<strong>Šumava</strong> I Půda vysychá Text Stanislav Princ, Pavel Hubený Půda vysychá Podrobná měření půdní vody na území CHKO <strong>Šumava</strong> naznačují, že šumavské lesy už dnes ohrožuje sucho. Problém zřejmě neleží jen ve vydatnosti a intenzitě srážek, ale i v jejich celoročním rozdělení vzhledem k potřebě vody pro rostliny. 12 zima <strong>2008</strong>
ROSTLINY VYPAŘUJÍ VODU Není možné posuzovat potřebu vody pouze z pohledu transportní kapaliny živin, ale i z pohledu její potřeby při ochlazování, tedy při povrchovém odpařování. Je všeobecně známou skutečností, že právě evapotranspirace vody (celkový výpar na plochu) je rozhodujícím faktorem její spotřeby rostlinou. V závislosti na teplotě je spotřeba této vody 5-7 l/m 2 , což číselně odpovídá srážkám v mm. Pokud tedy připustíme určitý rozsah oteplování, bez ohledu na adrenalin vzbuzující otázku jeho zavinění, pak se dostáváme do čísel, která představují podstatně vyšší spotřebu vody pro přežití rostlin, než bylo potřeba ještě v době nedávno minulé. Právě zvýšená potřeba této vody však při současném stavu srážek není kryta a představuje základ pro značný nedostatek této životodárné kapaliny v půdě. Na druhé straně je však nutno vidět, že i rostliny v době sucha mají určité mechanismy, kterými spotřebu chladicí vody omezují. Nese to s sebou ale jistá omezení z hlediska jejich přežívání, což se může projevit i jejich odumřením vedoucím ke změně druhové skladby. Navíc je popsaným jevem evapotranspirace i ochlazování okolí, neboť vysoké skupenské teplo vody při odpařování způsobuje značný pokles okolní teploty. CO A KDE SE SLEDUJE Množství vody v půdách lze sledovat řadou metod. Na experimentálním povodí u Zdíkova se vedle řady dalších dat sleduje nasycení půdního profilu vodou pomocí tzv. tenzometrů, což je zařízení pro stanovení právě nasycení půdy vodou na základě rovnováhy vody v tenzometru a vody v jeho okolí. Tento stav se projeví podtlakem, který je možné měřit. Vzhledem k tomu, že konkrétní výsledky zatím nejsou publikovány, musíme se omezit pouze na konstatování, že jsou z hlediska naměřených hodnot značně alarmující. I v jinak zdravých smíšených šumavských lesích dosahuje hodnota sacích tlaků hodnoty 9 m – a to je velké sucho v půdě! To právě souvisí s množstvím půdní vody, která je k dispozici kořenům stromů. Pokud jsou sací tlaky malé, je voda k dispozici bez obtíží, čím však hodnota sacích tlaků roste, tím hůře je k dispozici stromům – tím větší je faktické sucho a stromy mají problémy s dýcháním a výparem. Pohybují-li se sací tlaky v půdě na hodnotách kolem 7 m vodního sloupce a více, znamená to, že dřeviny jsou schopny z půdy získat pouze velmi omezené množství vody – v půdě voda je, ale není disponibilní pro potřeby vegetace. Molekulární vazby mezi vodou a zrnky půdy tak překonávají sací působení vegetace. Navíc záleží na rozložení disponibilní vody v půdním profilu vertikálně a na kořenovém systému vegetace a na tom, zda se jedná o mělce nebo hluboce kořenící stromy nebo jinou vegetaci. NEVIDITELNÉ ZMĚNY Běžný pozorovatel pochopitelně není schopen poznat, jaké sací tlaky v půdě jsou. Povrchová vrstva půdy může být dokonce mokrá po nedávném dešti nebo působením rosy, přesto půl metru či metr pod zemí panuje zničující sucho. Trvá-li dlouho, zdravotní stav stromů prudce klesá – a nastává pole působnosti pro tzv. škůdce, tedy ty složky ekosystému, které poškozují živořící či chřadnoucí jedince. To, že se voda nedostane ke kořenům, může způsobit řada faktorů. Například chybí v půdě pórotvorní živočichové, zejména žížaly, které vytvářejí svou činností preferenční cesty pro vsakování srážkové vody. Preferenční cesty pro vsakování vody mohou vytvářet i odumírající zbytky rostlinného ekosystému, například kořeny hluboko kořenících stromů a rostlin. Je-li preferenčních cest málo, voda hůře proniká do hlubších částí půdy. Anebo na povrchu půdy vytvoří surový humus (opad jehličí nebo listů) nepropustnou vrstvu, po které dešťová voda steče povrchově bůhví kam. Právě proto nemusí mít plně zelený vzrostlý les právě nejlepší bilanci vůči srážkám. Ano: zelený les svými voskovými povlaky jehlic a listů odvádí vodu často mnohem rychleji než tráva, mech nebo obnažená minerální půda. ZNÁME DŮVODY? O důvodech můžeme jen spekulovat. Jistotu můžeme mít až po dlouhé řadě pozorování a zjištění vztahů změn sacích tlaků a srážek, charakteru půdy a půdní fauny. Přesto se zdá, že ke zvýšení sacích tlaků může přispívat jiný chod srážek. Chybějí mnohadenní mírné deště, dlouhé odtávání sněhu a množství sněhu. A situaci zhoršují přívalové deště, které spadnou ve velkém množství, ale ihned odtečou. Stanislav Princ Obec Stachy stanislav.princ@seznam.cz Pavel Hubený Správa NP a CHKO <strong>Šumava</strong> pavel.hubeny@npsumava.cz zima <strong>2008</strong> 13
![Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava](https://img.yumpu.com/21236024/12/500x640/zima-2008-4mb-narodni-park-sumava.jpg)
Change language