Vox Pediatriae - Dětský lékař

VOX PEDIATRIAE
Zajímavosti ze světa odborné literatury
Přínos pulsní oximetrie
ke včasné detekci VCC
u novorozenců
V prvých dnech po narození je u poloviny
všech novorozenců se srdečními vadami patrný
asymptomatický průběh. Přitom diagnóza
těchto vad, a to dg. včasná, je důležitá,
protože VCC může vést k náhlému srdečnímu
selhání, kardiovaskulárnímu kolapsu nebo
náhlé smrti. Přitom prenatálně lze zjistit necelou
polovinu těchto srdečních vad a proto
jsou velmi důležité klinické zkušenosti. Přítomnost
srdečního šelestu celou věc činí jen
suspektní. Je také velká diskrepance mezi incidencí
srdečního šelestu a VCC. Procento
novorozenců se srdečním šelestem v prvém
týdnu života se pohybuje od 0,6% do 77%
v závislosti na několika faktorech jako jsou
klinické zkušenosti a znalosti s vyšetřování
novorozenců. Někteří novorozenci ani nemusejí
mít při VCC poslechový nález. Proto se
studie zaměřila na další pomocné faktory
a u užití pulsní oximetrie v novorozeneckém
období, zvláště v prvých hodinách věku.
Během roku vyšetřili 3663 novorozenců,
z nich bylo pro nezralost pod 35 týden nebo
RDS vyloučeno 401 dětí. Střední gestační
věk vyšetřovaných novorozenců se pohyboval
kolem 39 týdne. Tam, kde hodnoty pulsní
oximetrie poklesly pod 95% opakovaně, bylo
provedeno ECHO. U 24 novorozenců poklesla
saturace pod 95% opakovaně. Z těchto mělo
17 dětí vrozenou srdeční vadu a u 5-ti ze zbývajících
sedmi pak persistentní plicní hypertensi.
Žádné dítě s otevřeným ductem nebo
cyanotickou srdeční vadou nevykazovalo saturaci
přes 95%. Měření byla prováděna
mezi 6 - 12 hodinou poporodního věku. Vyšetření
považují za další neinvazivní ukazatel
možnosti VCC.
Eur.J.Pediatr. (20056) 165. 94 - 98.
***
Mají být zdravé děti
vakcinovány proti chřipce?
Chřipka je spojována s mortalitou především
starší generace. V dětském věku jsou
postiženy komplikacemi zvláště děti do 3 let
věku, kdy nejčastější bakteriální komplikací
je otitis media. Děti většinou zavlečou virosu
do komunity dospělých. Vakcinace u dětí by
pak měla být zahájena v podzimních měsících
před očekávanou epidemií. Autoři se domnívají,
že vakcinace by měla být doporučována
u dětí od 6-ti měsíců do 3 let věku, které se
stýkají se skupinou dospělých starších 65_ti
let. Inaktivovaná vakcína proti chřipce je pro
děti uvedeného věkového rozmezí bezpečná.
V USA, kde se snaží iniciovat právě vakcinaci
dětí tohoto věkového rozmezí, žádné kontraindikace
neuvádějí. Také tam riziko komplikací
ve formě otitis media při epidemii influence
se pohybuje od 24 - 67% pacientů. Také frekvence
infekcí dolních cest dýchacích je častá
a to nejen u dětí do 2 let, ale až do věku 5-ti
let. I ve Finsku uvádějí frekvenci otitis media
jako komplikací při virové epidemii kolem
40%, často také popisují akvírované pneumonie
a u starších dětí sinusitidy nebo akutní
exacerbace asthmatu.
Eur.J.Pediatr. (2006) 165: 223 - 228
***
Absence kojení
a zvýšené riziko diabetu
V posledních létech dochází ke zvyšování
incidence diabetes mellitus (DM) 1.typu.
Účelem studie bylo zjistit asociaci tohoto
vzestupu s faktory perinatálními a časnými
novorozenecko - kojeneckými. Analyzovalo
se celkem 868 diabetických dětí a 1466
anonymních kontrolovaných jedinců, většinou
školního věku, a jejich spolužáků. Uznává
se všeobecně, že DM je imunně zprostředkovanou
destrukcí pankreatických Beta
buněk u geneticky disponovaných jedinců.
Není však jasné, nakolik se uplatňují faktory
prostředí. Faktory prostředí, se zdá, že zvláště
v Evropě hrají větší roli. V předešlých pracích
se jevilo, že riziko DM je ve spojitosti
s věkem matky v době porodu s poklesem
natality a všeobecně rychlým zvyšováním věku
matek v době prvého porodu. V pracích
se dále zjišťovaly další faktory v těhotenství,
váha, výška, krmení, návštěvy zařízení denní
péče a přítomností domestifikovaných zvířat
v domácnosti.
Zjistili, že riziko DM poklesává se zvyšováním
doby trvání kojení, zatímco krátká doba
trvání kojení je spojována se zvýšeným rizikem
DM. Výrazně protektivním faktorem je
kojení delší 12-ti měsíců. Také krátké trvání
návštěv stacionářů bylo snad spojeno se
zvýšeným rizikem DM. Žádná spojitost nebyla
nalezena mezi ukazateli prenatální infekce,
perinatálními stresovými faktory, porodními
rozměry nebo kontakty s mnoha dětmi v kolektivech
nebo mnoha zvířaty v domácnostech.
Vztah císařského řezu ve vztahu k DM
je jen diskutabilní a není potvrzený. Nízká porodní
hmotnost je protektivní faktor. Také se
bere v úvahu hygienická hypotéza, že včasná
stimulace imunního systému má protektivní
vliv na vývoj atopie a autoimunity. Také zde
u dětí častěji nemocných z kolektivů je podle
některých prací pokles trendu k DM. Expozice
k alergenu domácích zvířat nezávisle na
sociální situaci není signifikantní, že by vedla
k poklesu výskytu DM.
Eur.J.Pediatr. (2006) 165, 114 - 119
***
Srovnání enzymoterapie
a nesteroidních antiflogistik
při osteoartritidě
V práci jsou porovnávány zkušenosti s léčbou
v německém revmatologickém ústavu.
Do souboru zavzaly 90 pacientů s osteoartritidou
kyčelního kloubu ve stadiu episod bolesti
a omezení pohybů. Tito byly rozděleni do
dvou skupin po 45-ti, kdy polovina byla léčena
Phlogenzymem a druhá polovina Diclofenacem.
Léčba trvala 6 týdnů a během této
doby statisticky zpracovávaly parametry jako
bolesti klidové, pohybové, pohybová omezení,
fyzikální funkce a další. Tolerabilita obou
tabletových forem léčby bylo stejně dobrá.
Ještě podotýkají, že zde byla v celém souboru
preference postmenopauzálních žen.
Hlavním účelem zaměření terapie byla redukce
progrese onemocnění, zánět, bolest
a ztráta funkce. K otestování enzymoterapie
přistoupili autoři především kvůli vedlejším
efektům antiflogistické léčby.
Rozdíly ve snášenlivosti se objevovaly, pokud
se dávky především Diclofenacu zvyšovaly,
pak se objevovaly mimo zažívací potíže
ještě zvýšení jaterních enzymů a anemie.
V souhlase s jinými pracemi nakonec autoři
shrnují lepší užitek Phlogenzymu než Diclofenacu
a i jeho lepší snášenlivost. V práci jsou
uváděny cesty působení tohoto preparátu.
Clinical and Experimental
Rheumatology 2006, 24, 25 - 30
Ve spolupráci s firmou MUCOS PHARMA
zpracoval MUDr. J. Liška, CSc.
40 VOX PEDIATRIAE - prosinec/2006 - č. 10 - ročník 6