Mikroelektronické praktikum - UMEL - Vysoké učení technické v Brně

40 FEKT Vysokého učení technického v Brněhliníkové fólie. Pásky impregnovaného papíru spolu s pásky hliníkové fólie jsou pak stočenydo svitku a uloženy do krytu.Používáme také kondenzátory s dielektrikem vzduchovým, slídovým, keramickým nebokondenzátory elektrolytické, v nichž jednou elektrodou je vodivá kapalina (elektrolyt) adielektrikem je tenká vrstva kysličníku, tvořící se elektrochemickými pochody na hliníkovéelektrodě.Připojíme-li vývody kondenzátoru ke zdroji stejnosměrného elektrického napětí, nabijese jedna z elektrod kladně a druhá záporně. Při zapojení vznikne velký nabíjecí proud a dosud"prázdný" kondenzátor se začne nabíjet. Tím se jeho napětí zvětšuje, postupně se vyrovnávározdíl napětí elektrod a napětí zdroje, nabíjecí proud se zmenšuje. Když se napětí nakondenzátoru vyrovná napětí zdroje, je kondenzátor plně nabit, má plný elektrický náboj anabíjecí proud zcela ustane. Ideální kondenzátor si ponechá svůj náboj (napětí), i když jejodpojíme od zdroje, z něhož byl nabit. Ve skutečnosti se však napětí na kondenzátoruzmenšuje, protože izolant (dielektrikum) není dokonalý, nemá nekonečný izolační odpor akondenzátor se velmi pomalu vybíjí přes vlastní dielektrikum.O tom, jak velký náboj pojme kondenzátor při určitém napětí, rozhoduje jeho„jímavost“, kapacita. Kondenzátor s větší kapacitou pojme při stejném napětí větší elektrickýnáboj, než kondenzátor s malou kapacitou. Kapacitu označujeme písmenem C a měříme ji vjednotkách, kterým říkáme farady a značíme F. Kondenzátor, který by se nabil proudem 1 Ana napětí 1 V za 1 s, by měl kapacitu 1 F. To je ovšem velmi velká kapacita a protopoužíváme v elektrotechnice jednotky menší.Na každém kondenzátoru bývají označeny potřebné údaje pro jeho používání. Je topředevším kapacita kondenzátoru. Ta bývá na kondenzátorech vytištěna číslem s připojenímjednotky např. 100 pF, 10 nF, 0,1 µF atd. Dále je zde označeno napětí, např. 1500 V, cožznamená, že na kondenzátor může být přiloženo stejnosměrné napětí 1500 V. Chceme-li určit,jak velké střídavé napětí lze na kondenzátory přiložit bez jejich poškození, postupujeme takto:jak víme, jako střídavé napětí se uvádí obvykle efektivní hodnota, špičková hodnotaefektivního napětí je Uef2 = 141 , ⋅Uef. Kdybychom tedy na kondenzátor, určený prostejnosměrné napětí 1 500 V, přivedli střídavé napětí 1500 V (efektivní hodnota), bylo by najeho vývodech napětí U max = 1,41·1500 = 2121 V; kondenzátor by se mohl prorazit. V praxiplatí jednoduché pravidlo: kondenzátory nezatěžujeme střídavým napětím větším, než je 1/3označeného zkušebního napětí (při síťovém napětí 220V používáme tedy kondenzátorynejméně na 600V, raději však na 1000 V).U elektrolytických kondenzátorů bývá udáno tzv. provozní napětí, které nesmí býtpřekročeno, neboť by se kondenzátor probil a tak zničil.Kapacita kondenzátoru je vždy vytištěna na jeho povrchu (kromě nejmenších typů proSMT). Při běžné výrobě není možno vyrobit kondenzátory s přesnými kapacitami, ani udávatskutečnou kapacitu na každém kondenzátoru zvlášť (bylo by třeba každý zvlášť měřit). Protose uvádějí výrobní tolerance (elektrolytické kondenzátory mají tolerance -10% až +100%,papírové kondenzátory 5 až 50% atd.).4.3.1 Řazení kondenzátorůKondenzátory, podobně jako rezistory, můžeme řadit dvojím způsobem:a) za sebou, sériově,b) vedle sebe, paralelně.