english synopsis - Časopis stavebnictví

▲ Nosná konstrukce a zasklení kupole expoziční haly pavilonu
Pro provoz pavilonu je kromě každodenní údržby expozic a krmení
zvířat nezbytné zajistit pravidelnou výměnu substrátu ve výbězích
i případnou obnovu rozměrných konstrukcí umístěných v interiéru
expoziční haly. Pro tyto účely jsou po obvodu pavilonu navrženy tři
manipulační otvory. Jeden umožňuje příjezd nákladního automobilu,
zbývající dva využívají jinou mechanizaci (montážní otvor pro spuštění
kontejneru, popř. využití pásového dopravníku).
Technické řešení pavilonu
Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež
vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou.
Prvním krokem bylo zpracovat studii vnitřního prostředí expozičního
skleníku. Na základě architektonického návrhu se jí ujali specialisté
z ČVUT. Studie určila požadavky na řešení vzduchotechniky, vytápění,
chlazení (adiabatické a strojní) a vlhčení. Ze studie vyplynulo, že pro
zajištění stabilního vnitřního prostředí není nutné stínění kupole. Pro
zdravý rozvoj rostlin stínění nahradilo speciální lepené sklo, použité
pro zastřešení kupole (zvolený typ skla zároveň zajišťuje prostup
dostatečného množství UV záření pro zvířata).
Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací,
větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných
situacích. Pavilon má vlastní náhradní zdroj, který zajišťuje nezbytné
funkce tak, aby nebyla ohrožena chovaná zvířata.
Z důvodu výsadby rozměrných rostlin je budova propojena s podložím –
nemá klasickou konstrukci podlahy, ale stojí jako jakýsi poklop na terénu. Botanická
část expozice je oproti běžným skleníkům výjimečná tím, že ji není
možné chránit proti škůdcům běžně používanými chemickými prostředky
(mohlo by dojít k ohrožení chovaných zvířat) – využívá se tedy maximálně
biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel cizopasných druhů.
Technické řešení prosklené kupole zastřešení
Původní návrh tvaru zastřešení Pavilonu indonéské džungle, tak jak
byl navržen v architektonické soutěži, nebyl exaktně definován. Byl
určen požadavkem na vnitřní prostor, který byl vymezen tvarem
křivky kupole v ose její symetrie. Při zpracování návrhu byly tvar
i nosná konstrukce dále rozpracovány. Prostorové požadavky splňovala
úseč rotačního elipsoidu. Tvořicí křivku v ose symetrie nahradila
část elipsy. Ta byla skloněna pod úhlem přibližně 40º. Vrchol hlavní
poloosy se nacházel v nejvyšším bodě uložení kupole. Rotací této
elipsy vznikla tvořicí plocha kupole. Kupole je ovšem jen částí rotačního
elipsoidu – jeho úsečí. Sečná rovina je opět vedena vrcholem
elipsoidu, ale svírá s rotační osou elipsoidu úhel 25º. Tak byla získána
exaktně definovaná plocha, kterou bylo možné vymodelovat a studovat
na počítačovém modelu. Takto bylo možno vytvořit nosnou konstrukci
kupole z příhradových vazníků tvaru segmentu mezikruží, pokud byly
tyto vazníky kolmé na rotační osu elipsoidu. To ovšem znamenalo, že
se vazníky odkloní od svislice. Z modelu dále vyplynulo, že pokud se
povede úsečí rotačního elipsoidu svislý řez rovinou, jež bude kolmá
na rovinu symetrie kupole, získáme křivku, kterou lze dále nahradit
kružnicí procházející patou křivky a jejím vrcholem. Kupole vytvořená
z částí kružnic získaných tímto postupem se ukázala být jen málo
odlišná od původní úseče rotačního elipsoidu a zcela vyhovovala požadavkům
na vnitřní prostor i vnější vzhled. Nosnou konstrukci tedy
mohly tvořit příhradové vazníky tvaru mezikruží, jež však tentokrát
ležely ve svislé rovině. Vzdálenost jednotlivých vazníků byla určena
možnostmi zasklení – tedy maximální velikostí skel. Byla zvolena
půdorysná vzdálenost vazníků 2,05 m.
Následně se začala nosná konstrukce a zasklení kupole ubírat samostatnými
cestami. Geometrický model nosné konstrukce byl definován
a stal se podkladem pro práci statika. Při návrhu proskleného opláštění
střechy se pokračovalo v práci na modelu. Koncepčně bylo vyřešeno
stavebnictví 08/12
29