Tvar 5/2007

RECENZEDVĚ ČAPKOVSKÉ NOVINKYeds. Marta Dandová, Milada Chlíbcová,Zdeňka Nováková: Vám oddaný...,Dosud nepublikovaná korespondenceArsci, Praha 2007Bohuslava Bradbrooková – Karel Čapek:Hledání pravdy, poctivosti a pokoryAcademia, Praha 2006Milovníky osobnosti a tvorby Karla Čapkajistě potěší, že takřka současně vycházejídvě publikace věnované tomuto autorovi.Jedna má spíše povahu dokumentární – jeto soubor nově objevených dopisů vycházejícípéčí editorky M. Dandové pod názvemVám oddaný… v nakladatelství Arsci. Druháje monografická práce Češky působící v AngliiB. Bradbrookové a jmenuje se Karel Čapek.Hledání pravdy, poctivosti a pokory.Edice korespondence obsahuje dopisyadresované padesáti příjemcům, z nichžčtyřicet dva nebylo zařazeno v dvojdílnémvydání korespondence v edici Sebranýchspisů Karla Čapka (Český spisovatel 1993,sv. 22 a 23). Kromě příležitostných, zdvořilostnícha oficiálních dopisů se v novéedici můžeme setkat také se soubory, kterévýznamně doplňují a obohacují naše povědomío spisovatelových postojích a názorechtýkajících se literatury i společenskýchotázek.Někdy ovšem i jednotlivý dopis dopovímnohé, co již bylo známo a nyní je doloženoz jiného úhlu, ať se to týká literární tvorbyči politických názorů. Pokud jde o Čapkovodílo, nepochybně čtenáře zaujme jeho dopisStudentskému spolku z ledna 1928, v němžodpovídá na otázky týkající se jeho uměleckéhoi světonázorového zaměření; nejenže se tu zdrženlivě vyslovuje k příslušnostivlastního díla k realismu a vcelku odmítavěk identifikaci s náboženským realismemMasarykovým, nýbrž vyslovuje tu i vlastnípojetí svých próz z válečného období, souborůpovídek Boží muka a Trapné povídky.Zpochybňuje tu výklad, jenž by vidělv Božích mukách projev náboženské konverze:„Vlastní motiv Božích muk je jednakválka (a čekání zázraku, že pro nás dopadnedobře), jednak – na základě chybné diagnózy –domnělá smrtelná nemoc, a tedy jaksi účtováníse životem. – V jistém smyslu je to konverze:ale ne k víře, nýbrž k soucitu. Trapné povídkyv tom pokračují.“ Vysvětluje tu i dvojznačnostnázvu Boží muka – je to jednak věcnýznak rozcestí, jednak symboltrýznivého pátrání po metafyzickýchjistotách.Čapkovy společenské názorydokresluje zase dopis německému,komunisticky smýšlejícímua v Čechách žijícímu hudebnímuskladateli Paulu Eislerovi z února1938, v němž o svém přístupu kekomunismu napsal: „…asi předdvanácti lety jsem napsal článekProč nejsem komunistou. A tam sepřiznávám: právě proto, že má cestak socialismu je humanismus, z hlediskakomunismu jsem »buržoa«.“– Kdyby byl tento dopis známvykladačům Čapkova díla v době,kdy se sovětský komunista Nikolskijpokusil vrátit spisovatele mezirežimem kanonizované autory,asi by to ztížilo jeho návrat doliteratury. Čapek však své důvodydále rozvíjel. „Demokraticko-humanistickéideály nějaký čas jdou spolkuse socialismem, pak se jejich cestyrozcházejí: jednak v tezích o třídnímboji, diktatuře proletariátu atd.; jednakhumanismus jde dál než socialismus,řekl bych ve sféře ideálů. Ale to je jen teorie;prakticky (v každém případě u nás) těsná spoluprácedemokratického humanismu s konstruktivnímsocialismem je nezvratným faktem.“Soubor dosud nevydaných dopisů uvedenýbrilantním úvodním slovem JiříhoOpelíka nabízí hlubší náhled a pochopeníČapkova místa v kulturním a společenskémživotě První republiky, které nabývalo nazávažnosti s tím, jak mu evropský a světovýohlas jeho díla umožňoval pronikat i do prostředíšpičkových osobností českého (a částečněi evropského) neliterárního světa,mezi významné politiky, diplomaty a novináře.Jako Masarykův životopisec (spoluautora redaktor Hovorů s TGM i Mlčenís TGM) navázal při zachování úctyplnéhorespektu těsný vztah s hlavou státu a prokazovalmu mnohé služby jako poradce i jakobystrý komentátor dobového obecně společenskéhoi konkrétního politického dění.Soubor dopisů adresovaných Masarykovidoplňující dvousvazkovou edici v Sebranýchspisech například přináší poznatkyo Čapkově postoji v aféře s generálemGajdou nebo o jeho úloze zprostředkovatelekontaktů mezi Masarykem a premiéremŠvehlou (i po jeho odchodu z politiky).Klasickou ukázkou je dopis z 3. října 1933,v němž Čapek v hutné a výstižné zkratcereprodukuje Švehlovy názory na soudobousituaci. Dokumentárně cenné jsou i dopisyadresované prezidentu Benešovi v kritickýchchvílích roku 1938. Knížka Čapkovýchdopisů z nakladatelství Arsci přináší všaki některé zajímavé poznatky o osudech spisovatelovýchliterárních prací; napříkladsoubor dopisů adresovaných nakladateli B.M. Klikovi dává nahlédnout do svízelů provázejícíchvznik Čapkovy Kritiky slov.Soubor je připraven s příznačnou pečlivostí(včetně výběru poměrně málo okoukanýchdoprovodných fotografií). Jedinoupřipomínku bych měl k dopisu z 10. 4.1924 určenému jako dopis ministerstvuzahraničních věcí; podle mého názoru lzeurčit jeho adresáta – byl to s největší pravděpodobnostíDr. Antonín Schenk, jehožjméno ostatně mezi adresáty také figuruje.Pokud jde o technické zpracování obsahu,bylo by možná z hlediska uživatele výhodnějšíuvádět napřed příjmení a teprve pakkřestní jméno; u vícesložkových konvolutůby bylo přehlednější uvést číselný rozsah(například Masaryk, T.G., 90–115); tak byihned vyniklo, kolik dopisů daný konvolutobsahuje. Knížka Vám oddaný… je dobrýmdoplňkem dosud vydané čapkovské korespondencev mnohém dokreslující obrysyjeho osobnosti.Poněkud jinou záležitostí je monografickápráce B. Bradbrookové. Vznikla zřejměv jiném prostředí a také s jiným záměrem,než kdyby byla psána pro českého čtenáře.Jak autorka poznamenává v úvodu, snažilase sice přizpůsobit svou knihu potřebámčeského čtenáře, ale málo platné, je z ní přílišznát, že cílovým adresátem byl čtenář anglický.Knížka má totiž převážně informativníráz. Je rozdělena do deseti kapitol, v nichžjsou probrány kromě životopisu hlavnížánrové oblasti Čapkovy tvorby. Poněkudnelogicky jsou vydělena raná díla, s jejichžzařazením a interpretací si autorka patrněnevěděla příliš rady, neboť jí unikaly souvislostis dobovým směřováním těchto začátkůbratří Čapků k výbojům první avantgardya s překonáváním dědictví impresionismu,symbolismu i secese.Další kapitoly se zabývají postupně tvorboudramatickou, románovou, povídkovou,pohádkami a tvorbou esejistickou; samostatnoukapitolu mají Hovory s TGM, zařazenépod žánr životopisu, a Čapkově tvorbě publicistickéje rovněž věnována jedna, předposledníkapitola. Závěr tvoří sledování souvislostíspisovatelova díla s tvorbou anglickýchautorů, především G. K. Chestertona (O nejbližšíchvěcech – Ohromné maličkosti a d.), G. B.Shawa (Věc Makropulos – Zpět k Metuzalémovi)a H. G. Wellse (Válka s mloky – Stroj času a d.).Autorka se v kapitolách věnovaných jednotlivýmžánrovým oblastem Čapkovytvorby snažila se vcelku solidní znalostí literaturypředmětu popsat náměty stěžejníchděl, sledovat jejich dobový ohlas v Čecháchi v Anglii; nikde však nepokročila za hraniceobecného, takřka školského přístupuk jejich interpretaci (někdy připomínajícíhospíše doktorské penzum). Postrádá to, cotak či onak nechybí podobným dřívějšímmonografiím počínaje svazečkem VáclavaČerného až po práci Ivana Klímy – vlastníuchopení a objasnění smyslu Čapkova dílapro dnešního čtenáře, tj. čím ho může KarelČapek jako slovesný umělec zaujmout ještědnes, takřka sedmdesát let po své smrti,respektive co dodává jeho dílu schopnostpřežít dobu svého vzniku. Autorka přistoupilak Čapkovi pouze jako k literárnímumonumentu, jehož hodnota je předemdána jako nesporná. Proto si nedokázalapoložit nad jeho odkazem otázky, které byjí pomohly ho účinně oživit.Aleš HamanO SOUČASNÉ AMERICKÉ POEZIIZNOVU A JINAKJiří Flajšar: Dějiny americké poezieOftis, Ústí nad Orlicí 2006Ambiciózní projekt olomouckého amerikanistyJiřího Flajšara (*1975), Dějiny americképoezie, si klade za cíl poskytnout čtenářihistoricky ucelený přehled americképoezie v letech 1945–2006, což autora stavído role literárněvědného pionýra. Kromězmapovaných literárněvědných směrůa hnutí se musí vyrovnávat také s mnohaprázdnými místy, kam se literární vědazatím vydávala jen sporadicky nebo vůbec.Kritickému zhodnocení poválečné americképoezie se v českém prostředí konzistentněvěnovali převážně autoři starších antologií:Jan Zábrana v úvodu k antologii Obeznámenis nocí: Noví američtí básníci a předevšímJosef Jařab v antologii Dítě na skleníku:Noví američtí básníci a rovněž v úvodu keskriptům American Poetry and Poets of FourCenturies, které představují hlavní proudyv americké poezii do 70. let minulého století.Vývoj v následujících letech ale zůstalnezmapován. Jiří Flajšar se svou publikacípokouší doplnit už existující tradici a kreativněna ni navázat.Těžiště Dějin americké poezie spočívá v druhéma třetím oddílu, v nichž autor vyčerpávajícímzpůsobem pojednává o všech trendecha vývojových tendencích poválečnéliteratury až do 90. let. Jiří Flajšar pojímádějiny tohoto období jako konkurenční bojpolarizovaných vizí: v kontextu současnéamerické poezie se jedná zejména o dominantnípoetiku akademického formalismu,jejíž hegemonii narušují alternativníproudy, které poezii ve větší míře otvírajípodnětům zvenčí i zevnitř a fungují jako„citlivý barometr společenských a kulturníchzměn“. Zvláštní kapitolu autor věnuje americkýmbásnířkám, historické marginalizacižen v literatuře a snaze o jejich uměleckésebeurčení.Třetí oddíl, nazvaný Poezie multikulturníAmeriky, lze označit za nejzáslužnější počincelých Dějin: v dosud nejúplnější forměreflektuje přínos etnických skupin do anglofonníhokánonu, komentuje proměnlivoutradici afroamerické poezie, ale předevšímpřináší dosud nezpracované dějiny poeziepůvodních obyvatel USA, Američanů asijskéhopůvodu a Hispanoameričanů od nejstaršíchdob – tedy poezie, která „stovky letchodila bez chodidel – a proto po sobě nezanechalažádné stopy“. Publikace rovněž splácídluh svébytné anglofonní tradici židovsképoezie, kterou literární kritika dlouhodoběpodceňovala nebo přímo ignorovala.Čtvrtý oddíl mapuje jinam nezařaditelnéjevy v poezii na počátku milénia: Flajšar sesnaží o zachycení a pojmenování zárodkůnových trendů (jako je například poeziejazykového experimentu, která v našemprostředí zřejmě dosud nebyla ani zmíněna),aniž by se pokoušel o předčasnou a ukvapenoukanonizaci, protože „je ve hvězdách, jakbude ve zpětném pohledu vypadat současnáamerická poezie“, jak pragmaticky poznamenalHyatt H. Waggoner.Je škoda, že úvodní oddíl, který shrnujedějiny poezie od nejstarších dob do roku1945, nebyl pojednán se stejnou velkorysostía péčí, jakou Jiří Flajšar věnoval následujícímkapitolám – starší poezií se autor zabývá jenv míře bezprostředně nutné pro uvedení čtenáředo problematiky. Zde se pravděpodobněinspiroval strategií významného britskéhoamerikanisty Richarda Graye, který na úvodsvé publikace American Poetry of the TwentiethCentury rovněž zařazuje kompilační přehledamerické poezie od jejích počátků. Je zřejmé,že těžiště knihy Jiřího Flajšara spočíváv současné poezii, ale jedná-li se o publikacis názvem Dějiny americké poezie, je nasnadě,že by starší poezie neměla být vytlačována dorole pouhého předkrmu k hlavnímu chodu.Autor se chvályhodně pokouší oslovitširší čtenářskou základnu, a proto se (ažna výjimky) snaží upravovat „elitářský“akademický diskurz pro univerzálnějšípoužití. Počítá se čtenářem jako s partneremv dialogu a je ochoten mu vycházetvstříc. Hojně využívá poznámkového aparátupro obeznámení čtenáře se specifikyamerické kultury, v nichž by se nemuselzcela přesně orientovat, a své poznatky ilustrujena četných, výrazných a šťastně zvolenýchúryvcích z textů – nechá tedy autorymluvit za sebe jako prvořadé autority a sámnásledně poskytuje zasvěcený doplňujícíkomentář. Je třeba podotknout, že procitáty sahá nejen do antologií, ale také dorezervoáru vlastních překladů. Jiřímu Flajšarovise daří i práce s detaily, vtipnými čizajímavými postřehy, jimiž oživuje hutnoustrukturu textu a zlidšťuje literární klasiky,jimž učebnice tak často nasazují důstojnouposmrtnou masku.Čtenář musí autorovi tolerovat fakt,že starší americkou poezii odsoudil doslužebné role. Pokud se s tímto úvodnímnedostatkem smíří, bude mu k dispozicijinak pečlivě zpracovaný a v rámci možnostíčtivý průvodce labyrintem současné americképoezie.Ema Jelínkovátvar 05/07/22