No fakt, paní, věřte mi ! - Esperanto

„Moc,“ odpověděl jsem „je bezva zařízený. Můj byt je ošklivý a nepohodlný, asi
si budu hledat jiný. Líbil by se mi takový, jako je tenhle, kde domácí nekontroluje každé
nutí. Nevíš o nějakém? Čím podobnější tvému, tím líp.“
„Zdá se, že je v tvé konverzaci něco familiárního,“ řekla koketně.
„Ne,ne, ale nebylo by mi to proti mysli.“
„No.no,“ napomenula mě, „líbila by se mi tvoje společnost, ale není tady místo,
ostatně ani postel.“
„Tak?“ zeptal jsem se významně.
„Tak?“ opakovala s koketním upejpáním.
„Tak!!“ řekl jsem rozhodně.
Ten večer jsme do kina nešli.
11. Růžové ráno.
Když jsem se ráno probudil, uviděl jsem Aničku, jak s grácií připravuje snídani.
Měla půvabnou květovanou zástěru do pasu a prozpěvovala si. Pobíhala po místnosti.
Její kaštanové lokny tancovaly při každém kroku. Z jejich hnědých očí zářila
spokojenost.
„Konečně jsi ses zbudil, ty miluješ svou postel.“
„Ne, naši.“
„Budeme jíst tady, je tady tepleji.“
„Jé, ty jsi rozdělala krásný oheň! Nic se ti při tom nestalo? Ještě jsem neviděl
ženu, která by uměla rozdělat oheň. Ženám chybí logika. Ony si nedokážou představit,
že oheň potřebuje vzduch a ne dřevo a uhlí.“
„Máš pravdu. Jsi zkušený. Už to dělat nebudu, bude to tvá práce.“
Začal jsem s ranní toaletou a po očku jsem ji pozoroval.
„Už je to hotovo,“ pípla.
Přišel jsem k ní úplně blízko a díval jsem se jí do očí. Objal jsem ji a přitiskl
k sobě.
„No,no,“ napomínala, „znovu ne.“
„Já jsem něco říkal?“ protestoval jsem s předstíraným nevinným tónem.
„Když jsi tak blízko, není potřeba abys mluvil – ostatně – musí se také jíst…víš?“
„Divný nápad! Ale nebudu ti drahá odporovat, budu i jíst.“
Potom jsem odešel do svého bytu. Domácí jsem řekl, že končím nájem a pak jsem
šel do firmy.
Pan Thorsen mi vyjádřil svou spokojenost.
„Ano,“ řekl jsem, „trhy řeší naše problémy. Musíme je využívat.“
„Jistě, najmu opět stánek na podzim v listopadu ve Waverley Market.“
„V listopadu příští rok?“ koktal jsem. „Ale vždyť jsou trhy i v jiných městech.“
„Bez pochyby, ale já jsem vždy obchodoval v tomto městě a jinde bych nechtěl.
Lituji, ale my nejsme zařízení na podnikání v celé zemi.“
Neodpověděl jsem mu a ztratil jsem náladu. Doma jsem vypravoval o verdiktu
mého zaměstnavatele Anne.