Pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU

2 Přeshraniční poskytování
služeb - volný pohyb služeb
2.1 Směrnice o službách na vnitřním trhu
2006/123/ES
Prostřednictvím tzv. lisabonské strategie si Evropská unie dala
za cíl stát se do roku 2010 „celosvětově
nejkonkurenceschopnějším regionem s plnou zaměstnaností“.
Už v roce 2004 však bylo zřejmé, že díky přetrvávajícím
ekonomickým problémům tahounů unijního hospodářství a stále
existujícím překážkám faktického dokončení volného trhu se
ambice Unie naplnit nepodaří. Průměrné tempo růstu největších
ekonomických tahounů EU – Německa a Francie – zaostávalo za
EU, a mezera mezi výkonem EU a USA se neustále zvětšovala.
Mezi hlavními důvody zaostávání Unie za největším rivalem
– USA – figuruje také nedokončení jednotného trhu se
službami. Ve službách se vyrobí 70 % hrubého domácího
produktu EU a je v nich zaměstnána většina pracovníků,
nicméně úplná realizace jednotného trhu se službami zatím
zůstává vzdálená realitě.
Liberalizace poskytování služeb v některých oborech
postupuje pomaleji, než bylo plánováno. Německo a Rakousko
uplatnily na vysílání pracovníků s nových členských zemí ve
vybraných oborech přechodná období na volný pohyb služeb.
Navíc stále existuje velké množství administrativních procedur,
které de facto fungují jako bariéra vstupu na trh pro firmy
z jiných zemí EU. Tyto překážky pak znevýhodňují především
malé a střední podniky.
Aby byly zmíněné bariéry odstraněny nebo alespoň
zmírněny, iniciovala Evropská komise sestavení návrhu
směrnice o službách na vnitřním trhu. Dokument, který vznikl
na počátku roku 2004, měl podle propočtů expertů
z Copenhagen Economics pomoci k vytvoření až 600.000
nových pracovních míst, růstu přidané hodnoty až o 0,8 %
a dodatečnému navýšení spotřeby až o 0,6 %.
12