Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

kterých jednotliví obři stáli ve značných
odstupech a mezi nimi ležely hromady
tlejícího dříví. Z analýzy dvou Mařákových
velkých uhlových skic můžeme odhadnout,
že ležící kmeny v různém stadiu
rozpadu pokrývaly 30 až 50 % plochy,
přitom místy ležely ve dvou až třech
vrstvách nad sebou. Jejich množství ve
vztahu ke stojícím stromům lze odvodit
jen v popředí obrazu (na obou z velkých
skic) počet ležících stromů představuje
polovinu všech objektů. Přitom stojící živé
smrky v přední linii představují 10 až 13 %,
zbytek jsou souše. Ze všech stojících
stromů bylo na skicách pouze 36 % živých,
většinou stromů největších dimenzí anebo
velmi mladých stromků. Obraz pralesa
tedy tvoří zejména souše a tlející dřevo.
Jako by paralelně s pralesem existoval
ještě jeden mrtvý les. Zásoba mrtvého
ležícího i stojícího dřeva nemohla být příliš
stará, a tak se nabízí otázka, zda prales
nepostihla před 20 až 100 lety před jeho
namalováním nějaká katastrofa.
Na jedné ze skic tvoří souše dokonce
kolem 75 % všech stojících objektů. Jako
by tu tedy před námi stál les poničený
vichřicí a kůrovcem, jak ho známe dnes
z oblasti Luzného.
Naproti tomu obraz „Šumavský prales
v slunci“ je klasickým příkladem Boubína.
Pralesa z nadmořských výšek 1000 až
1100 m. Je to hustý les, souší je tu asi
30 %, živých jehličnatých stromů (zřejmě
smrků) 40 % a 30% živých buků. Zatímco
koruny smrků začínají většinou až vysoko
nad zorným polem obrazu, buky mají
v obraze své koruny téměř všechny, a to
i ty nejstarší. Ležící dříví tu nápadněji
pokrývá jen asi 20 % plochy a je zakryto
nánosem spadaného listí.
Soudím, že nám Julius Mařák zanechal
nenápadné, ale přesto důležité dědictví:
zafixoval totiž tvář skutečného šumavského
pralesa, jak vypadala před 100 lety...
Vnesl tak svébytné světlo do mnohých
ekologických polemik, které sice hodně
mluví o nepůvodních šumavských lesích,
o smrkových monokulturách, „stabilních
etážovitých porostech“ a o kůrovci, ale
které se jen málo zamýšlejí nad tím, jaký
vlastně šumavský prales ve skutečnosti byl.
Mařákovy obrazy měly sloužit osvětě.
Měly tedy co nejpřesněji popsat skutečný
stav a podobu pralesa. Jestliže se to
Mařákovi podařilo, máme před sebou
kopie původních šumavských lesů. Lesů
zkoušených vichřicemi a kůrovcem, lesů
plných mrtvého dříví a řídkých přeživších
zelených smrků.
Foto Pavel Hubený
Místo, odkud J.Mařák zachytil Luzný na počátku 90.let 19. století. Tehdy tu
byla spousta vývratů, po nich zřejmě uměle vznikl smrkový les, který zničil
kůrovec na počátku 90. let 20. století. Ještě v porostní mapě z roku 1863 je tu
zaznamenám porost starší 80 let, v mapě z roku 1883 je tu holina. Vypadá to
tu dnes podobně jako tehdy, že?
Pavel Hubený
Správa NP a CHKO Šumava
pavel.hubeny@npsumava.cz
zima 2008 31