INFORMAČNÍ SERVIS

Kanceláře Svazu a také pražský radní Petr
Štěpánek.
Následujícího dne ve čtvrtek 26. března
v podvečer se Senát na své 5. schůzi dostal
k hlasování o osudu tzv. chodníkové novely
a po bouřlivé a dlouhé debatě byla nakonec
novela schválena. Ke schválení bylo
třeba 31 hlasů z 61 přítomných senátorů,
33 se vyslovilo pro novelu, 22 hlasovalo
proti a 6 se zdrželo. Lze říci, že tlak Svazu
na neschválení novely přinesl své ovoce,
bohužel však počet odpůrců zákona nakonec
nebyl dostatečný. Nyní čeká zákon na
podpis prezidenta, který však stále může
uplatnit prezidentské veto a vrátit novelu
Parlamentu. O vetování zákona žádá prezidenta
primátor Prahy Pavel Bém, o totéž
jej žádá i Svaz ústy předsedy Oldřicha Vlasáka
v dopise, kde opět upozorňujeme na
nestandardní proces přípravy novely i její
negativní, často předkladatelem odmítané,
bagatelizované či zřejmě vůbec nedomýšlené,
důsledky.
Pokud se novela nakonec stane součástí
platné legislativy, čeká obce řešení
několika základních problémů. Prvním
bude alokace financí na zajištění úklidu.
Za nutnost považujeme přijetí rozpočtových
opatření ke schváleným rozpočtům.
Bohužel je nutno upozornit, že podle
posledních odhadů se dále snižuje růst
HDP, nyní už klesl na – 2 %, kdy obce
mají přijít až o 25 miliard Kč na sdílených
daních a škrtání v rozpočtech bude muset
být o to radikálnější. Navrhované řešení
pokrýt náklady zvýšením místního koeficientu
daně z nemovitosti nakonec bude
asi jedinou cestou k dodatečnému získání
financí na zajištění úklidu chodníků, jakkoliv
se k němu řada obcí staví odmítavě.
Koeficient se totiž nevztahuje na zemědělskou
půdu, někde zas poukazují na
nízké příjmy uživatelů nemovitostí (senioři
na venkově). Paradoxem, který senátor
Kubera nikde nezmínil, je fakt, že zdanění
se dotkne především těch, kterým měla
novela pomoci, tedy majitelů nemovitostí.
Je třeba upozornit, že aby zvýšení platilo
alespoň od 1. 1. 2010, musí obce, které
o zvýšení uvažují, schválit příslušnou
vyhlášku do 1. srpna tohoto roku (!), byť
se tím samozřejmě nevyřeší prostředky na
úklid v zimě 2009/2010.
Jak vyplynulo z dotazníkového šetření
Svazu, relativně větší zásah do rozpočtu
by novela znamenala pro menší obce, kde
jsou vstupní náklady na techniku zhruba
stejně velké, ať je obec větší nebo menší,
a kde u malé obce náklady např. na vozidlo
s pluhem či kartáčem ve výši 400 000 Kč
při dvoumilionovém rozpočtu znamenají
ukrojení 20 % z celkových příjmů obce.
Co se týče finanční nákladnosti údržby,
jeví se alespoň krátkodobě jako vhodnější
zajištění úklidu dodavatelsky, neboť obec
nebude muset řešit jednorázové vstupní
náklady na techniku (a pravidelně na
následnou údržbu a obnovu), stejně jako
ji minou problémy se zajišťováním pracovních
sil. Z šetření Svazu vyplynulo, že
zajišťování úklidu přímo obcí vyjde relativně
dráž než prostřednictvím najatých
firem. Z dlouhodobého hlediska je na
druhé straně nutno vzít v potaz, že firmy
si veškeré své náklady do ceny úklidu průběžně
započítají.
Co se týče způsobu zajištění úklidu, zvažují
obce dle našeho dotazníkového průzkumu
především uzavírání dohod o provedení
práce, některé uvažují i o využití
služeb pracovních agentur dodávajících
brigádníky, další počítají se zaměstnanci
obce či příspěvkových organizací, jinde
navrhují oslovení stavebních firem, které
jsou v zimním období bez zakázek. Menší
obce počítají s pomocí hasičů, místního
zemědělského družstva či najmutím aktivních
důchodců. Často se objevuje návrh
na využití veřejně prospěšných prací,
zaznělo však i upozornění, že v prosinci se
nepracuje, neboť hrazení prací by probíhalo
až v novém fiskálním roce, a v lednu
a v únoru zas pracovní úřady čekají na
alokaci financí pro nový rok a smlouvy
neuzavírají. Přirozeně zazněly i zkušenosti
s nespolehlivostí pracovníků dodaných
úřady práce (kdy podobná situace je
i u odsouzenců k obecně prospěšným pracím).
Úklid pak bude muset probíhat podle
plánu údržby podobnému plánu údržby
místních komunikací s tím, že na některé
občany se zkrátka dostane později.
Vedle financování úklidu a způsobu jeho
zajištění je třeba zmínit ještě otázku, o které
chodníky má vlastně obec pečovat. Jednak
lze vycházet ze zákona o pozemních
komunikacích, který
chodníky u místních
komunikací považuje
za jejich součást.
Jelikož místní komunikace
patří obci,
i chodníky k nim přiléhající
by tedy měly
být obce. Proti tomu
však stojí judikatura
Nejvyššího soudu
ČR, který zákon
o pozemních komunikacích
(ani stavební
zákon) v podstatě
nebere v potaz a při
posuzování vlastnictví
pozemních komunikací
zkoumá, zda se
jedná o samostatnou
věc dle občanského
zákoníku, konkrétně
nemovitost spojenou
se zemí pevným základem. Tou řada
komunikací (tím méně chodníků) není,
pozemní komunikaci pak soud považuje
za pouhé zpracování povrchu pozemku, na
němž komunikace leží. Tím spíše toto platí
pro chodníky, které jsou tvořeny jen zpevněnou
vrstvou asfaltu či vrstvou dlaždic,
a jejich vlastník pak bude splývat s vlastníkem
pozemku. Lze proto zvážit takový
přístup, kdy obce budou uklízet striktně jen
ty chodníky, které leží na obecním pozemku,
a teprve případný soudní spor může
vyjasnit otázku, komu vlastně chodník patří
a kam až sahá odpovědnost obce.
Ilustrace Monika Raisová
Doufejme, že nastíněné úvahy se přece jen
stanou teoretickými a že prezident se rozhodne
k vrácení zákona Parlamentu, a to
nejen z důvodu jeho nestandardní přípravy
a nepromyšlených dopadů, ale i s ohledem
na skrytý tlak na zvyšování daní majitelům
nemovitostí. Nejbližší dny nám už přinesou
odpověď, snad bude pro obce příznivá.
Mgr. Jan Potměšil
legislativně-právní odd. Kanceláře Svazu
informační servis č. 4/2009 strana 22