Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

Národní park Tanam Negara se nachází
v poloostrovní části Malajsie v provincii
Pahang a je asi nejznámějším národním
parkem v Malajsii vůbec. Patří mezi nejstarší
chráněná území v jihovýchodní Asii, byl
vyhlášen již roku 1938, kdy ještě nesl jméno
oficiální hlavy kolonie – krále Jiřího V. Po
získání nezávislosti Malajsie byl v roce 1957
přejmenován na NP Taman Negara, což
ovšem ve volném překladu znamená právě
„Národní park“, takže celý název pak působí
trochu nesmyslně. Svou rozlohou přes
4300 km 2 se řadí k největším chráněným
územím v pevninské jihovýchodní Asii, kde
destrukce a fragmentace původního
prostředí dosáhla již v minulosti vyššího
stupně než na velkých ostrovech jako Borneo
nebo Sumatra. Hlavním předmětem
ochrany je zachování posledního rozsáhlejšího
komplexu nížinného dipterokarpového
pralesa, včetně různých biotopů dalších
vegetačních stupňů až po horský mlžný les.
Převládá mírně zvlněný reliéf, z některých
vyhlídek jsou vidět kopce zvedající se až
k nejvyššímu vrcholu poloostrovní části
Malajsie Gunung Tahan (2187 m). Možná
i tato reliéfová pestrost přispívá k tradičně
vysoké biodiverzitě tropického pásu.
V informačním středisku se dočítáme
o snad nejvyšším počtu druhů vyskytujících
se v jednom chráněném území, což je podmíněno
stabilními podmínkami trvajícími
přibližně od poloviny křídy. Slogan „nejstarší
prales na světě“ hojně používaný
v propagačních materiálech je jistě trochu
nadnesený, ale zjednodušeně vystihuje
podstatu tropického pralesa jako nejbohatšího
biomu planety. Klimaticky a geologicky
relativně stálé prostředí po dobu 130 milionů
let se musí na vývoji biotopu určitě významně
projevit. Zvláště zřetelná je rozmanitost
dřevin, z přibližně 2650 druhů stromů
celé Malajsie jich je více než polovina
k vidění právě zde. Rostlin celkem pak bylo
z území parku popsáno přes 14000 druhů.
Správa NP přednosti parku dobře zná
a umí je jaksepatří nabídnout laickým
návštěvníkům i odborné veřejnosti. Snad
nikde jinde jsme se o fungování tropického
pralesa nedozvěděli tolik jako právě zde.
Množství stezek, procházejících různými
typy prostředí, vybudované úkryty pro pozorování
fauny v noci, organizované lektorované
vycházky, vyjížďky na lodích po
drobných tocích nebo visuté lávky mezi
pralesními velikány několik desítek metrů
nad zemí – to vše pojaté nikoli jako atrakce
pro znuděné turisty, ale pro lidi se zájmem
proniknout do tajů nejpestřejšího prostředí
na Zemi. Park se tak často stává cílem
vědeckých expedic, které pravidelně objevují
nové druhy organismů, místní konferenční
centrum hostí četná ochranářská sympozia.
Již samotná cesta do národního parku je
velkým zážitkem. Vlakem po tzv. Jungle
Railway se dostanete do stanice Jerantut,
odkud se mikrobusem přemístíte do říčního
přístavu Kuala Tembeling. Dále je možné
pokračovat pouze člunem proti proudu
řeky Sungai, asi po 60 km se ocitáte ve
vlastním centru NP - vesnici Kuala Tahan.
Bohužel i tady civilizace rychle postupuje
a v současné době se z nejbližšího města
Jerantutu buduje do centra parku silnice.
Už během cesty lodí je možné pozorovat
první obyvatele místního pralesa, jsou zde
k vidění především rybáci (Sterna sumatrana),
ledňáčci (Halcyon chloris a Halcyon
smyrnensis) a varani (Varanus salvator
salvator).
Park hostí více než 300 druhů ptáků
a 200 druhů savců. Mezi nejzajímavější
pochopitelně patří příslušníci charismatické
megafauny jako slon indický (Elaphas
maximus, cca 400 jedinců), tygr malajský
(Panthera tigris, cca 200 jedinců) nebo velmi
vzácný nosorožec (Dicerorhinus sumatrensis),
jehož populace čítá jen asi 12 až 20 jedinců.
Z některých pozorovatelen je poměrně
snadné vidět celkem hojné tapíry (Tapirus
indicus). Spíše slyšet nežli vidět jsou pak
hulmani tmaví (Trachypithecus obscurus).
Nejčastějšími pozorovanými zvířaty jsou
však patrně menší, ale o to hojnější pijavice,
které jsou po dešti prakticky všude. Jedinou
ochranou před nimi jsou vysoké boty
s návleky kombinované s hodně rychlou
chůzí bez zastávek.
Asi nejlepším způsobem, jak pozorovat
místní faunu, je bezpochyby procházka po
tzv. Liánové cestě, vystavěné z visutých
lávek zavěšených na stromech ve výšce až
40 m. S celkovou délkou 450 m je to nejdelší
„procházka po visutých mostech“ na
světě. Teprve v takovéto úrovni se člověk
ocitá ve středním patře pralesa a má tak
možnost pozorovat život jak pod sebou,
tak v korunách nejvyšších stromů.
K přespání v samotném parku je (vedle
drahých hotelů) možné využít místní kemp.
Daleko silnější zážitky ovšem poskytne
přenocování v některém z vybudovaných
přístřešků uprostřed pralesa na noční pozorování
zvěře. Žádné velké zvíře
pravděpodobně neuvidíte, ale můžete usínat
ve společnosti nejrůznějšího hmyzu a za
nezapomenutelných zvuků pralesa. Nejvhodnější
dobou pro návštěvu parku je období
od února do září. Klima je zde typicky
tropické s vysokými teplotami a vysokou
vlhkostí po celý rok.
Dušan Romportl
PřFUK Praha
dusan@natur.cuni.cz
Lucie Městková
Správa NP a CHKO Šumava
luciemestkova@post.cz
Obr. nahoře Jeden z nejhlučnějších obyvatel
pralesa - Hulman tmavý (Trachypithecus
obscurus).
Obr. dole Liánová cesta - vystavěné visuté
lávky na pozorování místní fauny.
zima 2008 21