MÓDNÍ FOTOGRAFIE 50. LET - Filozoficko-přírodovědecká fakulta

y královny Alžběty. Své vlastnosti vtělil do fotografie. Fotografoval a propagoval první
butik zřízený v Londýně Mary Quantovou, pozdější „vynálezkyní“ minisukní. Jeho elán
dokázal pochopit a prosadit do módní fotografie konfekci. Spolupracoval s talentovanou
americkou návrhářkou Claire McCardell. Využíval umění pop-artu a fotografoval modelky
v situacích, které nebyly reálné, a přesto plně odpovídaly kultuře padesátých let.
Henry Clarke pracoval jako asistent u Cecila Beatona ve
společnosti Conde Nast v USA. V roce 1949 odjel do Paříže
a začal fotografovat. Prostřednictvím svého přítele Roberta
Rondalla se seznámil s módním světem. Fotografoval pro
časopisy Femina, Harper’s Bazaar, Figaro a od roku 1956
pro Vogue Samozřejmě mu vycházely fotografie ve všech
mutacích tohoto časopisu, nejen ve Francii. Pracoval s předními
modelkami jako byla Bettina, Suzy Parker, Marie Saint
Ann. Jeho fotografie z padesátých let jsou plné póz a aranžované
„přirozenosti“. Často fotografoval módu na cestách,
jeho reportáže z Itálie, např. z Benátek a Florencie zachycují
nejen modelky uprostřed památek, ale nesou v sobě i neuvěřitelnou
atmosféru doby.
Henry Clark, model Rima,
reportáž z Benátek, Vogue 1956
Bill Brandt, Aquascutum,1950
John French
Bill Brant, narozený v Hamburku, se řadí k nejtalentovanějším
britským fotografům vedle Beatona a Parkinsona.
Praxi získal u Man Raye v Paříži, kam odjel v roce 1930
na doporučení Ezry Pouda. Právě tomuto básníkovi vytvořil
nezapomenutelný portrét. Od roku 1933 působil v Londýně.
V době druhé světové války využíval protileteckého
zatemnění a fotografoval noční ulice ozářené měsíčním
svitem. Po válce se věnoval aktům a fotografoval krajinu.
Představil se též jako módní fotograf například kolekcí
plášťů od firmy Aquascutum.
V britském Haarper’s Bazaaru se v padesátých letech objevila
řada perfektních fotografií od Toma Kublina, pocházejícího
z Maďarska. Zachycovaly dokonale objem, strukturu
materiálu a střih modelu. Cristobal Balenciaga, módní
tvůrce, který nebyl nikdy spokojen s tím, jak byly jeho
modely zachyceny na módních snímcích, si tohoto fotografa
oblíbil a tvrdil, že on jediný dokáže dokonale prezentovat
práci návrháře.
Elegantní John French, původně grafik, komponoval fotografie
jako malbu. Jeho černobílé portréty byly vždy perfektně
aranžované. Tvrdil, že objekt sám je stejně důležitý jako
prostor a předměty kolem něho. Měl cit pro vyhledávání nových
osobností ve světě modelek. Důkazem je například
modelka Barbara Goalen. Přesto patřil k fotografům, kteří
milovali pózy, nadnesenost, noblesu. French objevil Davida
Baileyho a přijal ho jako svého asistenta, a to údajně proto,
že mu připadal vizuálně elegantní.
52