osvobodí

Dotek
Boží lásky
svědectví
Narodila jsem se v napůl
věřící rodině, která však víru
nepraktikovala, ale díky tomu mi
nikdo v poznávání víry nebránil.
Já sama jsem od malička
vyrůstala s vědomím, že Bůh
existuje, ale nijak jsem podle
toho nežila.
Prožívala jsem docela klidná pubertální
léta, odpovídající mému věku.
Krátce před svými osmnáctými narozeninami
se můj život poprvé změnil.
Vybočil z do té doby obvyklých kolejí.
V mém životě se objevila první cigareta,
alkohol, marihuana, pervitin, sex. Vše
trvalo jen několik měsíců, ale nabíralo
to takové obrátky, že kdyby to nebylo
přerušeno, nevím, zda bych na tomto
světě ještě žila. Ve stejné době jsem ve
svém srdci cítila prázdnotu, hlad – do
té doby pro mě neznámý pocit.
Přišly osmnáctiny, maturita a můj
život běžel nebezpečně rychle dál. Měla
jsem naplánovanou budoucnost, dál
jsem studovat už nechtěla. Ale moje
rodina byla jiného názoru, Bohu díky!
Přihlásili mě na biblickou školu. Přijímací
zkoušky jsem udělala a do dnešního
dne si myslím, že to byl takový malý
Boží zázrak. Na tu školu jsem nechtěla,
ale v srdci jsem cítila, že tam bude nasycen
můj hlad a naplněna má prázdnota.
Skutečně tomu tak bylo…
Brzy jsem poznala, že mě Bůh má
rád, začala jsem se modlit a cítila Boží
lásku v srdci… Ale znovu jsem okusila
ovoce, které bylo obzvlášť exotické,
byl to hřích nepřirozené „lásky“ ke
stejnému pohlaví... Musím však říci, že
to byla opravdu nezřízená vášeň, a ne
celoživotní postoj. Přišly také psychické
problémy, závislost na člověku. Toto
všechno nastoupilo ve stejném období
a já jsem se z toho nedokázala vyhrabat.
Se svým hříchem jsem chtěla bojovat,
foto: archiv MS!
navíc jsem se přestávala cítit jako žena.
Vím, že v té době se lidé za mě modlili a
jejich prosby mě asi zachránily. Postupně
jsem se z toho dostávala, ale zranění
a nezodpovězené otázky mi zůstávaly.
Jednoho dne jsem znovu pocítila
dotek Boží lásky a svítalo na „lepší
časy“. Začala jsem toužit po křtu a čím
více se blížil konec mého studia, tím
více jsem toužila někam patřit, smýt
ze sebe tu špínu, začít znovu. Také
jsem věděla, že potřebuji společenství,
jinak zase upadnu do hříchu. Biblickou
školu jsem úspěšně dokončila,
našla církev, kterou jsem si zamilovala
a ve které jsem byla pokřtěna. Bylo to
nádherné. Asi nikdy nezapomenu na to,
co se dělo v mém srdci po křtu. Cítila
jsem, že mě Bůh miluje a že ať udělám
v životě cokoli, pořád mě bude milovat.
Také jsem si myslela, že teď už budu žít
svatě, že vše bude jiné. Měla jsem velmi
slabou vůli a velký sklon ke hříchu,
který se týká čistoty těla. Brzy po křtu
jsem propadla masturbaci, dívala jsem
se na různé erotické pořady… Postupně
jsem cítila, jak se mi rozkládá duchovní
život. Trvalo to asi rok, pak jsem jela na
celostátní setkání mládeže, šla jsem ke
svaté zpovědi a začala zase od začátku.
Změnila jsem způsob života, našla
si práci, která je pro mě službou, mám
kolem sebe společenství lidí, kteří se
pro mě stali druhou rodinou a za mnohé
jim vděčím. Také jsem s Boží pomocí
našla stálého zpovědníka a duchovního
vůdce, který mi pomohl opravdu
si zamilovat církev, do které patřím,
a vážit si svátostí jako neuvěřitelného
Božího daru a léku. Myslím, že se ze
mě stal opravdu nový člověk. Ale své
slabosti si nesu dále a sklon ke hříchu
vůči čistotě těla také. Stále bojuji s masturbací
a boj zdaleka není u konce, ale
už vím, jak na to. Jestli čteš tyto řádky
a máš pocit, že tě tvůj hřích nebo slabost
přesahuje, nevzdávej se. Bůh tě
stále miluje, i když to necítíš. Čeká na
tebe. Vezmi veškerou odvahu a vyhledej
pomoc. Přeji vám všem hodně odvahy
a síly pro důležitý první krok. A nezapomeň
na modlitbu, ať je jakákoli, vždy
má význam.
A.B.
1/2007 • 47