Vox Pediatriae - Dětský lékař

stup účinku těchto preparátů je velice rychlý a zpravidla během 5-10
minut dojde k oplasknutí nosní sliznice a tím se mohou uvolnit ostia
vedlejších dutin do dutiny nosní, snáze lze pak sekreci odsmrkat
a nebo u malých dětí odsát. Na druhé straně mohou vést k inhibice
ciliárního pohybu a tím ke zpomalení evakuace infekčního materiálu.
Aplikace preparátů tohoto typu je limitována časovým horizontem 7-
10 dnů. Důvodem je možnost rozvoje medikamentózní rinitidy. Opatrnosti
je také třeba u kojenců, kde rozdíl mezi terapeutickou a toxickou
dávkou je velmi malý. Perorální podání vasokontriktorů s alfa
adrenergiky, které ve srovnání s topickými preparáty jsou méně účinné,
je spojeno s vyšším rizikem systémových vedlejších účinků způsobených
blokádou alfa receptorů. K nejčastěji citovaným projevům
patří nespavost, či noční děsy, palpitace, nervozita. Třes, tachykardie
a hypertenze u dětí nebývají vyjádřeny.
Zvlhčení vzduchu a inhalace mohou být pomocnými metodami
k uvolnění vazkého obsahu z dutin nosních i paranazálních, stejně
jako podání mukolytik a sprchování nosních sliznic fyziologickým
roztokem, Vincentkou či roztokem mořských solí. To vede i ke
změkčení krust přischlého sekretu a jejich snadnému odstranění,
oplachu sekretu, očistění sliznice a umožní následný kontakt nosní
výstelky s topickými preparáty.
V případě počínajících nekomplikovaných lehkých sinusitid můžeme
ordinovat lokální preparáty typu antibiotik nebo imunoterapeutik.
Často předepisovaná antihistaminika nebývají vždy oprávněná.
Jejich pozitivní efekt lze očekávat v případě virové rinosinusitidy,
kdy jsou účinná na omezení sekrece nosní a kýchání, či při rinosinusitidě
vzniklé v souvislosti s alergickou rýmou. Vhodné jsou
také u atopických pacientů pro profylaktické podání v období sezónních
obtíží.
Kortikosteroidy v lokální formě nepatří k lékům volby pro terapii
akutní rinosinusitidy, byť existují studie jejich pozitivního efektu na
rychlost ústupu klinických obtíží., V každém případě zabírají až po
několika dnech. Jejich účinek protizánětlivý a protiedematózní lze
využít spíše v případě chronického zánětu dutin, nicméně i zde jsou
pouze doplňkem léčby. Své pevné místo mají v terapii alergické rinosinusitidy,
neinfekční nealergické rinosinusitidy a nosní polypózy,
která může být živnou půdou pro rozvoj zánětu horních cest dýchacích.
V jejich nasazení jsme limitováni také věkem dítěte.
Anticholinergika v topické formě (ipratropium bromid) jsou efektivní
při redukci sekrece nosní v případě rinosinusitidy jak alergického,
tak infekčního původu, kdy mohou být součástí doplňkové léčby.
Antibiotika systémově u akutních rinosinusitid běžně neordinujeme.
Velká část onemocnění horních cest dýchacích je virového
původu a regredují spontánně zpravidla během 10 dnů. Jejich průběh
není závažný. Také bakteriální rinosinusitidy zvládne úspěšně
zhruba 40-60% pacientů bez nasazení antibiotické léčby. Systémové
podání antibiotik rezervujeme zejména pro pacienty s klinicky
rozvinutými výraznými obtížemi v souvislosti s bakteriální rinosinusitidou
a tam, kde naše dosavadní symptomatická léčba nebyla
úspěšná, či se obáváme hnisavých komplikací nebo přechodu
v chronický průběh choroby. Otázkou zůstává výběr správného antibiotika.
Ne vždy máme k dispozici při zahájení léčby výsledek kultivace
a proto upřednostňujeme preparáty s citlivostí na pravděpodobné
původce onemocnění, dobrým průnikem do zánětlivě
změněné slizniční výstelky dutin a odolné proti beta laktamáze.
HERO - Sunar
VOX PEDIATRIAE - prosinec/2006 - č. 10 - ročník 6