Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

v ě d a a v ý z k u mz iniciativy zemí severní Evropy a Velké Británie a k nížse připojilo také několik středoevropských států. Základnípřínos HERA spočívá v tom, že se představiteléhumanitních věd z řady akademií věd ozvali proti podceňovánítěchto oborů a pokusili se formulovat mezinárodnívýzkumné programy. Témata společného kulturníhodědictví, divergentních či konvergentních pohledůna dějiny, jazykové a vizuální komunikace atd., kterábyla na zasedáních HERA diskutována, naznačila, želze k oboustrannému prospěchu propojit výzkum vycházejícíze svébytných národních identit s řešenímspolečných problémů Evropy a světa.Postupně tak vzniká základna k formulaci skutečněvelkých, doslova existenciálních témat, jimž se dříve čipozději nevyhnou jednotlivé národy, kontinenty a v jistémsmyslu celá naše planeta. Stačí uvést jen některá:frekvence krizí a depresí v ekonomickém a sociálním,ale i sociálně psychologickém vývoji lidstva; způsobyvládnutí, distribuce moci a proměny demokratické participace;vztah náboženství, sekularizace a veřejného života;důvěra v legitimitu a reprezentativní význam mocenskýcha kulturních elit; míra společenské soudržnostina lokální, regionální, národní či ještě vyšší úrovni; postojk migracím a vztah mezi většinou a menšinami (autochtonnímii nově vznikajícími) v aktuálně či potenciálněkonfliktních regionech; postoj ke kulturnímu dědictví(ke „kořenům“) a k jejich sdílení v interetnických vztazích.Důsledná historizace a zevrubné komparativníposouzení těchto problémů z hlediska humanitníchi sociálních věd by mohly přispět k lepší orientaciv prostoru a čase, v němž žijeme. Závažných témat,která se nabízejí, je samozřejmě mnoho, více než kolikjich mohou v krátké době zvládnout badatelé nanárodní i mezinárodní úrovni. Tím spíše je třeba uvážlivěvybírat z nekonečného množství parciálních námětů,jež se badatelům v humanitních a také v příbuznýchsociálněvědních oborech nabízejí. A protoženelze zvládnout či dokonce financovat vše,měly by mít přednost problémy skutečněklíčové, odvíjející se od nejnaléhavějšíchproblémů jednotlivých států i evropskéhoa světového společenství národů. Cílevědomávolba takových témat, dosahovánídílčích výsledků, jejich souvztažnost a poslézeformulace výsledných odpovědí byse mohly stát kritériem pro posouzení kvalityvědeckých výsledků.ab16Rozvíjení a kultivace identitLidské identity jakožto syntetický výraz našichzákladních představ jsou založeny jakna osobních i skupinových zkušenostecha emocích, tak také na systematickém poznání.Pokud se nám v rámci humanitníchvěd podaří důkladně prozkoumat motivace a obsahyidentit na různých úrovních a v různých prostředích, budememoci tyto identity zřetelněji strukturovat a snadi rozšiřovat jejich kapacitu. Pokoušet se o vytvoření planetárníidentity ve smyslu bezbřehého kosmopolitismuby sotva bylo úspěšné, neboť ztotožnit se se vším znamenáneztotožnit se s ničím. Naopak rozvíjení konkrétníidentity lokální, regionální a zvláště národní na racionálníchzákladech a kultivace těchto identit můžeotvírat prostor pro žádoucí nadstavbovou identitu evropskoua civilizační. Základním předpokladem ovšemzůstává, že takováto identita bude v hlavních rysechrozpoznána a definována; že budou stanoveny její základníznaky, a to dost možná i variantním způsobem.Takový úkol je velmi nesnadný, jak ukázala napříkladsnaha německých a francouzských historiků vytvořitspolečný výklad moderních dějin jakožto východiskopro sblížení dvou evropských národů. Může však býtv zásadě zvládnutelný, jak dokázali národnostně hrdíPoláci (s oporou ve významném interpretačním příspěvkupolských badatelů), když ze svých dějin, plných„historických křivd“, dokázali na počátku 21. století odvoditsebevědomé evropanství. Obtížnost úkolu, ale takévědomí jeho zvládnutelnosti by měly být naléhavouvýzvou pro evropské i jiné badatele v oblasti humanitníchvěd.Soužití identit je naším údělemPostupující globalizace ekonomiky a z ní plynoucí politickémoci nadnárodních korporací nezničila národnístáty a národní identity. Spíše naopak – střetání s integračnímitendencemi (jak ukazuje i vývoj veřejného míněnív zemích Evropské unie) vede k posílení národníidentity v jednotlivých zemích a vytváří protiváhuk všeobecné centralizační tendenci. Zároveň však nebývaleintenzivní migrace a prostupnost hranic podněcujevznik nových vrstev identifikace – na úrovni menšíchregionů přesahujících státní hranice, na úrovnimakroregionální (například v kulturně sourodé oblastičesko-polsko-slovenské) a nakonec i na úrovni evropské.Tento proces bude bezpochyby dlouhodobý a komplikovaný,bude přinášet stále nové otázky. Politikovéa žurnalisté, uvažující ve velmi krátkých periodách, naně odpoví přinejlepším povrchně. O komplexní řešenítéto problematiky se mohou a také musí pokoušet badatelév oblasti humanitních věd, kteří jsou odborně vybavenik výzkumu v „dlouhé vlně“. Úloha mostu mezinárodní identitou a globální otevřeností je jejich posláním,může se však stát i zdrojem jejich oprávněnéhosebevědomí.■JAROSLAV PÁNEK,místopředseda AV ČR pro III. oblasthumanitních a společenských věd