Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

se sice částečně zregenerují, ale v žádném
případě nedosáhnou hodnot, které měly
před začátkem působení kyselého deště.
Otázka, jak je to možné, je zcela na místě.
Hlavním důvodem je, že kyselý déšť působí
podobně jako cigareta na kuřáka. Pokud je
zdráv a nekouří dlouho, účinky kouření se
nijak neprojevují, přestože v jeho těle prozatím
skrytě probíhají procesy vedoucí
k oslabení organismu a nejrůznějším
chorobám. Až se choroby dostaví, obvykle
ani úplné nekuřáctví už není schopno organismus
regenerovat. A podobně je to
i s kyselým deštěm. Dlouho není mnoho
znát, přestože kyselý déšť pozvolna ničí
neutralizační schopnosti půd v povodí jezera.
Až je postupně a pomalu sníží pod kritickou
mez, voda se okyselí. Problémem je, že tato
neutralizační schopnost půd se tvořila velmi
dlouho (od poslední doby ledové, tedy zhruba
10 000 let), aby ji pak kyselý déšť zničil
během několika desítek let. Proto jsou jezera
stále kyselá, i když intenzita kyselého deště
polevila. Kyselý déšť ale nezmizel úplně.
I dnes má ČR dvojnásobné emise síry na
obyvatele v porovnání s průměrem EU a aut
u nás jezdí velké množství. Proto i šumavská
jezera ještě dlouho nebudou ve stavu,
v jakém byla před 100 lety. Ze šumavských
jezer je nejkyselejší Čertovo jezero, následováno
Černým, Plešným a Prášilským.
Nejméně je okyseleno nejmenší jezero Laka.
I zde si ale na stav umožňující život ryb
musíme ještě roky počkat.
Foto Vladislav Hošek
pH Černého jezera. Plná čára je modelový výpočet dlouhodobých zněm v letech 1860-2050,
body jsou hodnoty měřené v letech 1984-2006 (Vladimír Majer, © Česká geologická služba).
MŮŽE KŮROVEC ZNIČIT VODU?
V souvislosti s kůrovcovým žírem
v bezzásahových územích parku se objevují
neustále spekulace, že po odumření
dospělého patra lesa dojde k dramatickému
vzrůstu koncentrací dusičnanů ve vodách,
které pak nebude možné pít. A jaký je vlastně
mechanismus, proč by k tomu mělo dojít?
Pokud dojde k vysušení a osvětlení půdy
(například když zmizí dospělé stromy a je
jedno, jestli úmyslnou těžbou nebo
kůrovcem), v půdě se nastartují procesy, kdy
z humusu začnou mikroorganismy uvolňovat
dusičnany. Čím více dusíku ve formě
organických sloučenin v půdě bylo, tím víc se
obvykle dusičnanů uvolní. Jejich koncentrace
ale jsou, z hlediska pitnosti vody, velmi nízké.
Navíc tato perioda uvolňování dusičnanů
trvá jen několik let. Jakmile se zásoba
surového humusu vyčerpá, a trávy a nový les
začnou znovu růst, množství dusičnanů se
vrátí na velmi nízké hodnoty. Koncentrace
dusičnanů v šumavských vodách jsou tedy
velmi nízké i tam, kde dospělý les podlehl
kůrovci. Norma pro pitnou vodu je 30 mg
dusičnanů na litr vody (mg/l), pro kojence
15 mg/l. Průměrné koncentrace ve vodách
NP jsou dnes jen okolo 1 mg/l. Koncentrace
dusičnanů se skutečně v místech
s odumřelým lesem v porovnání s koncem
06 zima 2008