Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

1 Pohled z Malé Mokrůvky k Černé
hoře a do Bavorska. 2 Tání (11.5.08).
3 Sonda pro popis vrstev a odběr
vzorků (30.3.08), ve které se ztratí i
urostlí sněhologové. 4 Graf popisující
vývoj teploty, průtoku a výšky sněhové
pokrývky. Kruh označuje odhadovaný
konec vlivu sněhu na odtok z povodí.
všechny expedice začínaly, vraceli za
černobílé tmy a děkovali Modravskému
potoku bubnujícímu do kamenů v korytě
za přesnou akustickou navigaci.
PRVNÍ VÝLET ZA SNĚHEM
Uskutečnil se již 19. listopadu 2007, kdy
bylo na povodí v průměru 0,9 m sněhu
(24 cm vody), poslední potom 11. května
2008, kdy však už sněhová pokrývka nebyla
souvislá a sníh zůstal jen v horních partiích
povodí a v zástinu mladých smrků. Poslední
souvislá pokrývka, o průměrné výšce 0,55 m
a vodní zásobě 27 cm, byla zaznamenána
o týden dříve, 5. května. To znamená, že
sníh se na povodí, jehož průměrná
nadmořská výška je 1247 m n. m., držel déle
než 168 dní, tedy bez dvou týdnů půl roku.
Nejvyšší hodnoty dosáhla průměrná výška
sněhové pokrývky na povodí až 23. března,
kdy zde bylo 1,9 m sněhu (neboli 71 cm
vody). Ze stejného dne pochází i absolutní
maximum naměřené na lati, 2,4 m. Zajímavým
závěrem bylo také zjištění týkající
se distribuce sněhu vzhledem k orientaci
svahů. Na svahu se severovýchodní orientací
bylo v průměru o 30 % více sněhu než na
svahu severozápadním, přičemž se zde
hustoty sněhu prakticky nelišily. Vliv nadmořské
výšky by se dal shrnout jako nárůst
2 cm sněhu na každých 10 výškových metrů.
Z grafu je patrné, že sníh zanechal stopy na
povodí dlouho po svém zmizení. Voda ze
sněhu dotovala odtok až do konce července.
Sníh se tedy velkou měrou projevoval na
hydrologické bilanci více než 8 měsíců.
CHEMICKÉ SLOžENÍ SNĚHU
Závisí především na původu vzduchových
mas, které jej na povodí přinesly. S využitím
volně dostupných archivních dat družic
NOAA jsme byli schopni určit, odkud tyto
masy přicházely a které prvky se v nich přednostně
vyskytují. Poměrně rozsáhlé
chemické rozbory odhalily několik
důležitých informací. Především, že sníh je
v této oblasti velice čistý. Dále se ukázalo, že
pověsti o odsíření elektráren nelhaly (síranů
jsme našli tak málo, že ani nestojí za řeč).
Úlohu hlavního kontaminantu převzaly
dusičnany. Na povodí se dostávají, spolu
s fosforečnany a amoniakem, především ze
západních směrů. V absolutních hodnotách
jich ovšem sníh obsahuje tak málo, že by
z tohoto hlediska vyhověl i požadavkům na
kojeneckou vodu.
Platí také, že čím sníh leží na povodí déle,
tím je čistší. Ke konci zimy a při jarním tání
jsou již znečišťující látky na cestě půdou do
potoka, nebo si už prohlížejí Karlův most.
Minulou sezonu nebyly analyzovány těžké
kovy, ale vzhledem k úspěšnému
zprovoznění nového vybavení laboratoře
bude letos tento nedostatek napraven.
Doufáme, že s podobně potěšujícími výsledky.
Vedle zařazení těžkých kovů do
chemických rozborů se pro nastávající
zimní sezonu připravuje rozšíření monitoringu
i o vliv sněhu na růst smrku.
Výsledky z měření na experimentálním
povodí pod Malou Mokrůvkou zcela jistě
nelze stoprocentně aplikovat na celou
oblast centrální Šumavy, kterou reprezentuje.
Mohou však přinést alespoň hrubou
představu o vývoji a významu sněhu
v tomto koutu Čech.
Zbyněk Klose a Radka Hanková
ČZU Praha
klose@fzp.czu.cz
hankova@fzp.czu.cz
zima 2008 15