Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

Foto Jiří Kadoch
Teplá Vltava mezi Borovými Lady a Polkou
parazitující v trsech houbovců (dříve
„sladkovodních hub“), žijí v okolí
Knížecích Plání nebo poměrně hojný a
ozdobný strumičník zlatooký Osmylus
fulvicephalus nebo motýlů Lepidoptera,
housenky některých zavíječů, např. rody
Nymphula a Parapoynx žijící na parožnatce,
doušce, rdestu a růžkatci jsou časté
v rybnících nižších poloh a blanokřídlých
Hymenoptera, např. 0,5 mm velké
vosičky, brvušky rodu Mymar „létající“
i pod hladinou parazitují na vajíčkách
potápníků v rybníku Olšina nebo larvy
lumčíka chrostíkovce ozbrojeného Agriotypus
armatus, jejichž dýchací pentlice
vyčnívají ze schránek parazitovaných larev
chrostíků rodu Goera. K řádům v larválním
stadiu pevně vázaným na vodní prostředí
patří také vážky Odonata, střechatky
Megaloptera, jepice Ephemeroptera,
pošvatky Plecoptera a chrostíci
Trichoptera, z nichž posledních tří si
18 zima 2008
povšimneme blíže hlavně ze dvou
důvodů. Na rozdíl od dvoukřídlých
a brouků je jejich druhová diverzita i biologie
poměrně dobře známa (i když larvy
některých chrostíků doposud popsány
nebyly) a vedle řady druhů významných
z hlediska biogeografického a hlediska
ochrany přírody představuje většina
zástupců druhy nesmírně důležité pro
zjišťování kvality vody, často používané
např. pro stanovení saprobity (odpovídá
tzv. „stupni znečištění“ ve vodohospodářské
praxi) nebo jako součást
jiných bioindikačních a biomonitoringových
postupů, jako je třeba EPT
(Ephemeroptera-Plecoptera-Trichoptera)
index a další.
JEPIČÍ ŽIVOT NENÍ
ANI KRÁTKÝ ANI NEZAJÍMAVÝ
Jepice jsou prastarou hmyzí skupinou
(nejstarší fosilie z karbonu) s výhradně
vodními larvami několika morfologickoekologických
typů (rybičkovitý, proudobytný,
plochý, lezoucí a hrabavý), které
mají kousací ústní ústrojí, většinou 7 párů
tracheálních žaber na zadečku
ukončeném třemi štěty (larvy pošvatek
bez žaber na zadečku, se dvěma štěty).
V rámci hmyzu je zcela ojedinělé stadium
subimaga (polodospělce) s funkčními
křídly, který se brzy svléká v reprodukce
schopného dospělce. Ten potravu nepřijímá
(larvy se živí hlavně detritem) a žije
jen několik hodin až asi 2 dny. Vývoj larev
nemá s „jepičím životem“ nic společného.
Žijí minimálně několik měsíců, často 1 rok
a výjimečně i 3 roky. Kromě Františka
Klapálka se o poznání jepic Šumavy
zasloužili ve 20. - 30. letech minulého
století hlavně Julius Komárek, Jaromír
a Milada Šámalovi a hlavně Vladimír
Landa, který z okolí Stachů a z Otavy
v Sušici v 60. létech popsal 2 pro vědu
nové druhy Ecdyonurus submontanus
a Rhithrogena hercynia. Další pro vědu
nový a pravděpodobně endemický druh
Ecdyonurus silvaegabretae se podařilo
objevit v povodí Vydry až v poslední době
(pojmenován podle jména Silva Gabreta,
které daly Šumavě římské legie, když vojáci
pozorovali pohoří z kotliny Dunaje).
Mezi bioindikačně významné druhy patří
např. Ameletus inopinatus, ohrožený
druh Ephemerella notata a zranitelné
Rhithrogena loyolaea a Baetis gadeai
indikující především vody nejvyšší kvality
(tzv. katarobie). Zranitelným druhem je
také Arthroplea congener (výskyt hlavně
ve stojatých vodách nivy Vltavy),
s extrémně krátkým, jen třítýdenním vývojem
na jaře (po zbytek roku ve vaječné
diapauze), jako jediná jepice s aktivní
filtrací potravy pomocí adaptovaných
čelistních makadel.
POŠVATKY JSOU MIMO JINÉ
I BUBENÍKY V ŘÍŠI VODNÍHO HMYZU
Pošvatky jsou skupinou silně ohroženou,
adaptovanou na toky s neovlivněnou
morfologií koryta a původním kyslíkovým
a teplotním režimem, a proto jsou téměř
všechny druhy velmi vhodné pro bioindikaci
i dlouhodobého charakteru („velké“ druhy
pošvatek se vyvíjejí 2 - 3 roky). Některé
druhy již bohužel v oblasti Šumavy
vyhynuly nebo jsou nezvěstné, např.
Isogenus nubecula byl naposledy
pozorován v místě budoucí Lipenské
nádrže ve Vltavě u Frymburka v roce
1933. Larvy vzdáleně připomínají larvy
jepic lezoucího typu, dospělci žijí krátce
a jako poměrně špatní letci se příliš nevzdalují
od míst, kde se vylíhli. Některé
druhy obalují pochvovitě zadeček křídly
(odtud jejich jméno), jiné se před kopulací
dorozumívají „bubnováním“ – údery
zadečku do dutých stébel trav. Larvy
„menších“ druhů (Nemouridae, Leuctridae,
Capniidae) se živí detritem, larvy