KNIHKUPEC 24

vit, nevzpomenu si. Naskočí mi v hlavě až
za pět minut nebo pět hodin.
19
Tisíce latinských názvů a občas nějaký
vypadne? Takové „duševní chátrání“
v devadesáti bych si jednou přál.
Prozraďte svůj recept.
Denně čtu. Noviny, přírodovědecké
časopisy. Odpoledne nebo večer knížky,
spíš duchovnější povahy. Mám rád třeba
chasidské autory, o nichž se zmiňuju
v knize. Nebo trénuju mozek tím, že si
v posteli násobím čísla, vyjmenuju sedmdesát
pět knih Bible nebo padesát států
americké Unie.
A fyzička?
Nepřejídám se. Vyrostl jsem za války,
takže nejsem zmlsaný. Jím, jen když
mám hlad, a jím cokoli.
Kousek odtud je kopec, jmenuje se
Žulový vrch. Asi tak dvakrát týdně na něj
s holemi vyšplhám. Převýšení je asi tři sta
metrů, vzdálenost kolem tří kilometrů
zvládnu zhruba za pětapadesát minut.
Zpátky jedu městským autobusem, pro
moje umělé kyčle není dobré sestupovat
z prudkých kopců. Žiju a funguju, a jsem
za to vděčný. Každý den za to děkuju.
MILOSLAV NEVRLÝ (* 1933)
Český zoolog, spisovatel, skaut a milovník přírody pracoval více než čtyřicet let
v Severočeském muzeu v Liberci, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého
oddělení. Jeho Kniha o Jizerských horách (1976) a Karpatské hry (1982) se
pro turisty a skauty staly ikonickou četbou. Nejkrásnější sbírka (2001) přibližuje
poetickým jazykem přírodní krásy chráněných krajinných oblastí a národních
parků Čech a Slovenska, publikace Chvály Zadní země (2002) je věnovaná
Českému Švýcarsku a Zašlá chuť morušek (2003) se týká Krkonoš. Autorova
zatím poslední kniha Moje ptačí roky (2017) je vyznáním celoživotní lásky
k ptákům.
Pokračování, tentokrát s Alešem Palánem
O rozhovor s Miloslavem Nevrlým jste Jakému čtenáři je podle vás
usiloval několik let a nebylo snadné ho Náčelník určen?
k němu přimět, protože měl pocit, že Každému, kdo je vnímavý a chce žít
všechno už řekl. Podařilo se vám společně
tento jeho dojem změnit?
a nemusí o cestách ani snít.
svůj život. Nemusí být cestovatelem
Snad poprvé jsme šířeji mluvili o jeho
rodině, rodinných výletech, práci v libereckém
muzeu, o křesťanské víře. Ale život – byť velmi dlouhý – stihli tolik
Poznal jste více lidí, kteří toho za
i o některých cestách. A hlavně o tom, jako Miloslav Nevrlý?
co to všechno udělá s vnímavou duší. Ano, potkal jsem takové lidi. Ale
Mílu Nevrlého znají čtenáři jako niterného
poutníka, člověka, který je součástí dnešních cestovatelů Míla vlastně
hlavně jde o kvalitu. Z pohledu
přírody. Takový zůstává i v Náčelníkovi, nikdy nebyl moc daleko: Rumunsko,
navíc zde zaznívá jeho humor.
Kavkaz… A přitom byl svým způsobem
ALEŠ PALÁN (* 1965)
Novinář, spisovatel a editor napsal nebo se autorsky podílel na více než třiceti
knihách, převážně rozhovorů a publicistiky. Za průvodce brněnským Bronxem
Brnox (2016, s Kateřinou Šedou) a za knižní rozhovory s českými a moravskými
samotáři Jako v nebi, jenže jinak (2019) byl vyznamenán cenou Magnesia
Litera. Jeho publikace věnovaná šumavským samotářům Raději zešílet v divočině
(2018) se stala bestsellerem a zvítězila v anketě Kniha roku Lidových novin.
Palánovy práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině.
dál než mnozí, co dojeli na druhý
konec planety.
Chystáte knihu rozhovorů s lidmi,
jejichž život osudově ovlivnila
nějaká kniha. Na Facebooku jste
na toto téma uspořádal anketu.
Objevila se v ní i kniha Miloslava
Nevrlého?
Hledal jsem silné příběhy do chystané
knihy. Přišlo asi tři sta odpovědí.
Pětkrát šestkrát byl jmenován
Foglar, Kerouac, Bible a ještě cosi.
A dvanáctkrát útlá kniha s názvem
Karpatské hry! Jejím autorem je právě
Míla Nevrlý. Neexistuje větší ocenění.
Co víc si může autor přát? Mí respondenti
přitom nevěděli, že s Mílou
chystám knihu rozhovorů, nijak jsem
je tedy neovlivňoval.
Máte i vy svoji osudovou knihu?
Nemám. Mám jen knihy, které bych si
vzal na pustý ostrov. A Náčelník by byl
jednou z nich.