Plný text publikace - Pedagogická fakulta MU

1.2 Výzkum výuky – terminologické problémy spojené
s vymezením pojmu
Zahranièní i domácí výzkum vzdìlávání se dnes opìt výraznìji obrací k empirii. Zvýrazòuje
se totiž potøeba mít k dispozici spolehlivé a pokud možno diferencované poznatky o stavu
vzdìlání a vzdìlávání, o pøedpokladech a podmínkách edukaèních procesù i o možnostech
jejich cílené podpory.
V systémovém pøístupu se jeví jako smysluplné vymezovat pojem výzkum výuky v širším
rámci výzkumu vzdìlávání. Jak vysvìtlují Mandl a Koppová (2005, s. 1), „…empirický
výzkum vzdìlávání není explicitnì pøiøazen žádnému oboru. Vyznaèuje se svým vlastním
metodickým pøístupem. Empirický výzkum vzdìlávání se zabývá problémy spojenými s pøedpoklady,
procesy a výsledky vzdìlávání – uvnitø i vnì (vzdìlávacích) institucí – a to v prùbìhu
celé životní dráhy jedince. Pøíspìvky k výzkumu vzdìlávání tedy nelze oèekávat pouze
od pedagogiky, ale také od oborových didaktik, od psychologie (zejména od pedagogické
psychologie), od sociologie a do jisté míry také od ekonomie“. Z uvedeného je patrné, že
výzkum vzdìlávání nelze chápat jako vìdní disciplínu, nýbrž jako výzkumné pole. Empirický
výzkum vzdìlávání je v souèasné dobì znaènì diferencovaný. Jak uvádí Kron (2000,
s. 198 an.), výzkum vzdìlávání (angl. educational research, nìm. Bildungsforschung)
zahrnuje výzkum školy (angl. research on schooling, nìm. Schulforschung), výzkum výuky
(angl. research on instruction, nìm. Unterrichtsforschung), výzkum vyuèování a uèení (angl.
research on teaching and learning, nìm. Lehr-Lern-Forschung), výzkum uèení (angl. research
on learning, nìm. Lernforschung), výzkum kurikula (angl. curricular research, nìm. Curriculumforschung)
a výzkum médií (angl. research on media, nìm. Medienforschung).
Jednu ze široce rozpracovaných oblastí výzkumu vzdìlávání pøedstavuje výzkum výuky.
Chápeme-li výuku jako prostor pro vyuèování a uèení, v nìmž uèitel a žáci sledují urèité cíle,
a na základì konfrontace se vzdìlávacím obsahem (uèivem) tak naplòují urèitá spoleèenská
oèekávání (srov. Maòák 2003), mùžeme výzkum výuky vymezit jako „…vìdeckou analýzu
pøedpokladù, procesù, struktur a výsledkù institucionalizovaných procesù vyuèování
a uèení“ (Helmke 2007, s. 734). Z výše uvedeného je patrné, že výzkum výuky vìnuje
pozornost právì tìm procesùm vyuèování a uèení, které se odehrávají ve výuce (zpravidla
ve škole); narozdíl od výzkumu vyuèování a uèení jako takového, který tyto procesy zkoumá
v rùzných prostøedích a oblastech (napø. v rodinì, v podniku, v muzeích apod.).
Ani výše uvedená definice výzkumu výuky však není zcela pøesná. Pøehlíží skuteènost, že
ve výuce se vedle vyuèování a uèení odehrávají také další edukaèní procesy, jako jsou napø.
výchova, vzdìlávání, výcvik, personalizace, socializace èi enkulturace. Socializace a enkulturace
jsou procesy odehrávající se v makrosociální rovinì. Svým zábìrem tedy pøesahují
procesy výchovy, vzdìlávání, vyuèování a uèení, které se odehrávají pøevážnì v rovinì
mikrosociální a intrapersonální/individuální (viz Kron 2000, s. 81). Pøi pokusech o systematizaci
výzkumu vzdìlávání se jeví jako žádoucí tyto vztahy zohledòovat (tab. 1) a smìøovat
k holistickému pojetí výzkumu v dané oblasti.
14