Plný text publikace - Pedagogická fakulta MU

Vývoj výzkumù interakce uèitel-žáci do 80. let 20. století pøehlednì mapuje J. Mareš
(1981), který souèasnì poukazuje na jejich nedostatky v tom smyslu, že „...zatím nepøihlížejí
k obsahové stránce interakce, k uèivu a jeho charakteristikám“ (s. 104). Z dalšího
vývoje je patrné, že právì „zamìøení k obsahovosti“ se stalo výzvou pro nìkteré další výzkumy.
Platí to jak pro výzkumy zahranièní, tak pro výzkumy domácí. Napø. koncem 80.
a poèátkem 90. let 20. století se realizují výzkumy zamìøené na zkoumání didaktické
interakce v tìlesné výchovì (Dobrý, Svatoò, Šafaøíková, Marvanová 1997). Podstatný vliv
na etablování problematiky komunikace a interakce ve škole v èeském (a slovenském)
prostøedí mìly tøi celostátní konference konané v 80. letech a na poèátku 90. let 20. století
(Mareš 1981; Mareš 1988; Svatoš, Mareš 1993).
V 90. letech 20. století a poèátkem 21. století se realizují výzkumy, které se zamìøují na
zkoumání interakèního stylu uèitele (Taxová 1981; Mareš, Gavora 2004; Gavora 2005).
Pro souèasné zkoumání komunikace a interakce ve výuce je charakteristická snaha o systémový
pøístup, o èemž svìdèí i nìkolik publikací, které øeší teoretické otázky pedagogické
komunikace (Mareš, Køivohlavý 1990, 1995; Gavora 2005). Zájem vzrostl také o praktickou
pøípravu studentù uèitelství na pedagogickou komunikaci (Vyskoèilová 1969, 1986; Svatoš
2005).
3.4 Výzkumné oblasti
Jak je z výše uvedeného historického ohlédnutí patrné, výzkumy interakce a komunikace
ve výuce se zamìøují na rùzné oblasti (styly výchovy/výuky, uèitelovo chování a žákova
odezva na nì, procesy vzájemné výmìny informací mezi aktéry výuky, komunikace verbální
a neverbální atp.).
Jde zejména o zkoumání formální a obsahové stránky verbální komunikace a o zkoumání
komunikace neverbální. Co se formální stránky verbální komunikace týèe, jedná se napø.
o zkoumání délky projevu (jak dlouho hovoøí uèitel, jak dlouho hovoøí žáci), o zpùsobu
pøedávání slova (pravidla komunikace), o zpùsobu kladení otázek (uèitelem i žáky) atd.
Zkoumání obsahové stránky komunikace ve výuce zahrnuje zejména procesy komunikaèního
ztvárnìní (konkrétního) uèiva. Výzkumy neverbální komunikace se mohou zamìøovat
napø. na navazování oèního kontaktu, využívání gestikulace, proxemiky apod. a jejich vlivy
na prùbìh a efektivitu výuky. Výzkumy interakce – vzájemného pùsobení dvou a více lidí –
se zamìøují napø. na chování (vyuèování) uèitele v souvislosti s chováním (uèením) žákù.
Na základì rozboru tematického zamìøení výzkumù interakce a komunikace ve výuce lze
vyèlenit níže uvedené oblasti:
Jednu z oblastí výzkumu verbální komunikace pøedstavuje zkoumání otázek. Analýzou
otázek, které uèitelé kladou žákùm ve výuce, se zabýval napø. J. Mareš (1972). Zkoumáním
toho, jak uèitelé kladou otázky a jak dlouho èekají na žákovu odpovìï se zabýval
napø. L. Gambell (1983). J. Pstružinová (1992) provedla výzkum zamìøený na frekvenci
otázek, na typy otázek, na vztah otázek a odpovìdí ve výuce v rùzných vyuèovacích
49