Vývoj územně správního členění a dominií od pol. 17. stol. na ...

3.9.2. EvidenceHlavními důvody vzniku byly špatné vcenění a vtřídění pozemků v rámci Stabilního katastrua potřeba aktualizace stávajícího měřického i písemného operátu.Reambulace bohužel nedosáhla kvalit původního měření. Časová tíseň nutila pověřenépracovníky svoji práci odbýt. Na výsledky vceňování se totiž netrpělivě čekalo, aby mohla býtzavedena definitivní pozemková daň a aby mohly být založeny nové pozemkové knihy. Nekvalifikovanípracovníci si nebyli vědomi dopadu jejich kvapné práce. Často byly přejímány plányvyhotovené pro různé projekty a ty beze změn zanášeny do mapy. Díky zeslabení revizí oprotistabilnímu katastru takovéto kroky prošly bez povšimnutí. Původní záměr zlepšit kvalitu mapse nejen nezdařil, ale reambulací byly většinou mapy stabilního katastru znehodnoceny. Pošestiletých vceňovacích přípravách se vlastní vtřídění velmi odbylo a výsledkem bylo opět nespravedlivérozdělení daně. Naštěstí ještě po zaměření a rozložení daní přišla možnost reklamačníchřízení, kterou garantoval patent z roku 1817. Tou se odhalilo nemálo nepřesností ve vceňování.Reklamace veřejnosti byly namířeny hlavně proti výsledkům vceňování, protože jako zeměměřičtílaici neměli občané možnost odhalit drobné nesrovnalosti ve výměrách parcel. Díkytomu bohužel ke zpřesnění zaměření nedošlo.3.9.2. EvidenceNespokojenost s výsledky reambulace vedla k nařízení třetího dílčího nepřetržitého měření zákonemč. 83.ř.z. ze dne 23. května 1883 o evidenci katastru daně pozemkové. Zákon stanovilpovinnost udržovat katastrální operáty, které byly vyhotoveny podle výsledků jednorázové reambulace,v přesném souladu se skutečným a právním stavem.Nejsnazší cesta k tomu vedla přes samotné vlastníky. Těm byly doručeny opisy jejich pozemnostnícharchů, aby mohli zkontrolovat stav zapsaný v reambulovaném katastru. Zákon jimstanovil povinnost oznámení veškerých změn ihned bernímu úřadu či měřičskému úředníkovi.Měřičtí úředníci museli být podle zákona technicky vzdělaní. Ohlašovací povinnost byla uloženataké veškerým úřadům, které změny způsobovaly, ale i měřickým úředníkům. Ti museli absolvovatperiodickou revizi jednou za tři roky přímou pochůzkou v terénu. Celková kontrola bylaopět uložena měřickým inspektorům.Přes všechna tato opatření se udržet zanesený stav v souladu se skutečností nedařilo. Odbornýchpracovníků bylo málo a chyb v měřickém operátu stále více.3.9.3. Obnovování mapS růstem industrializace a výstavbou měst bylo potřeba kvalitních podrobných map. Katastrálnímapy pro tyto účely mohly výborně sloužit, ale musely by být vyhotoveny ve větším měřítku.Finanční správou bylo povoleno nové zaměřování obcí nebo částí moderní číselnou (polygonometrickou)metodou a zobrazování ve dvojnásobném i čtyřnásobném měřítku. Instrukce prototo obnovené mapování byla vydána záhy v roce 1887. Od předchozích mapování se lišiloobnovené mapování způsobem měření i vyhotovování map.Díky nové metodě byla vyhotovena velice přesná síť pevných trvale stabilizovaných bodů,možnost vyjádření každého bodu pomocí souřadnic, možnost rekonstrukce zaměřeného bodukdykoliv ze stabilizovaných bodů i možnost zobrazení zaměřovaného území v jakémkoliv měřítku.Výsledkem byly velice přesné katastrální mapy.22