Edukační potenciál muzea - Katedra výtvarné výchovy PdF UP

Muzeum 51
cipovali již Montesquieu (1689–1755) ve svých Perských listech, Rousseau
svou vizí „ušlechtilého divocha“, tedy civilizací nezotročeného, svobodného
a šťastného člověka, nebo J. G. Herder (1744–1803), který tvrdil, že každá
kultura má své vlastní „těžiště“, odmítal boj mezi odlišnými kulturami a věřil
v jejich tolerantní soužití, ale ještě současní muzejníci těžko hledají způsoby,
jak poznání, že odlišnost nerovná se podřadnost či nedokonalost, ztvárnit
muzejní prezentací.
Zdá se, že přes rozmanitost přístupů zůstává klíčovým, byť neartikulovaným
problémem všech kritických analýz muzea základní muzeologický koncept
reprezentace. Jako návštěvníci předpokládáme, že muzejní prezentace
v podobě výstavy či expozice věrně reprezentuje soubor nějaké mimo muzejní
skutečnosti, ať již v podobě historické události či období nebo konkrétního
přírodního, společenského či uměleckého jevu. Tato reprezentace však ve
skutečnosti objektivitu postrádá a je ovlivněna mnoha nepřiznanými a skrytými
okolnostmi. Jak uvádí D. Preziosi: muzea stanovila, co je hodno vidění,
a zároveň učí své návštěvníky, jak číst to, co vidí (Orišková, s. 105). Muzea
po dle Preziosiho usilují o to, abychom svět mohli vnímat jako racionální
a uspo řádaný – správná prezentace shromážděných elementů minulosti způso
buje, že svět se člověku zdá přirozený a sled historických událostí jako
nevyhnutelný a logický. A to navzdory našemu omezenému poznání, které
se dobře vyjevuje při pohledu zpátky do historie lidského vědění.
Exponáty v určitém výběru mají schopnost přesvědčivě dokumentovat
„pravdivost“ různých vědeckých teorií a závěrů. Ty však mohou být poměrně
záhy nahrazeny novými a označeny za omyl anebo přímo za manipulativní
ideologii. Toto nebezpeční hrozí nejen vědám společenským, ale stejnou
měrou i vědám přírodním. Za nejkřiklavější příklady mohou posloužit nacistické
výstavy dokumentující „pravdivost“ teorií o rasové nerovnosti a nadřazenosti
Árijců (navazující na pseudovědecké závěry J. A. Gobineaua z poloviny
19. sto letí) a prezentující Židy jako méněcenný a vysoce nebezpečný národ
usilující o ekonomické a kulturní ovládnutí civilizace.
Rovněž socialistické muzejnictví bylo zneužíváno: k propagování marxistických
teorií o dějinách jako posloupné řadě fází třídního boje, k prezentaci
úspěchů „socialistické kulturní revoluce“ a dokumentaci „revolučních
bojů a budování socialismu“. Ale existují i příklady méně křiklavé: například
expozice tvořené dle původní Darwinovy teorie o přirozeném výběru druhů