osvobodí

Podle italského vědce Gina Zaninottiho
pochází řecký výraz „soudarion“
z aramejského slova „sodara“,
které označuje „plátno“ různých rozměrů
a které se používá pro různé
Jan Pavel II. u kamene pomazání v bazilice Božího hrobu v Jeruzalémě
účely. Plátno (nebo rouška), do kterého
bylo zabaleno Ježíšovo tělo, bylo dlouhé
asi 4,3 m a široké asi 1,1 m. Tato rouška
(„sodara“) zakrývala hlavu a celé
tělo. Jedna polovina ležela pod tělem,
foto: Arturo Mari
zatímco druhá byla přeložena přes
hlavu a pokrývala vrchní část. Takto
zakryté tělo bylo ovinuto dvěma plátěnými
pruhy kolmo k hlavní „sodaře“.
Hlava a chodidla nebyla kolmými pruhy
překryta.
Poté co vzkříšené tělo „prošlo skrz“
pohřební roucho, plátno spadlo na zem,
protože už ho nemělo co držet. Jen
rouška („sodara“), která pokrývala celé
tělo, si zachovala svůj tvar, protože ji
zpevnila zaschlá krev a pot a také proto,
že byla mimo kolmé pruhy. Takto tedy
chápe profesor Zaninotti smysl této
nejasné věty v Janově popisu zmrtvýchvstání:
„Šimon Petr vešel do hrobu.
Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek
(„sodara“), jímž ovázali Ježíšovu hlavu,
neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na
jiném místě“ (Jn 20,6–7).
Pohled na toto pohřební roucho, ze
kterého Ježíšovo tělo záhadně zmizelo,
byl natolik přesvědčivý, že Jan uvěřil
ve zmrtvýchvstání, přestože ještě zmrtvýchvstalého
Krista neviděl.
P. M. Piotrowski, S. Chr.
Kde je Petr,
tam je Církev
„Kde je Petr, tam je Církev…, kdo
není s papežem, není s Bohem,
a ten, kdo touží být s Bohem,
musí být s papežem.“ Tato
slova, která souvisí s fatimskými
zjeveními, vyslovila sestra Lucie,
která zemřela v únoru 2005.
Panna Maria Fatimská nás vyzývá,
abychom se obrátili k živé a pravé víře
v jednoho Boha v Trojici, který je skutečně
přítomný v Eucharistii. Boží Matka
nám připomíná, že papež má rozhodující
úlohu při předávání plnosti víry. Papež
jako nástupce svatého Petra je skálou, na
které Kristus staví svou Církev (Mt 16,18).
Svatému Petrovi náš Pán Ježíš Kristus dal
„Vita in Christo“ (Život v Kristu) – nápis na stěně
plnou moc neomylně učit pravdy víry a vést
a spravovat celou Církev. Petr byl prvním
biskupem Říma a posvětil ho vlastní krví,
krví mučedníka. To jsou důvody, proč
každý nástupce svatého Petra ve Vatikánu
vlastní primát v celé Církvi.
Svatý Petr žil v Římě a tady také roku 67
po Kristu v době pronásledování křesťanů
za vlády císaře Nerona umřel mučednickou
smrtí. Přesné místo jeho umučení není
známo. Historikové se domnívají, že svatý
Petr byl ukřižován hlavou dolů v Neronově
amfiteátru, který stál na místě, kde je
dnes Vatikán. Byl pochován na nedalekém
hřbitově. Dlouholeté vykopávky pod bazilikou
svatého Petra vedly k objevení hrobu
prvního papeže. Leží přímo pod hlavním
oltářem vatikánské baziliky. Tento hrob
ukazuje, že každý římský biskup je nástupcem
svatého Petra a na základě svého
postavení jako „nástupce Krista a pastýře
nad celou církví má plnou, nejvyšší a univerzální
moc nad církví“ (srov. Christus
Dominus 2,9).
Třináct století nikdo nepochyboval
o přítomnosti hrobu svatého Petra ve
Vatikánu. Jako první ji zpochybnili valdénští
bludaři, kteří odmítali prvenství
primátu, a tvrdili, že svatý Petr nikdy
10
• www.milujte.se