Edukační potenciál muzea - Katedra výtvarné výchovy PdF UP

Muzeum 27
J. Beneš (1978) připomíná ještě jiné klasické dělení sbírkového fondu
muzea, který se původně členil na doklady psané, tedy archiválie, tištěné,
náležející do knihovny, a věcné, shromážděné ve sbírkách.
Existují však také zajímavé doklady o různých historických pokusech
o kla sifi kaci sbírkových předmětů; např. velmi podrobné třídění Samuela
Quic cheberga z roku 1565, obsahující více než 50 položek seskupených do
pěti tříd (Kahle, 2005). Podrobně tříděny byly také sbírkové předměty, které
vlastnil Rudolf II. Nejstarší dochovaný inventář jeho sbírek, který obsahoval
na 5 000 uměleckých a jiných předmětů, systematicky dělí jednotlivé položky
do tří skupin: naturalia (přírodniny), artificialia (lidské výtvory) a scientifica
(vědecké měřicí přístroje, hodiny, astronomické nářadí), přičemž obrazy nebyly
do těchto skupin zahrnuty (Drahotová, 1983).
Jak vidno, v základu muzealizační tendence, vedoucí v procesu muzealizace
ke vzniku muzeálií, stojí přesvědčení, že naše univerzum utvářené souhrnem
hmotných i nehmotných prvků, resp. skutečností může být pochopeno
skrze určitý omezený počet vybraných zástupců těchto prvků. Zmíněné zástupné
prvky, tedy muzeálie, mají obvykle hmotnou povahu anebo jsou nějakým
způsobem fixovány – ať již na hmatatelném médiu nebo v současnosti
i ve virtuálním prostoru.
Vzhledem k tomu, že pojmem muzealizace lze označit proces transformování
původních prvků nesoucích „časné“ obsahy do role svědků těchto
kulturních obsahů a hodnot, jsou muzeálie jakýmisi univerzálními reprezentanty
těchto obsahů a hodnot, schopných zpětné výpovědi o nich.
Muzealizační proces vedoucí ke vzniku muzeálie přitom objasňuje a zkoumá
muzeologie v rámci svých (Z. Z. Stránským definovaných) subsystémů
selekce, tezaurace a prezentace. Tyto teoretické subsystémy zkoumají jednotlivé
fáze dynamického procesu muzealizace, během nichž se předměty
vyňaté z původního kontextu stávají muzeáliemi a jsou stavěny do procesu
komunikace s návštěvníkem:
– subsystém selekce se zabývá muzealitou skutečnosti, která je potenciálním
objektem muzealizace, a separací potenciálních reprezentantů této
s vytesanými egyptskými hieroglyfy může být právě tak objektem zájmu literárních,
jako i uměleckých historiků.