Dlouhé nůžky noci - Tvar

slintblokdoktor simferopolecPavel CtiborKdyby se daly spoutat blesky a hromy těla(a nebyla to táž utopie jako spoutání bleskůa hromů nebe), odhořívaly by v nervechprovázky doutnavým výbojem. A nepříslušeloby nikomu vyjadřovat se o nich jakoo doutnácích, jelikož spustitelnou výbušninouby byly ony samy, a ne až něco někde nanějakých jejich koncích. Energie, jež by souvislesvítila v mléčných žlázách, by vyrůstalaz téhož surovinového základu jako bělmov kostech.Ve vlaku do Simferopolu mi prozradildoktor S., odborník na přístrojovou optiku,jenž nadto valnou část života čelil vážnéoční chorobě, svou smělou hypotézu o kulovémblesku. Tedy, že kulový blesk neexistuje.Že obyčejný blesk dokáže za určitýchokolností přivodit někomu z lidí dočasnouskvrnu na sítnici. Kde intenzita osvětleníblízko-udeřivším bleskem byla největší,tam zůstane skvrnka, jež se jeví člověkujako bílá koule. Zůstane buď jako paobraz,anebo přímo fyzicky zadržen dočasnýmizměnami v buňkách oka. – Něco jako fotkakoupaná ve vývojce, po níž již ale nemá přijítustalovač. – Protože člověk má v takovémpřípadě potíže lokalizovat přesně zdrojtoho světla a je nakloněn interpretaci, žese musí jednat o něco vně jeho oka, řeknesi, že ten blesk v tom místě trvá, zastavilse. To já věděl moc dobře i bez doktora S.,že člověk má sklon domněle situovat vněsvého oka všechno možné, jako jsou řádkyteček a „hrozny“ z nich jindy utvořené, cobystíny rozpadajících se buněčných odpadkůJaroslav Jebavý, kolážve tkáni sklivce. – Takže doktor S. k tomupřidal své mínění, že světlý bod, ten „kulovýblesk“, existuje tak dlouho, dokud nedojdek regeneraci tkáně oka v tom prve prudceosvětleném místě. To jsou pak ty zánikykulového blesku jeho rozplynutím se někdyaž skoro explozí. A ten blesk se taky hýbe,ale za povšimnutí stojí, že se hýbe zpravidlavodorovně, a to v jisté neměnné vzdálenostiod povrchu země, jak se o tom vesvém pozorování zmínil fyzik Pjotr Kapica.Protože když pozorujeme něco, co se ocitlove výši naší hlavy, plus minus metr na výškuod ní nahoru nebo dolů (ale dost daleko,nikdo si přece nestoupá blízko kulovéhoblesku), nebudeme oscilovat očima vertikálně,nýbrž horizontálně. A odtud odvozujedoktor S. to, že ty horizontální, trochutrhané pohyby kulového blesku jsou dányhorizontálním „koulením oka“, jako kdyžsledujete z tribuny fotbalový míč. Paobrazvždy drobně ulpívá ve své pozici podle předchozíhoklidového spočinutí oka, pak sepohne, a zas jako by mírně překmitl tu nověnabytou rovnovážnou polohu, než se do nízcela vrátí. Odtud ona horizontální škubavost.A jéje.Když v tobě vystartuje duchovno, děje seněco s barometrickým tlakem. Je to nosnípřepážka a je to spodina lebeční, co tě vodíod ducha k duchu. Tedy ze závětří hmotykamsi, kde fučí. Vzduchotechnika, fitinky,kotle – ostrý obraz a čistý zvuk. V jednéruce autobaterii, v druhé konev, pospíchášdo sebe jak zahrádkář a kutil v jedné osobě.Český zlatoručičkatý fušer.V některých restauracích má personálve zvyku umísťovat do pisoárů fotbalovébranky – takové malé modýlky branek jakoz klukovských hraček. A chce tím močícímhostům sdělit: Trefte se! Kdo se trefído branky, trefil se i do pisoáru. Kdo se dobranky netrefí natolik bravurně, aby to bylgól, i ten se ještě možná uklízečkám zavděčil.I tyč a břevno, i střela těsně vedle, i promarněnášance mohou znamenat trefu dopisoáru, a o ni tady jde. Ta branka je zde jenjako takový zpřesňující element. Kdo k nípřijde, nechť si skrze tu hravost uvědomí,že v širším okolí je i něco vážného, něco,o co tu jde. – Kéž by i samo myšlení mělok dispozici mnohé takovéto zpřesňující elementy.literární životfoto Vojtěch Moravafoto Vojtěch MoravaRadek MalýPavel HrnčířTABOOKANEB MINIFRANKFURTLiterárnímu životu na počátku října dominovalyakce, ať už standardní, tedy zaběhanéa očekávané, nebo zbrusu nové, kterévíce či méně souvisely s Týdnem knihoven(1. až 7. 10. 2012), majícím tentokrát vevínku motto Čti, žij zdravě! Z akcí novýchzaujal a dobré renomé si udělal zejménaTabook, tedy festival malých nakladatelůz Čech, Slovenska, Maďarska, Polskaa Francie, jehož první ročník se konal 5. až6. 10. 2012 v Táboře. Měla jsem tu čest seho alespoň krátce zúčastnit a zakusit, jakéto je, když celé město doslova žije a dýcháliteraturou.Kromě velkého festivalového stanu nanáměstí T. G. Masaryka, kde byli přes densoustředěni nakladatelé a jejich knižníprodukce a kde po celý den tlumeně vyhrávalDJ Mushroom a konala se autorská čteníči literární, výtvarné a tvořivé dílny (např.tvorba komiksového stripu či sprejerskádílna), se totiž večer staly literárními pódiitéměř všechny táborské kavárny a galeriev historickém centru města poblíž Žižkovanáměstí. Ze svých nejnovějších knih, vydanýchv některém z nakladatelství prezentujícíchse na Tabooku, zde v příjemných prostoráchs dobrou akustikou četli např. SylvaFischerová, Marek Toman, Jáchym Topol,Petr Borkovec, Erik Jakub Groch, kteří sioproti těm, jejichž čtení bylo situovánov dopoledních či odpoledních hodináchprávě do festivalového stanu, mohli pískat.Proč? Protože „autoři stanoví“ muselisvést nejen zápas o publikum, korzujícímezi nakladatelskými pultíky plnými knih,ale i se silnými poryvy větru, který stanemi jeho kovovou konstrukcí mocně cloumal.Byla jsem svědkem, jak s oběma „živly“statečně bojovala například scenáristka,dramatička a autorka próz pro děti IvaProcházková, která představila svou novouprózu (tentokrát pro dospělé) Otcové a bastardi,ale také Radek Malý se svým Poetickýmslovníčkem či Pavel Hrnčíř s literárnídílnou. Jakýmsi centrem moderovanýchdiskuzí (např. na téma „fenomén malýnakladatel ve střední Evropě“ či „kvalitníliteratura pro děti a mládež“) pak byl sálrestaurace Střelnice. Dlužno podotknout,že čest knihoven tu kromě domácí, tedyMěstské knihovny Tábor, jež poskytla prostorpro besedy, přednášky a autorská čtení,zachraňovaly ještě hostující KnihovnaVáclava Havla a Městská knihovna Louny– obě zde však figurovaly jako vydavatelé.S básníkem a prozaikem Markem Tomanem,prezentujícím na Tabooku i svou,zatím skromnou, vydavatelskou produkci,jsme se shodli, že se táborským podařilouspořádat cosi jako „minifrankfurt“ – tedyfrankfurtský knižní veletrh v rodinnýchrozměrech.Nicméně mohu-li si dovolit srovnánís jiným českým městem taktéž okresníhoformátu, které každoročně žije literaturou(ano, mám na mysli Jičín – město pohádky),pak musím táborské pochválit za to, žesi na rozdíl od jičínských uhlídali literární,potažmo kulturní rovinu celé akcea nenabalili na ni trhovce se smaženýminudlemi, grilovanými klobásami a kotletami,pivem, medovinou či cetkamipochybného původu. Přejme nejen jim,ale i sobě, aby tuto rovinu dokázali udržeti do budoucna.Svatava Antošovátvar 18/12/