Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

lesnicko-hydrologického biomonitoringu.
Všechny programy zkoumají aspekty vodní
a látkové výměny v dlouhodobé časové řadě,
jejíž počátek leží daleko před propuknutím
kůrovcové gradace. Jsou proto ideálně
vhodné pro zachycení změn vyvolaných
či zapříčiněných vývraty, polomy, napadením
kůrovci a odumřením smrků.
Diplom. geoekolog B. Beudert je od
r. 1990 koordinátorem a vědeckým pracovníkem
pro dlouhodobý monitoring ekosystémů
v oblasti povodí Forellenbachu v NP
Bavorský les. Některé otázky zodpověděl
i pro náš časopis „Šumava“.
JAKÉ JSOU PODSTATNÉ ZMĚNY PŘI
ROZPADU LESNÍCH POROSTŮ?
Vodní režim ekosystému lesa před a po
napadení kůrovcem je zde sledován na
porostu staré smrčiny (110 let, 810 m n. m.)
s podrostem buku. Porost vykazoval v r. 1995
průměrnou zásobu dřevní hmoty (hroubí
s kůrou) 998 plm/ha a biomasu jehličí
cca 20,5 t/ha. Po napadení kůrovcem
během června 1996 smrkový porost do
konce r. 1997 téměř zcela odumřel. S rozpadem
struktur (ztráta jehlic, opad kůry a větví,
později zlomy kmenů) zanikly i jejich funkce.
V tehdy ještě intaktním smrkovém porostu
se vsakovalo 56 % ze středního
srážkového úhrnu (1469 mm) dopadajícího
na povrch volné plochy, zatímco celkový
odpar činil 44 % (30 % srážek se odpařilo
z povrchu jehlic, jehlicemi bylo vydýcháno
14 %). Odumřením porostu zmizely i jehlice
a drobné větévky, čímž dýchání a odpařování
z povrchu korun téměř zcela zaniklo. Střední
celkový výpar porostu se tím snížil na 30 %
ročního úhrnu srážek dopadajících na
volnou plochu (1997 – 2006), zatímco vsak
se zvýšil na 70 %.
MĚNÍ SE TÍM TVORBA SPODNÍCH
VOD A NABÍDKA PITNÉ VODY?
V povodí Forellenbachu dosáhl do roku
2006 podíl odumřelých smrčin cca 60 %
celkové plochy, přičemž k nejvyššímu nárůstu
ploch došlo v letech 1999 a 2006 (cca
9 ha/rok). Po roce 1999, kdy smrk odumřel
na více než 25 % celkové plochy, se zvýšil
odtok skokově z 59 % středního srážkového
úhrnu (1992-1998) na 69 % ( 1999-2006).
I odtok horského potoka Grosse Ohe,
odvádějící vodu z 19,1 km 2 , se ve stejném
období zvýšil z 58 % na 64 %
srážkového úhrnu území. Nárůst je nutno
přičítat nižšímu odpařování u odumřelých
porostů, jež kleslo z 631 mm (1992-1998)
na 519 mm (1999-2006). Zvýšení odtoků
je výrazné zejména v suchých letech:
v r. 2003 odteklo 71 % srážek, v letech
1992-96 jen 56 %.
Tyto změny jsou v rozporu s očekáváním
řady místních obyvatel - od 1200 m n. m.
s přibývající nadmořskou výškou totiž
„vyčesávání“ mlžné a oblačné vlhkosti
korunami živých stromů obvykle vede
k dodatečnému navyšování srážek
(BAUMGARTNER 1958). Měření srážek na
volné ploše a ve smrkovém porostu na
3 horských stanovištích (HEIL 1996,
BITTERSOHL et al. 1997) vykázala max.
odhadované hodnoty přídatného vnosu
srážek na 260-530 mm/rok.
V odumřelé horské smrčině takové
vyčesávání srážek převážně odpadá.
Odpadá ovšem i výpar z povrchu korun
(150-450 mm) a dýcháním živého porostu
(150-250 mm). Odpadající ztráta vody
(vypařováním) se tedy téměř rovná
zmizelému zisku vody vyčesáváním srážek
z oblaků a mlh.
Dlouhodobá měření stavu spodních vod
na třech pozorovaných vodních zdrojích
v nadm. výšce 800-1000 m vykazují setrvalou,
anebo dokonce stoupající úroveň
hladiny spodních vod.
Napadení kůrovcem a plošné odumření
smrkových porostů tedy tvorbu
spodních vod (ani zásobu pitné vody)
negativně neovlivnilo.
LZE POZOROVAT ZVÝŠENÍ POVOD-
ŇOVÉHO OHROŽENÍ?
Ze zjištění zvýšených odtoků z povodí po
plošném odumření smrku se odvíjí i otázka,
zda se mění i dynamika odtoků vod.
Za tím účelem byla na Forellenbachu
a Gr. Ohe za období 1992-2006 provedena
analýza měsíčně měřených odtoků. Slabé
zvýšení odtoků včetně odtoků povodňového
charakteru bylo zjištěno jen pro měsíc srpen,
na Gr. Ohe to platí navíc pro rozkolísanost
srpnových odtoků. Obě konstatování lze
přičíst sníženému vypařování. Celkový odtok
a odtok povodňového charakteru významně
poklesl v prosinci v důsledku tendence
ubývání srážek během podzimního období
od září do prosince.
Pokud jde o důsledky odumření smrku po
napadení kůrovcem, lze po vyhodnocení
všech zjištění konstatovat, že ke změnám
povodňového charakteru směrem k vyšším
odtokovým extrémům docházelo v průběhu
roku pouze v měsíci srpnu. Srpen ovšem
nadále zůstává srážkově nejslabším měsícem
celého roku. Odtoky povodňového charakteru
zejména v obdobích tání sněhu však
nevykazují zhoršení.
Dopady odumření výrazného podílu
smrčin zmíněného povodí Forellenbachu
v NP Bavorský les na stav hladiny
spodních vod a povrchový odtok
srážkových vod v dlouhodobější časové
řadě 1990–2006 přibližuje graf.
I přes výrazný nárůst podílu ploch
odumřelých smrčin v povodí po r. 1996
je z grafu patrné, že povrchový odtok
srážkových vod se v následujících
letech významněji nezvýšil, úroveň
hladiny spodních vod se přitom
dokonce mírně zvýšila.
Obr. nahoře Měřící věž v povodí Forellenbachu
(807 m n. m.)
Michal Valenta
Správa NP a CHKO Šumava
michal.valenta@npsumava.cz
zima 2008 23