MÓDNÍ FOTOGRAFIE 50. LET - Filozoficko-přírodovědecká fakulta

středové umístění), například na fotografii Salad Ingredients (Přísady do salátu), Vogue
1948. Jeho cit pro provokativní detail nelze přehlédnout na snímku Summer Sleep (Letní
spánek) z roku 1949. Ukazuje ženu, která odpočívá, a na moskytiéře, která ji chrání, je pečlivě
přilepená muška. Fotografie After Dinner Games (Hry po večeři) má speciální aranžmá:
cigaretový popel, stopy po kávě v hrnku a použitá zápalka. Zaschlá káva je ovšem možná
spíše dokladem fotografovy techniky, dlouhé expozice, při které se káva vypařila. 23
„Ve Vogue jsem se cítil jako divoch z ulice, obklopen sofistikovanými lidmi,“ říká Irving
Penn. 24 Byl mladý, tichý, ale rebelující. Trval na své umělecké autonomii. Odolával
komerčním tlakům.
S elektronickým bleskem jej seznámil Leslie Gill. Ten jej používal pro zátiší. Penn začal
uvažoval o využití blesku pro zachycení pohybu. Zájem o holandské zátiší, evokující rozklad,
smrtelnost, byl však u něho trvalý. Připomeňme jeho fotografie zvířecích kostí, smetí
na ulici, nedopalků cigaret. Memento mori, prchavost, pomíjivost, byly pro něj atributy
módy. V jeho fotografiích je ale móda spojena s nadčasovým uměním. Z těchto důvodů
k nám hovoří i dnes, na rozdíl od běžných dobových reklamních snímků.
Preciznost a ostrost forem
zařadila Penna mezi
precizionisty. 25 Nově objevil
objemy, struktury.
Ženy, které fotografuje,
neflirtují, spíše jako by
zkameněly v určité póze,
vyzařuje z nich nadčasovost,
klid. Lehce tónované
pozadí uvolňuje jeho
postavy ze sociálních vazeb,
propůjčuje jim krá-
Irving Penn, domorodci Cuzco 1948 Irving Penn, model Rochas, Vogue 1950
lovskou a přitom přirozenou eleganci. V prosinci 1948 fotografuje Penn v Peru. Najal si
studio s oknem na sever a portrétoval v něm místní obyvatele. Tyto etnické portréty, které
vytvářel po dalších 24 let, byly první svého druhu. Publikoval je pravidelně na pěti stranách
ve Vogue. Zkušenost s fotografováním domorodců aplikoval ve svých prvních módních
fotografiích. Nezáleželo mu na tom, jaká je modelka osobnost, nýbrž zaznamenával
šaty, jejich strukturu, detail, tak jako se u domorodců snažil zachytit jejich účes, zdobení
kůže, oděv. Podával informaci. V roce 1950 jej poslal Liberman na módní přehlídky do
Paříže, aby nasál tamní atmosféru. Snímky, které udělal, byly mezníkem v módní fotografii.
Eliminoval pozadí na pouhé plátno ve studiu. Přiznává studio, a podobně jako na snímcích
domorodců, kde se objevuje podlaha, nechává na pařížských fotografiích vidět v rámci
obrazu vnější okraj plátna. Izoluje model a současně mu dává nový kontext. Bylo to
v době „agónie haute couture“, kdy se v pařížských salonech stmívalo nad ručně zhotovovanými
modely. Ke slovu se dostávala konfekce. 26 Z Pennových fotografií dýchá nostalgie,
jistý chlad, tak typický pro francouzskou couture. Je to pronikavý pohled Rembrand-
23. Tamt.
24. Tamt.
25. Vogue – Book of Fashion Photography, The First Sixty Years, Thames and Hudson, 1979.
26. Máchalová, Jana: Móda a umění I., II. Art&Antiques 2005.
38