Vývoj územně správního členění a dominií od pol. 17. stol. na ...

4.6. Krajské zřízení po vzniku samostatného Československa4.6. Krajské zřízení po vzniku samostatného ČeskoslovenskaPo vzniku samostatného Československa zůstalo v Čechách v platnosti původní předválečnérozdělení do politických okresů. V roce 1927, zároveň s reformou veřejné správy, bylo ustanovenozemské zastupitelstvo a okresní zastupitelstvo na šestileté období. Bylo obnoveno tradičníoznačení okresní hejtman.V době německé okupace Československa byla některá území odstoupena sousednímsprávním celkům, župám, a v nich se dále členila na venkovské a městské okresy. Pro ostatníúzemí zůstaly zachovány původní politické okresy, které byly označovány jako autonomní, anově byly zřízeny správní celky oberlandráty, které podléhaly přímo říšské nadvládě a zahrnovalyněkolik politických okresů.Po roce 1945 bylo opět navázáno na předválečné rozdělení na politické okresy. Počínaje1. lednem 1949 vstoupil v platnost Zákon o krajském rozdělení (č. 280/1848 Sb.) a vzniklonových devatenáct krajů pro celé Československo, tedy přibližně devět krajů pro Čechy, protožejiž nebyla dodržena historická zemská hranice mezi Čechy, Moravou a Slezskem. Kraje, kterév tomto roce vznikly, byly:1. Českobudějovický,2. Hradecký,3. Jihlavský,4. Karlovarský,5. Liberecký,6. Pardubický,7. Plzeňský,8. Pražský,9. Ústecký.V krajích zůstalo zachováno členění na okresy. Rokem 1945 byly vytvořeny místní, okresnía zemské národní výbory, které řídily příslušné působnosti a v platnosti zůstaly až do roku 1990.V roce 1960 (zákonem č. 36/1960 Sb.) bylo uzákoněno nové krajské rozdělení na pět krajů,které přibližně odpovídaly území Čech:1. Hlavní město Praha,2. Jihočeský,3. Severočeský,4. Středočeský,5. Východočeský,36