osvobodí

Představme si 82 944 000 jednodolarových
bankovek položených vedle sebe.
Jedná se o délku, která je třikrát větší
než vzdálenost mezi New Yorkem a San
Franciscem. Jedna z těchto bankovek
je poznačená a nějaký člověk se zavázanýma
očima má jen jednu možnost
vybrat si právě tu označenou. Pravděpodobnost
nalezení této bankovky je
přesně 1:82 944 000. Z toho vyplývá
tento závěr: Rubáš je pohřebním plátnem,
ve kterém bylo zavinuto tělo Ježíše
Krista. Toto tvrzení je založené na
velmi dobře zdokumentovaných vědeckých
faktech (Verdetto sulla Sindone.
Brescia, 1982, s. 146).
Odborníci v soudní patologii na
základě poznatků o srážlivosti krve
tvrdí, že Ježíšovo tělo zavinuli do plátna
asi dvě a půl hodiny po smrti a že v něm
zůstalo přibližně 36 hodin, protože se na
něm nenacházejí žádné stopy rozkladu
a hniloby. A navíc tělo celkem určitě
z plátna nikdo nevyňal, protože na něm
nejsou žádné stopy odtrhávání. Jsou tu
patrné neporušené krevní sraženiny.
Tato skutečnost se nedá vědecky vysvětlit
ani laboratorně napodobit.
Jak tělo proniklo přes lněnou tkaninu,
aniž by porušilo její strukturu?
Co způsobilo tajemné zobrazení celého
těla na plátně? Odpověď může dát jen
víra, která hlásá, že to všecko se stalo
ve chvíli zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Proto Svatý otec Jan Pavel II. ve své
homilii 13. dubna 1980 v Turíně prohlásil,
že „na základě argumentů mnoha
vědců je posvátné Turínské plátno osobitým
svědkem Velikonoc – umučení,
smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Němým svědkem, ale zároveň nečekaně
výmluvným!“
Věda objevuje, kdo je člověk z plátna,
přičemž víra vede k jeho poznání. Tato
nejvzácnější relikvie nám neobyčejně
sugestivně připomíná, že Kristus doopravdy
trpěl, zemřel na kříži a vstal z mrtvých
kvůli mně a pro mou spásu. Mohu
být lhostejný k tak nekončené lásce?
„Pro věřícího člověka,“ řekl Jan
Pavel II., „je podstatné hlavně to, že
plátno je zrcadlem evangelia… Každý
vnímavý člověk při jeho kontemplaci
prožívá vnitřní pohnutí a otřes…
Plátno je skutečně neobyčejným znakem,
který poukazuje na Ježíše, pravé
Slovo Otcovo, a vyzývá člověka, aby ve
svém životě následoval příklad toho,
který obětoval sám sebe za nás…“
(Turín, 24. dubna 1998).
P. M. Piotrowski, S. Chr.
Tělo se obtisklo na plátno
Plátno a uhlík C14
V roce 1988 byl vzorek plátna zaslán do laboratoří
v Oxfordu, Zurichu a Tusconu. Dle množství radioaktivního
izotopu C14 ve vzorcích byl vznik plátna
určen přibližně do let 1290–1360 po Kristu.
Výsledky radiouhlíkového datování jsou v případě
Turínského plátna zpochybňovány. Metoda je
totiž založena na základním principu, že v průběhu let
předmět neabsorboval další „mladý“ uhlík. Odborníci
poukazují na to, že množství uhlíku pozdějšího
data může pocházet ze sazí od svící a olejových lamp
(plátno jimi bylo osvětlováno), z požáru, který plátno
v roce 1532 přestálo, nebo je množství „mladého“
uhlíku vysvětlováno vlivem látkové výměny bakterií
a mikroorganismů.
Víra ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista není samozřejmě
závislá na pravosti plátna, ale na svědectví
apoštolů a dalších svědků. Do okamžiku vynálezu
fotografie a „negativu“ stejně nikdo netušil, jaká
tajemství plátno skrývá. Pokud by však po anatomické
stránce dokonalý a navíc negativní obraz na
plátně se všemi zarážejícími detaily měl vzniknout
ve 14. století, přestavovalo by plátno skutečně nevysvětlitelnou
záhadu. Ve srovnání s tím je předpoklad
vzniku obrazu v souvislosti se zmrtvýchvstáním
zcela při zemi se držícím vysvětlením…
1/2007 • 5