KNIHKUPEC 24

28
PROMOTION
text: Denisa Novotná
Objevná biografie
Toyen se čte jako
detektivní román
Známá režisérka a spisovatelka Andrea Sedláčková žijící v Paříži
věnovala tři roky odhalování mýtů a tajemství kolem českofrancouzské
surrealistické malířky Toyen (1902–1980). Pátrala
v tuzemských a zahraničních archivech, navštívila takřka všechna
bydliště umělkyně, korespondovala s její rodinou a přáteli, galeriemi
a soukromými sběrateli, poslala tisíce prosebných mailů. Nové
poznatky nalezla až ve vzdálených zemích, jako je Venezuela či
Kolumbie. Díky jejímu úsilí se ukázala překvapivá realita. Obsáhlou
a velkoryse ilustrovanou biografii Toyen, jaká nemá na českém trhu
obdoby, vydává nakladatelství PROSTOR.
Za pseudonymem Toyen se ukrývá
pražská rodačka Marie Čermínová
a současně jedna z nejpozoruhodnějších
osobností českého a evropského
výtvarného umění 20. století. A také
jedna z nejzáhadnějších. Malířka s řadou
tajemství, která prožila takřka polovinu
života ve Francii, si své soukromí už
od mládí přísně střežila. A málokdo se
skutečně vypravil pátrat po její osobní
minulosti, protože panovala všeobecně
přijatá představa, že je zahalena neprodyšným
tajemstvím.
Po stopách nekonvenční umělkyně se
vydala režisérka a spisovatelka Andrea
Sedláčková – nejdříve v dokumentu
Toyen, baronka surrealismu (2022)
PROSTOR, 1 497 Kč, vychází 19. října
a posléze v knize Toyen. První dáma
surrealismu (PROSTOR 2023): „Už práce
na přípravě filmu, která zabrala rok, byla
zčásti detektivní, snažila jsem se mnohá
tajemství rozklíčovat. Při psaní knihy
jsem se pustila do dalšího detailního pátrání,
jež trvalo následující dva roky.“
Autorka skládala příběh Toyen z fragmentů
reality, které nacházela v matrikách,
archivech a badatelnách, českých
i francouzských. Studnicí informací se jí
staly policejní fondy a bankovní archivy.
Opřela se také o dosud existující uměleckohistorickou
literaturu, prošla stovky
stran zežloutlé privátní a úřední korespondence,
našla zapomenuté novinové
rozhovory a články. Dostalo se jí privilegia
nahlédnout do několika nikdy nezveřejněných
osobních deníků a vzpomínek
vrstevníků Toyen a měla to štěstí potkat
malířčiny přátele či jejich potomky, kteří
se s ní podělili o své vzpomínky a osobní
archivy. Musela se proklestit hustým
lesem domněnek, které se ukázaly často
jako neověřitelné, jindy jako falešné
a někdy ji dovedly k překvapivým faktům.
Zkrátka objevila mnohé.
Toyen například tvrdila, že nemá žádnou
rodinu – Sedláčková v biografii dokazuje,
že si byla velmi blízká se svojí sestrou
a že udržovala kontakt s rodiči. Autorka
dokonce našla hrob Toyeniných rodičů,
který už údajně neexistoval.
ANDREA SEDLÁČKOVÁ (* 1967)
Narodila se v Praze, vystudovala
scenáristiku na FAMU. Po podpisu
petice Několik vět byla předvolána
k výslechu na StB, který se
stal impulsem k její emigraci do
Francie, kam odešla v létě 1989.
V Paříži absolvovala katedru střihu
na filmové škole. Jejím filmovým
debutem se stal thriller Oběti
a vrazi (2000) s incestní tematikou,
posléze natočila tragikomedii
Musím tě svést (2002) a drama
Fair Play (2014) o státem organizovaném
dopingu v komunistickém
Československu. Andrea
Sedláčková je též autorkou
celovečerních dokumentů Život
podle Václava Havla či Toyen,
baronka surrealismu a mnoha
dalších dokumentárních a hraných
televizních filmů. V nakladatelství
PROSTOR debutovala literárním
dokumentem Moje pařížská revoluce
(2014), po němž následovaly
romány Každý něco tají (2017)
a Téměř nesmrtelná láska (2021).
V roce 2021 byla ve Francii vyznamenána
Řádem umění a literatury
v hodnosti rytířky.
Umělkyně byla považována za ženu
inklinující ke stejnému pohlaví a mluvila
o sobě v mužském rodě. Avšak
Sedláčková přináší svědectví o jejích
barvitých mileneckých vztazích
s muži, mj. s malíři Janem Slavíčkem
a Jindřichem Štyrským, s psychoanalytikem
Bohuslavem Broukem či s básníkem
židovského původu Jindřichem
Heislerem, kterého za druhé světové
války skrývala. Pro řadu čtenářů bude
novinkou její celoživotní politická angažovanost.
Druhá linie knihy se věnuje obrazům,
které byly jevištěm a hlavním smyslem
života Toyen. Sedláčkové se podařilo
získat reprodukce děl a spoustu nikdy
nezveřejněných fotografií umělkyně.
Kolem analýzy malířčina díla však opatrně
našlapuje, protože se necítí býti
specialistkou. Místo toho se soustřeďuje
na osudy Toyeniných obrazů, jež byly
často fantastické. Svůj prolog ke knize
uzavírá: „Mnoho věcí zůstává stále skryto,
ale snad si díky této knize můžeme lépe
představit trápení i radosti této tvrdé,
statečné, nekompromisní – a milující
bytosti.“