Pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU

2.3.1 Vysílání pracovníků do jiných členských
zemí EU: podmínky a omezení
Koho lze vyslat?
Firma může vyslat pouze své zaměstnance, a to za podmínek
stanovených směrnicí 96/71/ES o vysílání pracovníků. Pokud
chce firma vysílat pracovníka, který je státním příslušníkem
nečlenské země EU, musí být tento pracovník ve firmě
v trvalém pracovním poměru na plný úvazek nebo musí být
v řádném pracovním poměru ve firmě nejméně po dobu
jednoho roku před vysláním. Co se občanů třetích zemí týče, lze
je bez problémů vyslat, pokud mají v ČR trvalý pobyt. V případě
dlouhodobého pobytu mohou ostatní členské země žádat
pracovní povolení. To samé platí pro osoby, kterým bylo
uděleno tzv. národní vízum D+C, díky němuž lze navíc
vycestovat jen první tři měsíce.
Nejpřísnější podmínky přijímání vyslaných pracovníků jsou
uplatňovány rakouskou vládou, která požaduje předchozí
minimálně jednoroční délku pracovního poměru nebo časově
neomezenou smlouvu také pro příslušníky nových členských
států.
Základní podmínky pro vysílání pracovníků
Pokud chce firma se sídlem v jednom členském státu Unie
vyslat pracovníky do jiné země EU (s výjimkou obchodního
loďstva), řídí se vyslání především principy směrnice o vysílání
pracovníků 96/71/EC.
Směrnice se vztahuje na následující případy:
1. Firma vyšle pracovníky na území jiného členského státu
na vlastní účet a pod svým vedením, na základě
smlouvy uzavřené mezi vysílajícím podnikem a stranou,
pro kterou jsou služby určeny. Vyslání se uskutečňuje
za předpokladu, že po dobu vyslání nadále existuje
pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem
a zaměstnancem.
2. Firma vyšle pracovníky do organizace nebo podniku
náležejícího ke skupině podniků (většinou majetkově
provázaných) na území členského státu, a to za
předpokladu, že nadále existuje pracovní poměr mezi
vysílajícím podnikem a pracovníkem.
3. Firma, která působí v oblasti zprostředkování práce,
vyšle pracovníky do podniku, který je využije.
22