Dlouhé nůžky noci - Tvar

Dva příklady testu provedeného v září 2012 v jedné třídě III. ročníku základní školy Londýnská v Praze. Zadáníznělo: Opište věty z tabule. Pokud si s některou větou nebudete vědět rady, nepište ji. Naprostá většina dětídokázala věty opsat také skriptem, aniž se ho kdy učila.2012) ho prý lze považovat za úspěšnýa pochybovačům je tamtéž k dispozici zatímprůběžná zpráva o pilotním ověřování písmaComenia Script. Popsané metody a závěrydokumentu, nesoucí se v podobném duchujako všechny předchozí reklamní kampaně,zábleskyNA PODPORU ATELIÉRUTento text vzniká několik hodin poté, cose odehrál happening na podporu časopisuAteliér, periodika mapujícího současnévizuální umění – časopisu, kterému hrozíakutní zánik. Ateliéru byly totiž na základějakési podivné hodnotící tabulky sníženystátní dotace do té míry, že je radikálněohrožena samotná jeho existence. Můžemesi o současném umění myslet, co chceme,může nás oslovovat nebo nechávat chladnými,ale skutečnost, že má zaniknout časopis,který se oblasti vizuálního umění dvacetpět let poctivě věnuje, je alarmující samao sobě. De facto se jedná o útok na kulturujako takovou. Pokud Ateliér zanikne, budeto katastrofa pro celou kulturu, nejen provýtvarné umění.Tento apokalyptický děj není ovšem izolovanýmjevem, naopak zapadá dokonaledo mozaiky neoliberálního běsnění protikultuře, společnosti i životu. Tato vládnoucíideologická hydra totiž pohrdá čímkoli, conezapadá do ziskových rovnic, nenávidísféru veřejného zájmu, atomizuje společnostna bezmocné jednotky – ovládanáa zotročená individua, omezuje společnostjako takovou, nenávidí stát a pokouší se hozeštíhlovat tak intenzivně, že ho činí dokonalebezzubým. To jsme ostatně viděli i nametanolové aféře, která nebyla, jak se námsnažila namluvit servilní média, selhánímzde nehodlám komentovat (kdyby dokumentněkdo chtěl vidět a na webu hoz nějakého důvodu už nenašel, mám hoschovaný) – jen jedna maličkost mi nejde dohlavy: Důležitou součástí ověřování je pozorovánížáků. A v dokumentu doslova stojíjednotlivců, ale fatálním selháním kontrolníchmechanismů státu. Příznačně, žádnápolitická odpovědnost nebyla vyvozena,ačkoli třicet občanů této země zemřelo.A totéž platí pro destruktivní sociální politiku,kterou se nyní po prohraných volbáchsnaží i vládnoucí klika revidovat, zřejmě zestrachu, aby vládní strany v příštích parlamentníchvolbách vůbec přelezly pětiprocentníhranici pro vstup do sněmovny.Špatná kulturní politika, která nechává většinukulturních periodik a institucí balancovatna hranici přežití a některá přivádíke kolapsu, do tohoto schématu dokonalezapadá. Ano, žijeme v zemi, jejíž výdaje nakulturu patří k nejnižším v Evropě, nejsoulivůbec nejnižší.Nenechme se oklamat, nejedná se o politikuněkolika úředníků či jednoho ministerstva,jedná se o cílenou likvidaci veřejnésféry a společnosti jako takové. Jedná seo důsledně prodlouženou a dnes již viditelnouruku Trhu, který z povahy věci statkyduchovní podporovat nechce a nemůže.V tomto smyslu padá zodpovědnost za tytojevy i na nás umělce, ať už jsme spisovatelé,výtvarníci nebo divadelníci. I naše častonevšímavé, zbabělé či zmatečné postoje kespolečnosti spoluvytvořily systém, v němžmohou zanikat kvalitní umělecké časopisy.Chceme-li solidaritu od společnosti, musímebýt ochotni se solidarizovat i s ostatními,které špatně nastavený systém utlačuje, aťtoto: „Pozorování prováděla autorka CS (zvýraznilaB. S.) nebo některý z členů řídící skupinypilotáže.“ Jak je možné, že se pilotního ověřovánívhodnosti, resp. nevhodnosti písmave školách účastní člověk, který má veliký(v tomto případě pravděpodobně i hmotný)zájem na tom, aby bylo písmo prohlášenoza úspěšné a mohlo být schváleno k co nejširšímu,pokud možno plošnému zavedení?Mám volat protikorupční linku? Hasiče?Stěžovat si na hlavním nádraží? Nebo je toběžný postup podnikání ve školství?• • •PÆDPro milovníky jednoduchých, pádných argumentůmám na závěr ještě jednu zprávu.Předseda Grafologické komory Jan Jeřábeksi v září 2012 mezi čerstvými třeťákypražské základní školy v Londýnské ulici,kde se Comenia Script neučí, udělal takovýtest: Požádal děti, aby opsaly určitou větu,předepsanou na tabuli kurzivou, verzálkamia skriptem – pokud to dokážou. A světe, divse: 21 dětí z 25 předvedlo bez nejmenšíhozaváhání vedle kurzivy a verzálek také skript,aniž se jej kdy učily. Co z toho plyne?Naučíme-li se složitější písmo, zvládnemebez zvláštního školení i to jednodušší. Jakobonus získáváme lepší koncentraci, šlechtímejemnou motoriku, imaginaci pohybua další věci, které se mohou v životě hodit.Můžeme samozřejmě k radosti a existenčnímuzajištění Radany Lencové na kurzivurezignovat a místo toho učit děti psát skriptem– tedy něco, co zatím tak jako tak umějí.Těžko ovšem dohlédnout, co všechno je tímnenaučíme – vesměs jde totiž o věci, kterése projeví až po delší době, zato však možnáovlivní celé příští generace. Je celkemmožné, že k vítězství Comenia Scriptu nadrozumem nakonec skutečně dojde, budeto však s největší pravděpodobností vítězstvípouze dočasné. Pár set tisíc dětí to alebohužel odnese – i kvůli nám, kteří jsmetakovou věc dopustili.už jsou to rasové menšiny, nebo sociálněvyloučení. Vzývání kultu jedince a postmoderníroztěkanost nás dovedly do bodu, kdyreálně zápasíme o holou existenci!V reakci na výzvu Ateliéru byl ve čtrnáctideníkuA2 č. 21/2012 otištěn článek Organizovatse a jednat. Přeskočím jisté polemickéaspekty článku, které žel poukazují naroztříštěnost a rozhádanost naší kulturníscény, s upřímnou vírou, že třecí plochyse již uhladily a konfliktní body vyjasnily.A byť s uspořádáním protestního happeninguna podporu Ateliéru rozhodně souhlasím,základní ideu článku také podporuji.Ano, je čas organizovat se a jednat. Je časpřekonat vzájemné animozity a společněartikulovat oprávněné požadavky kulturysměřované vůči státu. A především, a v tommá redakce A2 pravdu, je třeba jasně promysleta definovat cíle kultury jako takovéa nezanedbávat její úlohu v kontextu celospolečenskýchprocesů. To by měla být našedlouhodobá strategieZávěrem bych rád jednoznačně podpořilveškeré aktivity na záchranu Ateliéru a natomto místě se obrátil k literární veřejnostis výzvou: Podpořte Ateliér! Podporouvýtvarnému umění podporujeme i literaturu.Pokud se podaří Ateliér zachránit,bude to znamení naděje, že v této zemikultura nezanikne a tržní barbarství nevyhraje.Adam Borzičto na jazykuStaroarménské receptury,staročeská směsapod.Bývalo kdysi zvykem odkazovat se ke starýmŘekům či Římanům. Že jako co činili tito národové,dobře činili. Jaroslav Žák v jedné ze svých„študáckých“ knížek karikuje nadužití takovýchdovolání ke starým národům. Mám sicehlavu děravou, ale že již staří Římané natíralilokomotivy suříkem, to mi v ní zůstanena věky. Je to ovšem paměť mrcha, protožese z ní už kolikrát vykouřilo, co je vlastně taoranžová barva zač, což znemožňuje užitícitátu v konverzaci. Je vyzkoušeno, že každýse začne pídit, co je to suřík, a když nedostanestručnou vyčerpávající odpověď, zapomene sivšimnout, že staří Římané neměli železnici –a fór je v trapu.Antiku, Řecko a Řím, jsme sice vytěsnilikamsi na okraj, víra, že všechno už byloobjeveno předky, a nejen to, že všechno senavíc dřív dělalo poctivěji, ta v nás zůstala.A pravda, jsou pro to leckdy dobré důvody.Vždyť sám pamatuju, a nejsem ještě obzvlášťstarý, boty, které vydržely víc než tři čtvrtěsezony. Na druhé straně pamatuju doby, kdyčíst brožovanou knížku dvakrát znamenaločíst ji podruhé bez některých stránek. Dneskase dají do měkké vazby svázat stovky stráneka vydrží to i hodně nepěkné zacházení. To alejen na okraj.Je tedy přirozené, že se výrobci, obchodnícii marketingoví ďábli odvolávají na staré časya tvrdí nám, že to či ono je tradiční, podlepůvodní receptury a podobně. Úžasný veletočpředvedl třeba krušovický pivovar, který se poletech údajně vrátil k desítce, jakou vařívalněkdy před čtvrtstoletím, a tvrdí nám, že teďtu máme místo „světlého výčepního“ zase tradiční,tedy poctivý český mok. To si sakra neuvědomují,že by měli ke každému pivu připojitpokornou omluvu, že nám přes dvacet let prodávalieuropivo, ba že patřili k prvním, kdo hov Česku začal vařit? Budou mít úspěch? Nevím.Ale legrační jsou.Než zdaleka ne nejlegračnější. Ti nejlegračnějšíse odvolávají na mnohem a mnohem staršítradice a dávají nám, klasik promine, snít primitivnísen o minulosti. Takže přátelé, co víteo starých Arménech? Zajisté to byli borci, protožežili dávno. A již před staletími se jim lepilna zuby mléčně kakaový dort Marlenka®podle staroarménské rodinné receptury.Takže prosím: ne Kryštof Kolumbus, možnáani Leif Eriksson nebyli první u břehů Ameriky.Dávno před nimi nějaký Aram doplul doNového světa a zavedl čilou námořní dopravukakaových bobů.Ale i my máme nárok na pěkné prvenství,jednou už jsme to Evropě osladili, měli bychomsi připomenout, že nebýt nás, nebylo by siv Evropě co sladit. Již staří Čechové totižvychutnávali – voní hezky – poctivého turka,jak o tom svědčí Staročeská směs, typickápoctivá káva pro Vás. Takže prosím žádnébenátské kavárny v šestnáctém století, natožVídeň či Paříž, to staří Čechové stojí na začátkuevropské historie pití kafe. Tedy... jestli snadnemá název téhle sorty Jihlavanky odkazovatna kavarenské debaty staročeské partaje.Jestli je Staročeská směs strašlivá (a to je),jaká by byla Mladočeská?A abych nezapomněl – Jihlavanka,respektive Tchibo tohle kafe nechává vyrábětv Polsku. Aspoň že ne u nějakých Hunů.Se zparchantělým snem o minulosti souvisísen o venkově, kde bodrý lid zbytky minulostiještě nosí v sobě a na produktech regionu,abych tak řekl, je to znát, což je pro nás Pražákyledacos. Zejména ale jižní Čechy, Vysočinaa Morava. Tam se ještě věci, zejména potraviny,dělají poctivě. Ručně psaná cedule z Moravy sestává lepší značkou kvality než Czech Made.Tak kolegové Pražáci, povím vám o tomhlesentimentu vtip, který jsem slyšel tuhle naValašsku nad lahví slivovice:– Tož dá sa?– Dá sa. Pražákovi.Již staří Valaši prodávali podřadnou slivovicido Prahy.Gabriel Pleskatvar 18/12/