Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

More documents

Recommendations

Info

Šumava I Julius Mařák: Šumavský prales Text Pavel Hubený Foto © Národní galerie v Praze Temný lesní interiér: štíhlé pocuchané svíce smrků jen nezřetelně vystupují z mlh. Jednotlivé stromy jsou od sebe značně vzdáleny a stojí mezi nimi velké množství mrtvých stromů. I na zemi se povaluje mrtvé dříví, mnoho kmenů s větvemi přes sebe, místa bez stromů pokrývají mechové polštáře a mladé smrky... JULIUS MAŘÁK Šumavský prales IMPOZANTNÍ DÍLA Obrazy rozměrů 1,7 x 2,2 m vytvořil Julius Mařák (*1832, +1899) v letech 1891 až 1892. Zachycují Šumavu po větrné a kůrovcové kalamitě ze 70. let 19. stol. Autor je maloval pro ministerstvo osvěty a vyučování na zakázku, jejíž zadání bylo velmi obecné: „prales...“ Proto pobýval v roce 1891 v Horní Vltavici a následujícího roku v Šatavě (Zátoni). Historici předpokládají, že své náměty čerpal z nedalekého Boubínského pralesa, podíváme-li se však na jeho obrazy podrobněji, najdeme na nich i jiná místa. Především jsou k tomuto období řazeny i jiné šumavské obrazy a skici, některé nedatované. Obraz „Černé jezero“ je datován rokem 1892, obraz „Vodopád“ s jasným ztvárněním vodopádu na Bílé strži je jen nejasně řazen do počátku 90. let. Do stejného období jsou řazeny skici „Vývraty“ a „Kořeny a pařezy“. Na posledně jmenované skice je na horizontu zachycen s ničím nezaměnitelný vrchol Luzného. Na obraze „Šumavský prales v bouři“ Mařák namaloval samé smrky a pouze dva poškozené listnaté stromy připomínající jeřáby. Smrky jsou hluboce zavětvené, a to i ty nejstarší. Na všech je patrný dlouhodobý soliterní růst. Koruny mají extrémně štíhlé, spádité s krátkými větvemi. Celá tato lesní scenerie odpovídá vysokým nadmořským polohám anebo velmi chladnému území. Na počátku 90. let byla však v oblasti Boubína většina původních pralesů ve výškách nad 1200 m nad mořem vykácena, kromě severovýchodního svahu a vrcholu. Tam však rostou smrky odlišného habitu, s korunami spíše vřetenovitými a sloupovitými, nikoli úzce kónickými. Tvar smrků neodpovídá ani vznešeným vřetenovitým korunám smrků Trojmezenského pralesa. Je tedy možné, že tento obraz zachycuje scenerii jakéhosi smrkového horského lesa z Podroklaní, Špičníku či Mokrůvky. OBRAZY PO ŠUMAVSKÉ KATASTROFĚ? Je tu ještě jeden dobrý důvod pro tyto domněnky. Prales z tohoto obrazu nejvíce odpovídá Klostermannovu popisu pralesů za Modravou z 60. let 19. století, ve 30 zima 2008
kterých jednotliví obři stáli ve značných odstupech a mezi nimi ležely hromady tlejícího dříví. Z analýzy dvou Mařákových velkých uhlových skic můžeme odhadnout, že ležící kmeny v různém stadiu rozpadu pokrývaly 30 až 50 % plochy, přitom místy ležely ve dvou až třech vrstvách nad sebou. Jejich množství ve vztahu ke stojícím stromům lze odvodit jen v popředí obrazu (na obou z velkých skic) počet ležících stromů představuje polovinu všech objektů. Přitom stojící živé smrky v přední linii představují 10 až 13 %, zbytek jsou souše. Ze všech stojících stromů bylo na skicách pouze 36 % živých, většinou stromů největších dimenzí anebo velmi mladých stromků. Obraz pralesa tedy tvoří zejména souše a tlející dřevo. Jako by paralelně s pralesem existoval ještě jeden mrtvý les. Zásoba mrtvého ležícího i stojícího dřeva nemohla být příliš stará, a tak se nabízí otázka, zda prales nepostihla před 20 až 100 lety před jeho namalováním nějaká katastrofa. Na jedné ze skic tvoří souše dokonce kolem 75 % všech stojících objektů. Jako by tu tedy před námi stál les poničený vichřicí a kůrovcem, jak ho známe dnes z oblasti Luzného. Naproti tomu obraz „Šumavský prales v slunci“ je klasickým příkladem Boubína. Pralesa z nadmořských výšek 1000 až 1100 m. Je to hustý les, souší je tu asi 30 %, živých jehličnatých stromů (zřejmě smrků) 40 % a 30% živých buků. Zatímco koruny smrků začínají většinou až vysoko nad zorným polem obrazu, buky mají v obraze své koruny téměř všechny, a to i ty nejstarší. Ležící dříví tu nápadněji pokrývá jen asi 20 % plochy a je zakryto nánosem spadaného listí. Soudím, že nám Julius Mařák zanechal nenápadné, ale přesto důležité dědictví: zafixoval totiž tvář skutečného šumavského pralesa, jak vypadala před 100 lety... Vnesl tak svébytné světlo do mnohých ekologických polemik, které sice hodně mluví o nepůvodních šumavských lesích, o smrkových monokulturách, „stabilních etážovitých porostech“ a o kůrovci, ale které se jen málo zamýšlejí nad tím, jaký vlastně šumavský prales ve skutečnosti byl. Mařákovy obrazy měly sloužit osvětě. Měly tedy co nejpřesněji popsat skutečný stav a podobu pralesa. Jestliže se to Mařákovi podařilo, máme před sebou kopie původních šumavských lesů. Lesů zkoušených vichřicemi a kůrovcem, lesů plných mrtvého dříví a řídkých přeživších zelených smrků. Foto Pavel Hubený Místo, odkud J.Mařák zachytil Luzný na počátku 90.let 19. století. Tehdy tu byla spousta vývratů, po nich zřejmě uměle vznikl smrkový les, který zničil kůrovec na počátku 90. let 20. století. Ještě v porostní mapě z roku 1863 je tu zaznamenám porost starší 80 let, v mapě z roku 1883 je tu holina. Vypadá to tu dnes podobně jako tehdy, že? Pavel Hubený Správa NP a CHKO Šumava pavel.hubeny@npsumava.cz zima 2008 31
Page 2 and 3: Šumava I Editorial František Krej
Page 4 and 5: Šumava I Proč je voda hnědá, je
Page 6 and 7: se sice částečně zregenerují,
Page 8 and 9: Šumava I Mlhy na Šumavě Text a f
Page 10 and 11: depozice se ovzduší zbavuje plynn
Page 12 and 13: Šumava I Půda vysychá Text Stani
Page 14 and 15: Šumava I Zima pod Malou Mokrůvkou
Page 16 and 17: Šumava I Rozmanitost a bohatství
Page 18 and 19: Foto Jiří Kadoch Teplá Vltava me
Page 20 and 21: Šumava I Malajsie NP Taman Negara
Page 22 and 23: Šumava I Národní park Bavorský
Page 24 and 25: Šumava I Národní parky z jiného
Page 26 and 27: Šumava I Ochranářský průzkum
Page 28 and 29: muzea, jehož byl O. Leiský spoluz
Page 32 and 33: Šumava I Johann Peter Text Dana Z
Page 34 and 35: VÝSTAVA ZACHRÁNĚNÉ DĚDICTVÍ A

Zima 2008 [4MB] - Národní park Šumava

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?