TM 11/2012 - TechMagazín

Ruský podzimZačala podzimní sezóna veletrhů a konferencí, a zřejmě nikoli náhodou je řada z nichzaměřena na energetiku. Ceny energií (nejen té elektrické), a s tím související otázka výstavbya údržby jejích zdrojů, jsou dnes žhavou problematikou, která se promítá prakticky do všechodvětví. A vývoj posledních let nás přiměl podívat se pořádně i na řadu minulých projektůa rozhodnutí.V Ostravě se v polovině října sešli největší průmysloví odběratelé elektřiny, aby protestovaliproti navyšováním poplatků na podporu obnovitelných zdrojů (OZE). Ministerstvo průmyslupřipravuje nový plán, který by umožnil stanovit strop pro celkový výkon jednotlivých obnovitelnýchzdrojů. To by se mělo týkat od příštího roku hlavně těch nejnákladnějších, ostatníchpak okolo roku 2017. Problém je, že stát, který se potýká s neustále rostoucími cenami energie,už nemůže zarazit dotace pro zdroje, které již nárok na garantované výkupní ceny získaly (cožnás příští rok bude stát nějakých 40 mld. Kč), nicméně ještě je šance zarazit pumpování dalšíchpeněz do nových zdrojů. V praxi to znamená, že už nebudou přibývat solární elektrárnyna loukách a polích (za nových podmínek bez dotací se prostě nevyplatí), ale otazníky sezatím vznášejí i nad „střešní fotovoltaikou“. Nejde však samozřejmě o to, že bychom nad OZEúplně zlámali hůl, ale o pokus vnést do systému jejich rozvoje nějaký řád, který dosavadní ažnekritická podpora „za každou cenu“ prostě jaksi pomíjela, bez ohledu na (předpokládatelné)důsledky. Jinými slovy: To, že stát zarazí současnou formu dotování OZE, ještě neznamená,že už nebudou žádné peníze na jejich rozvoj – jenže nyní se už nebudou týkat všeho, co má„zelenou“ eko nálepku obecně, ale jen podpory skutečně vyspělých vysoce účinných zdrojů.Letošní podzim je kromě silně energetického zaměření pozoruhodný i z jiného pohledu: přineslrovněž nebývalý počet konferencí, kulatých stolů a dalších setkání, jejichž tématem byly možnostiprůmyslové spolupráce s Ruskem. Svůj pavilon měli Rusové na MSV v Brně, následovalařada dalších akcí týkajících se spolupráce českých a ruských firem. K již existujícím organizacímvěnujícím se těmto aktivitám, přibyla od září letošního roku i nová Rusko-česká obchodníkomora.Začínají se ozývat varovná upozornění, že Rusové se snaží ekonomicky ovládnout ČR. Ale oniuž tady dávno jsou. Řada českých firem má ruské vlastníky – ale jsou to vesměs prosperujícíprůmyslové firmy. Možná, že v duchu našich národních tradic by podle bezpečnostníchanalytiků bylo lepší, kdyby tyto firmy skončily ve vlastnictví různých kyperských, maltských,kajmanských, harvardských či jiných fondů s tajemnou vlastnickou strukturou a peníze z nichzmizí bůhvíkde. Z tohoto pohledu mi přijde férovější, když fungují byť pod taktovkou „nebezpečných“Rusů, ale jejich osud je spojen s firmami s jasně definovanou vlastnickou strukturoua doložitelnou průmyslovou historií, což se u spekulativních fondů, jejichž cílem je zpravidlapodnik (nezřídka jen pouze tabulkově finančně) zhodnotit a po čase zase výhodně prodat,obecně říci nedá. Ty přinášejí do českých firmem obvykle jen peníze (které samozřejmě našincipotřebují), ale jen málokdy zároveň dedikované technologie či know-how a návaznostina další články výrobního a odbytového řetězce.Příkladem může být nedávná mezinárodní konference Atomex Europe 2012 pořádaná Rosatomem.Byly na ní podepsány kontrakty či memoranda o spolupráci na projekty v hodnotězhruba půl miliardy eur. Včetně oznámení spolupráce na unikátním projektu reaktorů novégenerace, pro který si ruský výrobce vybral jako klíčové partnery právě české firmy.Máme tedy uchopit příležitost, nebo se obávat sílícího ruského vlivu na naši ekonomiku?Názory na to mohou být samozřejmě různé, ale zjevná je jedna skutečnost: Pokud fungujípodle zákonů a pravidel této země a nyní už i předpisů EU, je jejich působení v Česku legálnía poměřováno viditelnými ekonomickými hledisky spíše ku prospěchu. Na praní špinavýchpeněz jsou tu obvykle jiné instituce – ale i ty ostatně logicky podnikají v mezích zákonů, tedypravidel, které vytyčil náš stát, a zákonodárci ustavení lidmi, jež jsme si demokraticky zvolili.A jak praví staré latinské úsloví – Dura lex, sed lex… neboli: „špatný zákon, ale zákon…“ Čiliza vše si můžeme sami.Josef Vališka, šéfredaktor