Tvar 5/2007

martin davidCO BYCH SI MĚL „NATŘÍT NA PRSA“?Jedna významná česká básnířka(jistěže významná! jistěže věhlasná!)poslala mně kdysi pozdrav z dovolené.Z dosti vysokých a pustých slovenských hor.OPILCIOpilci všech zemíspojme sea artikulujme –jednou provždy artikulujme –PĚCH – ECH – MECHVe školách, ve školách všech!(mateřských, základních, středních,vysokých, ba i těch zvláštních!)je třeba mít vynikající PROSPĚCH!PISÁLKOVSKÝ STROJA tak sis opět: automobil nezakoupil,nýbrž modernější pisálkovský stroj.Vyzeráš ako ťava vzhlížející na obzor,s perspektivou: pořád pryč a dál…Peripetiemi osudů a shodou náhodtenkrát znala některé mé básně.Proč jinak by pohlednici nadepsala:– básníkovi tepláků a ponožek –NACUCÁN ŠTRÁDUJEŠ PARKEMPráší paličky deště,virblují na buben dubna!co si myslíme• • •Tam u těch stolů(Dobře se dívej)Vidíš je?(Chceš je zblízka slyšet?)To sou ti pivní mozolovéPo studiích, takříkajíc v životě, v praxi,rovněž žádné lelkování, liché přemítání,nýbrž jen SPĚCH a zas jen SPĚCH,zaručí ti tvůj celoživotní ÚSPĚCH!Básník minimalista, tvůrce graffiti,popsal tuceličký život jediným výkřikem:PĚCH – ECH – MECH– Ale copak? Ten stařičký sabotoval?– Ale to tak, jakýsi orgán mu selhal.– A tak máš nový stroj pod sluncem!Nový soustruh na tmu.HAIKUJakási šmouha-poskvrnana běloskvoucím papíře…Aby vzápětí oslepil těohňostroj května!OBÁVANÝ NÁSOSKA, OPYLEN,BEZVLÁDNĚ ŠNĚRUJE PARKEM…A již zpovzdáli se načrtává,že pohroma se blíží…Je to hnědé,ale hovno to není!To upad popelz cigarety…Totiž celá stafáž kolemjdoucích:milenci, pejskaři, matky s kočárky,dokonce i strážníci městské policie (!)– už zdálky se mu obloukem vyhýbají…Jen postarší noblesní dámy,klientky zdejších lázní,jako by na místě zkameněly…Kurt Gebauer, Jablka, 1972, vata, dřevěný rám, 29 x 24 cmMOROVÝ SLOUPHarant.Fakan.Parchant.Bulík.Blbeček.Bobeček.Mazánek.Napucánek.Fracek.Floutek.Grázl.Hajzl.Vykuk.Chmaták.Vobšourník.Kulantní spekulantík.Vychcánek.Poslanec parlamentudo prsou se bijící!Martin David, narozen 1964 v Teplicích,kde také žije. Několik roků pracoval jakostavební mistr, projektant, vedoucí kina.Posledních patnáct let svědomitě topí v plynovékotelně. Časopisecky publikoval veWelesu, Hostu, Tvaru, Psím víně, Pandoře,Obratníku, Babylonu, slovenských Dotykochaj. Je zastoupen v různých antologiích (Odbřehů k horám, Votobia 2000; Ryby katedrál,Petrov 2001; Cestou, Weles 2003; Co si myslíandělíček, Větrné mlýny 2004; S tebou sám,Dauphin 2005). Knižně vydal sbírky básní:Listí pro jablko (Protis 1995), Jiné výkladnískříně (Weles 1999), Venkoncem (Weles2003). Poslední sbírka stala se inspiracípro vznik hudebně-divadelního představeníVariace na Venkoncem, které divadelníspolečnost Matějka a spol. uvedla ve vícenež deseti reprízách po různých městechČech a Moravy.VÝLOVNěkdy se to ani na rybách nepovede,a ať člověk hledá a číhá jak chce, pořádmu pod ruku přichází jen chamraď. Hlavačkymramorované místo amura bílého,jen samí nedomrlci a cápci jako piskoři,drsci nebo sekavci. To pak na boloňkunebo děličku chytíte prdlajs. Tady nepomůžeani vztekání, ani panwerich.Rousnice na vás, autoři nezdární!Viki Shock napsal a vydal v nakladatelstvíClinamen v roce 2006 dosti nepodařenou, bablbou sbírku nazvanou Tiché odpoledne nazaprášené půdě. Snaží se tu být najednoupo všech těch eskapádách „seriózní“ a zkoušípsát vážnou poezii. Jak má člověk Vikihocelkem rád, tady je to opravdu jedinečnáukázka, jak „to“ nedělat. Jak je zbytečněvyplácán papír. Viki Shock bývá v mnohajiných básnických polohách jistější, dovedealespoň bavit, když už nic. A když neníu Shocků pánbů doma, tak napíše i celkemobstojný text. Tady evidentně pánbů domau Shocků byl a mnul si ruce, jak se sbírkanevede a nevede. Ale abych jen tak nemlátilprázdnou slámu: „pramínky plamínků / zurčítu / plápolají // pramínky tvých vlasů“. Klišé,tupost, nuda, bída. Podle poznámky redaktoraRadima Kopáče vznikla sbírka v roce2002. Není mi tedy moc jasné, proč je třebaotravovat s ní ještě po pěti letech.Natálie Kocábová je další případ. SbírkaNěkdo je v domě (Mladá fronta 2005) seroztahuje na sto stranách, aniž nějak smysluplnězačíná, pokračuje nebo končí. Takovýdeníček je to, řešení nějakých osobních problémůa problémků, které řešení nemajínebo nechtějí mít. Kocábová je popisná,nutící se do něčeho, o čem si myslí, že jepoezie. Poezie to z mnoha důvodů je jensotva, většinou se z autorky řinou útlounkýmkapáním pocity osamělé dívenky,která je přesvědčena, že když napíše slovoprdel, budou všichni na tuto v úctě usedat,pak si zapláčou a téměř nebudou dýchatv posvátné hrůze, řkouce, jak je ta holčinadrsná. Čili děkujeme Mladé frontě, že námopět dala nahlédnout do pocitů dívky, kterénic nechybí. Kromě talentu napsat báseň.Co tu máme dál – Ľubomír Feldek a jehosbírka Slovák na Venuši. Vydalo nakladatelstvíPrimus v překladu Jiřího Žáčka v roce2006. Je to výbor z autorových knih, vydanýk sedmdesátým narozeninám básníka. VolbaJiřího Žáčka je celkem logická, Feldekpodobně jako on patří k současným autorůmknih pro děti. I když u Feldeka je možnávíc profesí: překladatel, dramatik, esejista.Každopádně stále nevím, zda ze slovenštinypoezii překládat: přijde mi to trochu nezdvořilék jazyku, kterému rozumíme takřka stoprocentně.Ale když dneska ti mladí nevědíani, co je to stĺp, ogrgel nebo co se skrýváv barinách v tŕsti... Zbytečná odbočka, že áno.A tedy zpět k Feldekovi: kdyby se alespoňtady vynechala ta aktuálnost jednotlivýchveršů, ta poplatnost dnu, byla by to sbírkalepší. Takhle totiž čteme něco, co Feldekajako básníka spíš tíží, co na něm unavuje.I když na druhou stranu, i to časté uhranutípohlavím je kontraproduktivní a až směšné:„A tvoje pohlaví se probouzí a nastavuje uši“.Jan Macháček vydal v roce 2005 knihuDobrou noc – v Pasece, odkud již odešel. Nebobyl odejit? Čert aby se v těch zákulisníchdrbech vyznal. Každopádně má jeho sbírkapodtitul Deníky 1976–2005. A opravdu: jsouto drobnice, básnické záznamy z danýchlet. Takže se můžete ponořit do beznadějea prázdnoty přelomu 70. a 80. let, kteránajednou z té dálky vypadají líp, když zjistíte,že „revoluce tu trvají krátce / a zkurvíme sije zpravidla sami“. Ale není to jen Macháčkůvproblém, je to takřka celá ta jeho generace užpadesátníků, všechen ten uzavřený, depresivnísvět s šedivostí dospívání v nich zapouzdřeněčeká, aby mohl vystrčit roh. Teda neROH, ale… Inu vidíte, jak je to nakažlivé, taněkdejší radování se z titěrností, odmítánívšech autorit a strach sám ze sebe, protožese věřit nedá nikomu. Macháček se ve svémpsaní motá právě kolem těchto bolavýchgeneračních míst. Takže když to shrneme,je to sbírka takřka fosilní, bublina se starýmvzduchem, která oznamuje, že tam dole jeto pořád v procesu. Když odmyslíme tohle,zbude nám v Macháčkových básních deprese,samota a zvláštně vypjatá expresivita, slovnídrsňáctví a civilní mluvení. Klanění vzorůma modlářství. A divná sexualita, až lascivní,upatlaná, špinavá, jako vystřižená z osmdesátýchlet. Žádná nablýskaná a tukem pomazanátěla, ale nevyholená podpaží. Takžedobrou noc.Michal Jareštvar 05/07/19