No fakt, paní, věřte mi ! - Esperanto

„V létě prodávám často na trzích a na jarmarcích, ale těch ve Skotsku moc není a
tak jezdím do Anglie. Stánky jsou laciné a nemusí se odvádět procenta ze zisku.“
Došel jsem k názoru, že předvádění v obchodech by bylo výborné pro prodej
mých hrnců a v tom ten člověk prohodil: „Půjdeš na trh?“
„Na jaký trh?“
„Na průmyslový, tady ve Waverley Market. Listopadový je vždycky dobrý.
Dobře bys prodal.“
„Ještě jsem na to nemyslel, díky za nápad … e …“
„Potter,“ pomohl mi, „Frank Potter. Doufám, že se tam uvidíme!“
Nápad mě chytil. Bylo to řešení mého problému! Na trhu bych mohl předvést
vaření mnoha lidem současně, místo abych to každé osobě vykládal zvlášť.
Při výplatě jsem počkal, až mi pokladník zaplatí mou mzdu a pak jsem se zeptal, zda
bych mohl mluvit s vedoucím panem Thorsenem. Čekal jsem několik minut a pak mě
úředník zavedl do jeho kanceláře. Vedoucí mě zdvořile požádal, abych se posadil. Měl
jsem toho Dána rád, protože byl dobrá duše a byl upřímný na rozdíl od jiných
podnikatelů, kteří se vždy stavěli do nějaké pózy. Byl to mírný, obtloustlý člověk, který
se neprojevoval autoritativně a vlastnil zvláštní vlastnost, která způsobovala, že
podřízený nepociťoval jeho nadřazenost, ale přijímal ho jako autoritu.
„Dobře jste prodával tento týden?“ začal hovor. Věděl jsem, že se tak zeptá, jen
tak, ze zájmu o mé pokroky.
„Tak průměrně,“ odpověděl jsem, „již několik měsíců pozoruji, že už nemohu
zvýšit svůj prodej, třebaže se dost snažím.“
„Ano, ano,“ řekl s pochopením, „vím to. Pracujete jak můžete a já vás neviním,
naopak. Nemůžete dělat zázraky. Já si nenaříkám, jen lituji, že nemáte pomocníky,
abyste si mohl upevnit své postavení. Co vás sem přivedlo, proč jste chtěl se mnou
mluvit?"
„Myslím, že jsem našel prostředek, jak nastartovat prodej ve větším. Za tři týdny
bude trh ve Waverly Market, a kdybyste souhlasil, abych tam předváděl „vaření bez
vody“, jsem si jistý, že bychom prodali mnohem víc.“
„Jak dlouho trh potrvá? Viděl jsem oznámení, ale nevšiml jsem si.“
„Patnáct dní a přijdou tisíce lidí. Už jsem mluvil s někým, kdo průmyslový trh
zná a ten říkal, že je to výborné prodejní místo.“
„Dobře,“ řekl pan Thorsen, „já si to rozmyslím a řeknu vám. Řekněte, kolik byste
si představoval za vaši práci tam?“
„Protože jsem přesvědčen, že firma bude mít zisk, navrhuji pět liber týdně.“
Pan Thorsen chvíli přemýšlel a pak řekl: „Ano, myslím, že by to šlo, ale nejdříve musím
zjistit ceny a zvážit vydání.“
„Děkuji,“ řekl jsem, „buďte ujištěn, že udělám vše, co bude v mých silách.“
„O tom nepochybuji, ale nemohu vám hned zde na místě slíbit definitivně, že
vám dám povolení. Budu vás informovat hned, jak se rozhodnu. Když se ukáže, že trh
má dobrý zisk, přidám vám na konci měsíce prémii.“
S chutí jsem mu podal ruku a rozloučili jsme se.
Následující den mě pan Thorsen pozval do své kanceláře. Jeho obličej byl