TM 11/2012 - TechMagazín

12Tribotechnika, mazivaTEÓRIA A APLIKÁCIAVYBRANÝCH METÓDTECHNICKEJ DIAGNOSTIKYIng. Viera Peťková, PhDPublikácia, ktorá doterazv takejto ucelenej formechýbala, ako prvá svojhodruhu na Slovensku prinášaintegrované informácie vybranýchnajpoužívanejšíchmetód v technickej diagnostike.Na 235 stranáchobsahuje 11 ucelených kapitol s mnohými podkapitolami,ktoré napomáhajú rýchlejšej orientáciipri hľadaní sledovanej problematiky.1. Historický vývoj technickej diagnostiky2. Diagnostika sa dotýka každého3. Úloha technickej diagnostiky4. Vzťah medzi diagnostikou, údržbou a ohrozením5. Monitorovanie stavu ako diagnostický proces6. Technická diagnostika ako nástroj poznania7. Určenie technického stavu objektu● Význam metrológie pre hodnoteniestavu objektu8. Diagnostické metódy● Vibrodiagnostika (obsahuje ďalších 9častí)● Akustika● Termodiagnostika● Tribológia (aj táto podkapitola zahrňujeďalších 9 častí)● Vizuálna diagnostika9. Multiparametrický prístup technickejdiagnostiky10. Moderné meracie zariadenia11. Ľudský faktor v technickej diagnostikeKniha oboznamuje s novými, na trh prichádzajúcimimetódami, akými sú identifikácia únikuplynov a inteligentné bezkáblové snímače, venujepozornosť údržbe a jej vzťahu s diagnostikou,ako i postaveniu personálu a požiadavkámkladeným na jeho odbornosť. Upozorňuje nazmeny, ktoré v posledných rokoch prispelina skvalitnenie výkonu údržby a spoľahlivostivyužívaných technických prostriedkov.Autorka monografie sa dlhodobo zaoberá problematikoutechnickej diagnostiky. Je dlhoročnouaktívnou členkou Slovenskej spoločnosti pre tribológiua tribotechniku a autorkou mnohých príspevkovz oblasti tribológie, technickej diagnostiky, tribodiagnostiky,účastníčkou Medzinárodného sympóziaINTERTRIBO a mnohých medzinárodných konferenciía kongresov v oblasti údržby strojných zariadení,aplikovaných v plynárenskom priemysle atď.Monografia napísaná na základe bohatých vedomostía praktických skúseností autorky sa určitestane vyhľadávaným a žiadaným zdrojom vedomostía praktických postupov pre diagnostikov,manažérov a technikov údržby, študentov strednýcha vysokých škôl strojárskeho a technickéhozamerania apod. Nemala by chýbať v knižniciachstrojárskych podnikov, diagnostických laboratórií,údržby, ako aj v iných odvetviach nášhopriemyslu. ■Dr. Pavol KluchoKAPALINY PRO OBRÁBĚNÍ OBTÍŽNĚOBROBITELNÝCH MATERIÁLŮObrovský pokrok vědy a techniky, k němuž došlo koncem druhé poloviny 20. století, se stálerychleji projevuje v rozvoji mnoha průmyslových oborů. Souvisí to s rostoucí konkurencí naglobalizovaném trhu a nutností přicházet rychleji než jiní s lepším řešením, vyššími výkonya příznivějším poměrem mezi náklady a výkony. Nejvíce se to projevuje v oborech, jako jeletecký, automobilový a energetický průmysl.Konstruktéři i technologové hledají nová řešení,která umožňují rychleji nabídnout lepší výrobek.Nejzřetelněji je tato tendence vidět v automobilovémprůmyslu: nové materiály a nové technologieumožnily prodloužit servisní intervaly a současněsnížit spotřebu paliv i maziv, zvýšit bezpečnosta komfort při zachování nebo snížení hmotnosti.Nové typy funkčních tribologických povlaků a dokonalejšítechnologie používané při výrobě motorůpřinesly nižší opotřebení a vyšší spolehlivost. Novéoceli s vysokou pevností nebo hliníkové slitiny používanéna díly karoserie přinášejí úsporu hmotnosti.Letecký a kosmický průmysl je oborem, kde jsou„speciální“ obtížně obrobitelné materiály již tradičnímkonstrukčním prvkem. Jde např. o vysocelegované materiály, jako Inconel, Hastelloy, Monel,Nimonic a Stellit, slitiny titanu a speciální slitinyhliníku, hořčíku a další „supermateriály“. Stále významnějšímuživatelem všech těchto materiálůje medicínský průmysl, kde je využívána zdravotnínezávadnost a biokompatibilita těchto materiálů.Nastupují moderní technologieobráběníModerní materiály se vyznačují vysokou pevností,houževnatostí a odolností proti namáhání. Počínajenekovovými a uhlíkovými kompozity používanýmina draky letadel a konče vysokopevnostními žáropevnýmivysoce legovanými materiály na turbínyleteckých motorů nebo paroplynových elektráren.Řadí se sem i moderní hořčíkové slitiny nacházejícíuplatnění od automobilového průmyslu až polékařskou techniku nebo výkonné slitiny hliníkupoužívané hlavně v letecké a kosmické technice.Materiály na bázi hořčíku a hliníku jsou poměrnědobře obrobitelné, takže nevyžadují obráběcí strojes extrémní výkonností, ale důležitá je správná volbanástrojů. Vysoká pevnost, houževnatost a odolnostvysoce legovaných a titanových materiálů na druhéstraně znamenají velmi problematickou obrobitelnost,vyžadující nasazení moderních, přesných,vysoce výkonných obráběcích strojů s vysokoutuhostí vzhledem k vyššímu namáhání, vybavenýchspeciálními nástroji. A také používání vysokotlakéhoa „extrémně vysokotlakého“ chlazení, které přinášímožnosti a funkce, které jsou obvyklým „povodňovým“chlazením nedosažitelné.Kapaliny pro kritické operaceopracování nových materiálůZatímco ve většině případů všeobecného obráběníje požadováno použití co nejuniverzálnějšíchprocesních kapalin, zde je situace odlišná. Rozsahzmíněných speciálních materiálů a operací, kteréjsou využívány pro jejich opracování, je velmi širokýa tomu odpovídá i poměrně široké spektrumpoužívaných procesních kapalin.Vždy jde o vysoce výkonné obráběcí kapaliny. U slitinna bázi hořčíku a hliníku jde téměř výhradněo kapaliny mísitelné s vodou. V případě ostatníchslitin se oleje používají spíše pro broušení, protahovánínebo vystružování, zatímco pro ostatní operacejsou upřednostňovány kapaliny mísitelné s vodou.Ve všech případech je požadována vysoká stabilita,velmi vysoká výkonnost a odolnost při použití zavelmi vysokých tlaků.U řezných olejů jde téměř výhradně o nízkoviskózní,výkonné, aktivní oleje na ropné bázi nebo na bázisyntetických uhlovodíků (nejčastěji jsou to polyalfaolefinovéoleje, zkratka PAO nebo též SHC).V případě kapalin mísitelných s vodou jsou dva základnítrendy. Především pro slitiny na bázi hořčíkua hliníku se používají emulze s vysokým podílemoleje, které mají výborné mazací vlastnosti i přinižších řezných rychlostech při dokončovacíchoperacích. Na druhé straně, pro opracování žáropevnýcha vysokopevnostních slitin se osvědčujíi procesní kapaliny s nižším podílem oleje, alehlavně kapaliny syntetické.Obrábění hořčíkových slitinHořčíkové slitiny nacházejí díky svým příznivýmfunkčním vlastnostem a velmi nízké měrné hmotnostiuplatnění především v letecké a kosmickétechnice. Ze stejných důvodů se začaly v rostoucímíře používat také v konstrukci osobních automobilů(zvláště luxusních ke kompenzaci jejich rostoucíhmotnosti) a v oblasti medicínské techniky, kdese speciální hořčíkové slitiny používají k výrobězdravotně nezávadných implantátů.Obrábění je pro dosažení konečného tvaru součástíz hořčíkových slitin velmi vhodnou technologií,protože tyto materiály jsou velmi dobře obrobitelnév širokém rozpětí řezných rychlostí a vyžadujípoměrně nízký výkon. Pro obrábění se nejčastějipoužívají nástroje ze slinutých karbidů, rychlořeznéoceli a nástroje keramické.Dříve panovala obava z možnosti vývoje plynnéhovodíku (v koncentraci 4 až 74 % je nebezpečí vznícení)při kontaktu s vodou, a proto se pro jejichobrábění používaly řezné oleje nebo se obráběly zasucha. Při obrábění za sucha však vzniká nebezpečívýbuchu jemného prachu a při použití řeznéhooleje je obvykle nutno vyrobené díly odmašťovat.Moderní emulze vznik plynného vodíku úspěšněpotlačují, jsou předpokladem dosažení výbornékvality obrobeného povrchu, a proto se dnes hořčíkovéslitiny obrábějí téměř výhradně pod emulzí.Určitým problémem je poměrně velké rozpouštěnítřísek ve vodě za vzniku hořečnatých solí, což zna-34 11/2012