english synopsis - Časopis stavebnictví

2002 se zrodila idea zřídit v lokalitě
termální lázně. Po řadě úvah
došlo vedení města k zajímavému
řešení, jež bychom mohli také nazvat
projekt PPP, ovšem naruby.
Původní myšlenka na vybudování
bazénu za 10 milionů eur byla
opuštěna, neboť ze znaleckého
posudku vyplynulo, že údržba bazénu
by vyžadovala roční příspěvek
od města ve výši minimálně
500 000 eur, jinak by byl bazén
ztrátový. Na základě průzkumu
trhu se zjistilo, že za tyto peníze
by soukromý provozovatel mohl
vybudovat namísto pouhého bazénu
termální lázně s koupalištěm
pro rodiny. Po vyhlášení evropské
soutěže, které se zúčastnilo po
dialogu s vyhlašovatelem sedm
účastníků, zakázku získala společnost
Kristall Bäder AG. Místo
městské jednorázové investice
10 milionů eur a každoročního
příspěvku použilo město částky
500 000 eur na úvěr na částku
dalších 9 milionů eur. Tak mohlo
společnosti poskytnout částku
18 milionů eur a 1 milion eur byl
použit na vyrovnání nákladů ve
fázi přípravy. V reakci na to se
společnost Kristall Bäder AG zavázala
platit za nově vybudované
lázně městu roční nájem, čímž se
zatížení za splátky městu omezí
na 200 000 eur. Toto zatížení se
ovšem vyrovnává jednou z položek
– péčí o občany města –
konkrétně se jedná o plavání pro
školy, jež je zajištěno smluvně
i v pozemkové knize.
Bez ohledu na to provozuje společnost
Kristall Bäder AG termální
lázně pod vlastním jménem a na
vlastní účet. Celková částka investic
se již dostala na 21 milionů eur,
přičemž další 3 miliony eur dodala
provozující společnost z vlastních
prostředků, získala další pozemky
pro rozšíření lázní a pro výstavbu
hotelu. Termální lázně se nacházejí
na pozemku o rozloze 28 000 m²
a jsou součástí areálu o velikosti
145 ha, jenž kdysi využívala armáda.
Situovány jsou přímo u jezera
Grosser Zernsee, u uměle
vybudovaného přístavu, s velmi
dobrým napojením na železnici
i dálnici. Tzv. Květinové termální
lázně se dělí do tří funkčních
částí – plaveckého bazénu, tzv.
termálního světa a sauny.
Pro plavecký bazén se čtyřmi dráhami
o délce 25 m jsou smluvně
stanoveny sociálně únosné ceny.
Termální svět a sauny plní v první
řadě zdravotní a relaxační funkci
celého zařízení.
Kromě devíti saun, několika bazénků
wellness a masážních bazénků
se slanou vodou o různých
koncentracích, rehabilitačního prostoru
a několika gastronomických
úseků lázně zahrnují dva velké
kombinované vnitřní a venkovní
plavecké bazény. Ty do komplexu
termálních lázní zapojují i venkovní
prostory, které budou připraveny
do konce roku 2012.
■ Bad Sulza
Podtitul: Od lázní 80. let k solným
a léčebným lázním a ke středisku
lázeňské turistiky.
Přednášející: Dipl.-Ing. Tina Kaiser,
Architekten & Ingenieure,
Ingenieurkammer Thürinngen.
Malé město Bad Sulza s méně
než 3000 obyvateli se nachází na
severozápadě Durynska. Oblast
je z důvodů své polohy, jižních
svahů, a mírného klimatu také
nazývána Toskánskem východu.
Etablovalo se v ní také vinařství
a s ním spojená turistika. V roce
1990 bylo město, již v roce 1847
označované jako solné lázně,
předběžně opět uznáno německým
lázeňským svazem za lázně
s tím, že se do patnácti let podrobí
řízení predikátu léčebných a solných
lázní. V roce 1990 existovala
ve městě čtyři lázeňská zařízení,
jež odůvodňovala lázeňský status
města a představovala výchozí
bod pro další rozvoj lázeňství ve
městě. Bylo však nutné nalézt
nové provozovatele a novou koncepci
provozu.
Potřeba oprav byla obrovská
nejen v lázeňských a jiných zařízeních,
ale i v soukromém sektoru.
V průběhu devadesátých let byla
vypracována koncepce lázní, která
se neustále aktualizuje. Jsou
v ní zachycena veškerá opatření,
jež bylo nutné pro získání predikátu
dosáhnout. K tomu byly
potřeba vize, cíle a také aktéři na
obecní úrovni i ze soukromého
sektoru. Důležitá se přitom ukázala
kontinuita starosty, odpovědného
ředitele lázní a soukromého
provozovatele termálních lázní,
▲ Lázeňství a město – téma letošní konference
kteří město Bad Sulza přivedli
k rozkvětu. Všechny ostatní cíle
byly podřízeny zachování, důkladné
rekonstrukci a dalšímu
aktivnímu rozvoji města jako
lázní. Město velmi brzy objevilo
šanci v lázeňské turistice, neboť
druhý aspekt možných příjmů
představují služby pro partnery
doprovázející pacienty, kteří využívají
pobyt v lázních jako zdravotní
dovolenou a pobyt i wellness.
Město Bad Sulza nešlo cestou
zábavních podniků či atrakcí, ale
tlakem na trvale se rozvíjející
lázeňskou turistiku. V odborných
kruzích tak vznikl nový termín –
model Bad Sulza.
Byla definována opatření, na
která bylo nutné najít finance
a realizovat je ve fázi návrhu, tvůrčího
řešení i výstavby. Z hlediska
obce šlo například o rekonstrukce
a rozšíření místní infrastruktury,
rekonstrukce veřejných sítí, rozšíření
telekomunikační sítě, okolí
místa, projektování dopravních
cest, silnice, cyklistické a turistické
stezky. Důležité bylo také zachování
a rozšíření, ale i odborné
uzavření stávajících zdrojů solanky,
péče o ně, orientace rozvoje
města podle potřeb hostů (přičemž
i obyvatele města je třeba
považovat za hosty). Patřila sem
i úplná rekonstrukce centrálního
lázeňského parku s vytvořením
informačního střediska pro hosty,
knihovny, dietetického střediska,
rekonstrukce a vybudování nových
sportovišť (tenis, kuželky,
dětské hřiště pro míčové hry).
Bylo třeba rovněž zachovat školu
(rekonstrukce základní školy
1. stupně, novostavba základní
školy II. stupně) a rekonstruovat
koupaliště s finanční podporou
sousední obce.
Souběžně a jako doplněk k obecním
opatřením v nejrůznějších
oblastech se angažovali občané
a soukromé podniky. Jednalo se
o renovace obytných a kancelářských
budov, zachování a rozšíření
maloobchodu v centru města,
renovace a rozšíření zařízení pro
děti, mládež a rodiny, renovace
a oživení starých vinařských
pozemků ve městě a okolí či
založení muzea NDR na nádraží.
Lázeňská zařízení mají být
v budoucnu provozována zcela
soukromým sektorem. Podařilo
se najít spolehlivé partnery, kteří
již provozují rehabilitační, lázeňská
a fyzioterapeutická zařízení
včetně školy poskytující vzdělání
v těchto oborech, Sophiinu kliniku
(zařízení evangelické církve),
termální lázně se saunami, hotel
s konferenčním střediskem
a Dům hostů.
Zvláštní pozornosti a vzrůstající
oblibě lázeňských hostů se těší
gradovna Louise, založená v roce
1754, poslední z tradice solivarů,
kde se zahušťovala solanka již
od roku 1560. Gradovnu tvoří
několik dřevěných konstrukcí,
dlouhých cca 150 m a vysokých
několik metrů, vyplněných svazky
trnkových větví. Přírodní solanka
se čerpáním dopravovala na gradovnu.
Přes odkapové žlábky se
rozváděla po stěnách z trnkových
větví a protékala jimi, čímž se
povrch solanky zvětšoval a v důsledku
toho se rychleji odpařovala
voda, především při slunci
a větru. Tento proces způsobuje
usazování uhličitanů a síranů,
jež tvoří charakteristickou krustu,
ale zajišťuje také slaný vzduch
v bezprostřední blízkosti místa.
Od roku 1906 se gradovna využívala
také k léčebným účelům,
stavebnictví 08/12
55