Běhej.com Triatlonový speciál 2020

osobnost
Foto: ČTA, zleva: Jan Řehula, Vendula Frintová, Přemysl Švarc,
Eva Potůčková a Jan Čelůstka
Současnost
Jak to teď vypadá s českými triatlonovými
nadějemi? Před pár lety
jsem se o tom bavil s trenérem Lubošem
Bílkem a ten říkal, že hlavně
v mužské kategorii moc nikoho nevidí
a jedinou nadějí jsou tví synové.
Jak to s nimi vypadá?
“Šimon už jen běhá a Kuba teď dělá
OCR závody Spartan Race, které by
snad mohly být i na OH 2024 v Paříži.
Říká, že se tam zkusí kvalifikovat. Co
se týká triatlonu, teď se třeba objevil
Radim Grebik, který vyhrál mezi
juniory Evropský pohár. Takže jistou
naději přece jen máme. Je důležité,
aby se v tomhle juniorském věku
úplně neusmažil. Aby byl úspěšný, ale
ještě mu zůstala rezerva pro zlepšování.
Taky se mi hodně líbí zlepšení
Petry Kuříkové. Ta s sebou do Račic
přivezla několik Švýcarek, které byly
zpestřením a výrazně přidaly na výkonnostní
úrovni a atraktivitě závodu.
A v chlapech uvidíme, kromě Grebika
je tam ještě Zikmund. Ale všechno se
uvidí až se dostanou do víru Světového
poháru, jak budou schopní sbírat
body. Tam je to opravdu tvrdé.”
Triatlonový kolotoč mi právě přijde
v tomhle kontraproduktivně náročný.
Když si třeba vzpomeneme na
Švarce s Čelůstkou, ještě v době,
kdy jsi byl reprezentačním trenérem,
a jejich snahu sbírat body pro kvalifikaci
na OH… Člověk si říká, jak při
tom všem cestování po závodech
můžou stíhat trénovat pro aspoň
základní zlepšování…
„Ano, on si ještě Přemek do toho
přidal německou ligu… (úsměv) Pak
ti někde nedorazí kolo… No, je to
tvrdé. Zase člověk nemůže úplně
spoléhat na to, že vyhraje kontinentální
šampionát a tím se nominuje
na OH. Body se musejí sbírat celé
čtyři roky, neztrácet čas, jako třeba
já, když jsem si po Sydney dal na
nějakou dobu pauzu od olympijského
triatlonu.”
Tys byl po konci závodní kariéry
několik let byl trenérským světoběžníkem,
než ses vrátil domů
a převzal reprezentaci. Kde všude
jsi trénoval?
“Začínal jsem v Jižní Koreji. Tam
jsem byl takový ‚hrající trenér‘, takže
jsem s nimi trénoval i sám, to bylo
fajn. Bylo to zajímavé, i z hlediska
‚materiálu‘, se kterým jsem pracoval.
Závodníky v podstatě posbírali z ulice
na základě rozřazovacího závodu
na 800 metrů plavání a 5 km běhu.
Ti nejlepší hned byli v národním
družstvu.”
Takový asijský styl…
“Začínalo se úplně od píky. Chtěli
dostat své závodníky na olympiádu,
ale nelíbilo se mi, že když se některému
ze závodníků nezadařilo, tak
hned na další závod posílali někoho
jiného. Logicky tak nikdo nekumuloval
body. Za těch šest let, co jsem
tam byl, ale Korejci udělali obrovský
kus práce a začali jsme trochu
Japonsku, asijské velmoci, šlapat na
paty. V juniorech či třiadvacítkách
jsme je i poráželi. Měl jsem tam
i jednoho juniora, který byl dvakrát
sedmý na MS. A jedna juniorka byla
třetí na mistrovství světa. Takže
určitě tam progres nastal.”
speciál triatlon • 2020
BĚHEJ.COM 19