Verliebt ins Umgebindeland Překrásnou krajinou podstávkových domů

100
Hausschlüssel als Versöhnungsgeste
Wer mit Holz baut, ist erfinderisch. Das belegen zwei Fachwerkhäuser
in Sulików/Schönberg (Foto 1) nahe Zgorzelec
und Görlitz. Obergeschoss und Giebel ragen über das Erdgeschoss
hinaus. Die Vorlauben werden von kunstvoll kombinierten
Holzelementen getragen, die ans Umgebinde erinnern.
Beide Vorlaubenhäuser am Markt sind bauliche Kleinode. Das
rechte von 1688 heißt Scharfe Ecke. Die Gemeinde hat es
restauriert und darin ein Kulturbüro eröffnet. Auch Umgebindehäuser
beleben die Woiwodschaft Dolny Śląsk/Niederschlesien.
Bis zur Vertreibung nach 1945 lebten Deutsche darin. In
Bogatynia/Reichenau etwa hinterließen sie zahlreiche Bauten.
Deren Zahl ist seither stark geschrumpft. Die polnische
Bevölkerung – einst selbst vertrieben aus den ehemaligen Ostgebieten
Polens – nimmt sie zunehmend als gemeinsames
Erbe wahr. Ein Versöhnungsbeispiel gab der frühere deutsche
Besitzer des Stellmacherhauses in Wigancice Żytawskie/
Weigsdorf, das jetzt bei Zgorzelec steht (Foto 2). Er händigte
der heutigen Eigentümerin Elżbieta Lech-Gotthardt die alten
Hausschlüssel aus. Als Dank für deren Rettungsaktion: Bevor
das Gebäude von 1822 Opfer des Tagebaus Turów werden konnte,
hatte sie es umgesetzt und restauriert. 2006 gab es dafür
den Umgebindehauspreis. Die Gaststätte (Foto 3) und Pension
„Zagroda Kolodzieja“ sind inzwischen gleichermaßen bei
Deutschen, Polen und Tschechen beliebt.
Klíč od domu jako gesto smíření
Dřevo jako materiál skýtá spoustu možností zpracování. Dokladem
toho jsou hrázděné domy v obci Sulików (obr. 1) nedaleko
polského Zhořelce (Zgorzelec) a německého Zhořelce (Görlitz).
Patro a štít vystupují nad přízemím. Podloubí jsou nesena
kombinovanými dřevěnými prvky, připomínajícími podstávku.
Oba domy s podloubím, stojící na náměstí, jsou architektonickými
klenoty. Dům vpravo, z roku 1688, se nazývá Ostrý
roh. Obec jej nechala zrestaurovat a otevřela v něm kulturní
kancelář. Po odsunu, v roce 1945, Němci v polské Bogatynii
nuceně zanechali řadu domů. Jejich počet od té doby značně
poklesl. Polské obyvatelstvo – kdysi samo odsunuté z tehdejších
východních částí Polska – je naštěstí stále výrazněji
vnímá jako společné dědictví. Příkladem smíření se stal dřívější
německý majitel Domu koláře (Dom Kołodzieja) v obci
Wigancice Zytawskie, který nyní stojí u Zhořelce (obr. 2).
Dnešnímu vlastníku, paní Alžbětě Lech-Gotthardtové předal
staré klíče od domu. Byl to akt poděkování za její úspěšný
pokus o jeho záchranu. Než se mohla budova z roku 1822 stát
obětí hnědouhelného dolu Turów, podařilo se jí totiž celý dům
přesunout a zrestaurovat. V roce 2006 za to získala Cenu podstávkového
domu. Restaurace (obr. 3) a pension „Zagroda
Kolodzieja“ je dnes stejnou měrou oblíbená mezi Čechy, Poláky
i Němci.