Magdalena Šuhajová - Děti patří domů os

zodpovědnost za vlastní chování a podřídit se autoritě učitele. Mladší školák vnímá
učitele velice významně, vztah má osobní charakter a učitel představuje pro dítě
pocit jistoty, jakou mu poskytuje rodina. V starším školním věku dítě mění svůj
pohled na školu i na učitele, vlivem rozvoje rozumových schopností a kritičnosti.
Učitel je stále autorita, ale osobní vztah se vytrácí, dítě neočekává od vyučujícího
žádná osobní privilegia a zvýhodnění. I přes výrazný vliv školy zůstává v životě
školáka důležitou součástí rodina, která mu poskytuje oporu, sdílení zážitků, pomoc
při přípravě do školy a uspokojení potřeb. Dítě ještě v tomto věku bez výhrad přijímá
autoritu rodičů. Matka většinou plní roli v každodenní interakci s dítětem, poskytuje
jistotu a bezpečí a dohlíží na plnění povinností. Otec doplňuje působení matky a
často představuje výraznější autoritu. Důležitý je společný a nerozdílný přístup
rodičů k dítěti. Vzájemný vztah mezi otcem a matkou poskytuje dítěti vzor mužské a
ženské role, který děti vnímají jako univerzální a představuje pro ně normu chování.
Dojde-li k rozpadu rodiny, ztrácejí děti jistotu rodinného zázemí a znamená to pro ně
v tomto období velkou zátěž a dezorientaci ve vztazích. Co se týče sourozeneckých
interakcí, začínají se stabilizovat, objevuje se zdravé soupeření, spolupráce
i vzájemná podpora. Školní úspěšnost staršího sourozence, kterou rodiče předkládají
mladšímu dítěti, může tvořit pozitivní motivační prvek, ale i nedosažitelnou
konkurenci nebo odstrašující příklad. Ve vrstevnické skupině uspokojuje dítě potřebu
kontaktu s věkově blízkými dětmi. Socializační působení vrstevníků je neformální,
i když se dítě musí také podřídit určitým pravidlům, sdílet normy a hodnoty, učí se
solidaritě, sebeovládání, komunikaci, konformitě a loajalitě. Stěžejním prvkem
v životě dítěte je zažít úspěch mezi vrstevníky, kteří se postupně stávají v jeho životě
velice důležitými. V mladším školním věku, tj. mezi 6 až 9 lety, se přátelství zakládá
na principu podobných očekávání, prostorové blízkosti a častého kontaktu. Později,
ve starším školním věku, dostává kamarádství jiné kvality, založené na společných
aktivitách a vzájemné pomoci a porozumění. Školní třída je zvláštní vrstevnickou
skupinou, kde dítě plní roli spolužáka a členství je formálně určeno, postavení dětí je
rovnocenné. Postupně však dochází k diferenciaci pozic dle míry sympatií a
oblíbenosti dítěte, založené na jeho schopnosti prosociálního chování, otevřenosti,
empatie i smyslu pro humor. Míra vlivu, kterou dítě ve třídě získá, bude záviset
26