Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

se ohánět jako posádka kapitána Nema, i kdyžby se nám chtělo někdy zakřičet jako napoleonskégardě. Vše kolem nás je v pohybu a myse snažíme se nepotopit a také doplout někam,kde nás nebude nic svědit a kde si budeme mocinatřít palubu.Svého času zdravotnictví připodobňovalik jinému kolosu – k Titaniku. Dole voda dusíživot, nahoře se tancuje. Nakonec se za všímzavře ledová voda. Zdá se mi to příliš statickéa málo české - spíš mi současnost připomínábitvu u Lipan na nekonečné filmové smyčce.Houfce s pokřikem a skandováním rajtují poširé pláni, málokdo ví s kým bojuje, tasí všichniproti všem a jak někdo vystrčí hlavu, už na nějněkdo avancuje. Za vozovou hradbou jsou siceještě místa, kde se dojídá gulášek a do hrdlastéká slivovička, jinde už se ale slétají krkavci.Bažiny jsou plné koní a na obloze svítí sluncei měsíc dohromady pekelnou nádherou. Přejmesi tedy v roce 2006 chladnou hlavu a krev, údynamaštěné, oko bystré a pružný krok.Druhé přání: Manšaft, který se drží zásadys tím druhým heslem v nadpise. Věrný a statečný.Měl ho ve znaku kapitán De Trevillea jak psal Alexander Dumas, tím, čím končilo,se tehdy mohli honosit mnozí, ale tím, čímzačínalo, jen velmi málo z nich. Dnes je jinádoba. Nenosí se již ani to první. Navíc ta našenárodní povaha. Svému nepříteli málokdo toužípohlédnout do očí. A věrnost? Čemu, kdyžuž je máloco svaté? Přesto si přeji, abychombyli věrní. Sami sobě, svým zásadám a vzorůmz dětství, své Alma Mater, své profesi a jejíetice, své nemocnici.Nejsme románoví hrdinové, ti existovali jenv mysli svého spisovatele, život je sice plnýkompromisů, objížděk a malých zkoušek, alepořád platí, že důležitý je jak cíl, tak způsobjeho dosažení. Známe to z pohádek a antickýchbájí. Zvolit správnou ze tří cest, nesejít z ní,nebýt uspán lahodným lektvarem, nenechat seod Kirké proměnit ve vepře a nezapomenout nasvé jméno.Přejme si, abychom v letošních zkouškách obstáli,mohli se opřít o své přátele, vybudovalisi další kousíček svého rodinného a institucionálníhoštěstí. Někdy slýchám (a je na tomjistě hodně pravdy), že není tak úplně jasnékam kráčíme, neví se, zda se na kapitánskémmůstku tančí či běduje, zkrátka ledy komunikacese lámou jen těžko. Na druhou stranu, kdyžse každý budeme řídit poctivým rozumem, taksvou cihličku na správné místo stavby určitědoneseme. Lze se i zeptat, či vysledovat, jakto dělají druzí. Těším se na letošní rok, věřím,že se nám povede.MUDr. Pavel Horák, CSc., MBAVÁŽENÉ KOLEGYNĚ,VÁŽENÍ KOLEGOVÉ,na počátku každého nového roku si řada z násdává předsevzetí osobní i pracovní a jsme taképlni očekávání, co nového nám přinese. Novýrok 2006 začal ve zdravotnictví uvedením do životadlouho očekávaného sazebníku výkonů, vekterém se objevily některé nové výkony a došlo3