Magdalena Šuhajová - Děti patří domů os

chování a postojů, které od dítěte očekává jeho okolí s přihlédnutím k jeho věku,
pohlaví, sociálního postavení. Dítě si uvědomuje a přijímá roli dle svého pohlaví,
umí rozlišit, jak se má chovat chlapec a jak dívka. S tím souvisí i preferování
odpovídajících hraček, her, oblečení. I sociální role dítěte mimo rodinu, v mateřské
škole a ve vrstevnické skupině tvoří důležitou součást jeho identity. Předškolák se
tak naučí komunikovat a prosazovat ve vztazích na stejné úrovni, jelikož dospělí
pro něj nepředstavují dostatečnou konkurenci pro nutnost naučit se ovládat,
spolupracovat či soupeřit. Vlivem sociálních tlaků je dítě schopno lépe ovládat vnější
reakce a projevy svého chování. Výhodou může být pro dítě interakce se sourozenci,
musí se naučit vyjednávat i soupeřit, chápat jejich potřeby a rozdělit se o hračky.
Kontakt s vrstevníky je tak velmi významný činitel v rozvoji sociálních dovedností
dítěte. K tomu slouží nejvíce dětská hra, v tomto období si děti hrají společně, sdílejí
hračky a navzájem si je půjčují. Rozvíjí se také hra kooperativní, která je
organizovaná, děti spolupracují, mají rozděleny role. Začínají se projevovat vůdčí
sklony některých dětí, ukazuje se oblíbenost určitých dětí oproti ostatním. Rozvíjí se
soupeřivost i porozumění mezi dětmi. I přes narůstající význam vrstevnických vztahů
zůstávají pro dítě klíčovým činitelem jeho rodič, který usměrňuje vztahy dítěte
s okolím. 41
Školní věk lze nazvat oficiálním obdobím vstupu dítěte do společnosti
prostřednictvím školy. Dítě vstupem do školy získává novou sociální roli – formální
roli školáka. S tím úzce souvisí úroveň školní připravenosti dítěte, která tvoří souhrn
sociálních dovedností, schopnost respektovat normy chování, přijmout požadavky
plynoucí z role školáka, pracovat a plnit úkoly, dovednost komunikace a spolupráce
s ostatními. V tomto období dochází k odklonu výhradního vlivu rodiny a nastupuje
nutnost podřízení se instituci školy, kde dochází k rozhodující fázi přípravy na život
ve společnosti a profesní roli. Dítě se učí konformitě, zaměřuje se na výkon a hledá si
pozici ve třídě, což ovlivňuje jeho dětské sebehodnocení a sebeúctu. Školní prospěch
představuje pro dítě důležitou sociální hodnotu, dítě chce být dobře hodnoceno,
záleží ovšem na tom, jak úroveň známek hodnotí jeho rodiče, dítě pak tyto názory
přejímá a to ovlivňuje jeho další snažení. Prostředí školy přináší do života dítěte
změnu dosavadního životního stylu, zátěž představuje cizí, neosobní instituce,
ve které musí být, je nuceno se osamostatnit, vzdát se egocentrismu, přijmout
41 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006, s. 93-100
25