osvobodí

znamená Skála (hebrejsky Kefas, řecky
Petros), na kterou položí základy církve
(Lk 6,48). Ve skutečnosti je jen Ježíš
pravým základem (Mt 21,42; Ef 2,20),
ale Petr se na nich bude podílet tím, že
dostane zvláštní výsady.
Pán Ježíš vysvětluje, jak bude Petr
základem církve. Především mu svěřuje
nejvyšší pravomoc, když říká, že
mu dá „klíče od nebeského království“.
Dát klíče znamená odevzdat celou moc
(Iz 22,22). Pán Ježíš slovy o moci „přijmout“
a „odmítnout“ zdůrazňuje, že tato
moc je úplná. Ježíš, který má všechnu
moc na nebi i na zemi (Mt 28,18), svěřuje
tuto plnou moc Šimonovi, aby ji uplatňoval
v jednotě církve.
„Já jsem však za tebe prosil, aby tvá
víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď
posilou svým bratřím“ (Lk 22,32). Takto
Pán Ježíš vysvětluje, čeho se týká Petrovo
uplatnění nejvyšší moci v církvi.
Petr má především posilňovat své bratry
ve víře. Bude to konat mocí, kterou dostal
zvláštním darem neomylnosti v otázkách
víry a mravů. Tuto úlohu dostal Petr ve
zvláštní souvislosti – s pravdou o Eucharistii,
která byla svěřená apoštolům
a jejich nástupcům, aby opakovali to, co
konal Ježíš při Poslední večeři. Ježíš velmi
těsně provázal víru s Eucharistií (Jn 6,26–
71). Petr, který má posilňovat víru svých
bratří, má zároveň vést apoštoly při slavení
Eucharistie a při hlásání pravd víry.
Pán Ježíš se po svém zmrtvýchvstání
třikrát zeptal Petra, jestli ho miluje víc
než ostatní. Je to narážka na Petrovo
trojnásobné zapření a zároveň povolání
foto: archiv MS!
foto: archiv MS!
k největší lásce, kterou člověk musí přijmout
jako dar.
Ježíš odevzdal Petrovi pastorační
pravomoc nad celou církví, když řekl
„pas mé ovce“ (Jn 21,2–17). Od toho okamžiku
se Ježíšovo poslání stalo posláním
svatého Petra. Předpověď Petrovy
mučednické smrti to potvrzuje (Jn 21,18).
Ježíš bude plnit poslání „dobrého Pastýře“
skrze Petrovu službu. Způsob, kterým
předpovídá jeho umučení, ukazuje,
že od této chvíle Ježíš přebírá zodpovědnost
za celý Petrův život.
Všichni církevní Otcové i první
křesťanské dokumenty poukazují na
pravdu víry, kterou všeobecně přijímali
první křesťané, že Kristus Pán dal apoštolu
Petrovi nejvyšší autoritu a moc
nad celou církví a kdokoli je Petrovým
nástupcem v Římě, přebírá Petrovo
prvenství nad celou církví.
A tak církev, která je Kristovou jednotou
s hříšníky, má viditelnou strukturu.
Ustanovil ji sám Ježíš Kristus:
papeže, biskupy, jáhny, laiky. Někdo
tvrdí, že stačí samotná víra a přímý kontakt
s Ježíšem, a proto vůbec nepotřebují
žádnou hierarchii, ani tu církevní.
Toto prohlášení je však v rozporu samo
se sebou, protože každý skutečný kontakt
s Ježíšem je kontaktem s jeho mystickým
Tělem, kterým je církev. Tedy
skutečné setkání s Ježíšem a zkušenost
jeho lásky je možno prožívat jen ve spojení
s církví, kterou vede papež, nástupce
svatého Petra a zástupce Ježíše Krista.
Proto slova, která řekla sestra Lucie ve
Fatimě, vzbuzují neobyčejný, stále aktuální
zájem: „Kde je Petr, tam je církev…
Kdo není s papežem, není s Bohem,
a ten, kdo touží být s Bohem, musí být
s papežem.“
14
• www.milujte.se