Běhej.com Triatlonový speciál 2020

osobnost
Foto: ITU, Tongyeong Asian CupTriathlon
Olympiáda
Zhruba od půlky 90. let už bylo jasné,
že bude triatlon součástí právě Her
v Sydney. Jak tenhle fakt měnil triatlonové
prostředí? Vnímalo se to jako
zásadní věc?
“Zásadní přeměna byla z bezdraftového
triatlonu na draftový. Tady byla výhoda,
že jsem byl zrovna ve světě a mohl si na
tuhle změnu zvykat, protože u nás se
ještě dlouhou jezdily bezdraftové závody.
Díky tomu jsem měl lepší výkony
a přehled při cyklistice.”
Austrálie byla určitě zásadní
i z hlediska konkurence. Zatímco
dlouhé triatlony byly v té době pořád
doménou především závodníků z USA,
Australané začínali mít přetlak špičkových
závodníků pro kratší distance.
“Ano, ale i v ironmanských závodech byli
Australani výborní. Greg Welch v té době
proháněl Allena, dokonce jednou na
Havaji vyhrál. Ten uměl běhat výborně
nejen maratony, ale měl i desítku za 29
minut. Greg byl unikátní, protože se specializoval
na všechno a vyhrál MS v triatlonu,
duatlonu i Ironmanu. V té době
měli už výborné borce i na dlouhých
tratích. A na kratších měli třeba Milese
Stewarta, který vyhrál, tuším, hned druhé
mistrovství světa, kde porazil Mikea
Pigga. Naprostá špička byli v ženách, ale
postupně i v chlapech, kdy se stalo, že na
světovém poháru obsadili i kompletní
stupně vítězů.”
Právě na přelomu století měli nabitý tým
a domácí olympijský debut před sebou.
Do nominace se tak nevešel Chris
McCormack, již velká hvězda krátkého
triatlonu. No a Simon Whitfield si kvůli
tomu, že by se nedostal do reprezentace,
změnil občanství. Jak pak vnímali,
že zůstali bez medaile a zlato získal pro
kanadské barvy právě Whitfield?
“Já myslím, že to bylo z velké části způsobeno
i datem olympiády. Z hlediska
biorytmu to bylo v nevhodný okamžik.
Australani měli vždycky špičku někdy
v dubnu, protože pak už tam začínalo
ochlazování. Kdežto v září byli naopak
Evropani z hlediska biorytmu na
vrcholu. Ti kluci tam tehdy, až na Milese
Stewarta, nejeli dvousezonní program
v rámci jednoho roku. Takže z hlediska
vyladění formy byli v době olympiády
poloviční. Proto třeba Walton nebo
Robertson byli vyčichlí. Ale můžou tam
být i určité psychologické faktory, že
nezvládli domácí tlak.”
Vzpomeneš si, o kom se na začátku
roku 2000 mluvilo jako o největších
favoritech na olympijské zlato? Ty jsi,
tuším, v tom mixu úplně nefiguroval. Určitě
se mluvilo o Lessingovi, Carterovi…
“Andrew Jones jezdil dobře, Dmitriy
Gaag, mistrovství světa v tom roce
vyhrál Olivier Marceau, který byl zrovna
na OH v úniku při cyklistice. Možná
i o Craigovi Waltonovi nebo o Maccovi
se mluvilo.”
Se Simone Whitfieldem se asi úplně
nepočítalo…
“Myslím, že úplně ne. Ale Simonovi
hodně pomohlo, že z naší skupiny
odešel Greg Bennett a přidal se do
Simonovy skupiny. Ten určitě přinesl
hodně znalostí a zkušeností od Bretta
Suttona. Myslím, že si hodně pomohli.
Ale Simon byl excelentní běžec. Vždyť
před OH v tréninku běhával například
motiv 10x 400 metrů za 55-56 sekund
s dvouminutovou pauzou!”
To ukázal i famózním zrychlením
v závěru…
“On byl absolutně nejrychlejší běžec ze
všech lidí na startu. Věděl, že když bude
kilometr před cílem v relativním dosahu
čela závodu, že na to má.”
Jak probíhal ten závod? Tradičně vyplavala
velká skupina, Carter s Lessingem
se to snažili nadělit na kole, ale
nakonec rozhodl závěr běhu. Pamatuješ
si to ještě?
“Docela si na to vzpomínám, nedávno
jsem to dokonce zase viděl. Mně se
hodně líbilo, že bylo vidět, jak Simon
Whitfield už v té době závodil profesorsky.
Měl přesně načasované útoky
na chytřejší místa okruhu. Zkoušel to
do kopečka, před zatáčkou… Když jsem
si to teď prohlížel, říkal jsem si, že to
je fakt lišák mazaný. To my jsme třeba
s mým trenérem nerozebírali. Ani se
Suttonem, ani s českým repretrenérem.
To si myslím, že byla trochu chyba.
Když člověk jde na takový závod, měl by
mít tohle dobře promyšlené. Když teď
trénuju děti, tak se je na ta dobrá místa
snažím dopředu upozornit.”
Bylo zajímavé, že se vaše trojka, která
potom obsadila pódium, probila na
čelo až nějaké tři kilometry před cílem.
Jinak jste se pořád pohybovali zhruba
kolem 15. místa. Obrázek byl úplně
jiný, než při posledních dvou olympiádách
v Londýně a Riu.
“My jsme s Whitfieldem doběhli čelo,
tedy Marceaua, možná někdy na šestém
kilometru. Tam už bylo jasné, že nebude
mít nohy, aby s námi běžel. Pokračoval
s námi ještě Němec Vuckovič, který byl
sice mohutný, ale používal EPO, takže to
pořád udýchával.”
speciál triatlon • 2020
BĚHEJ.COM 17