Sestava 1 - Akademický bulletin - Akademie věd ČR

t r i b u n aMAJÍ UNIVERZITY MÁLO PENĚZ?Vysoká škola univerzitního typu musí vytvářet prostředí, které je zárukou,že si její absolventi nejen osvojí základy některého z vyučovaných oborů,ale jsou též schopni kritického pohledu na tyto obory, na sebe samai celou společnost. Nejdůležitějším parametrem univerzity je kvalitní sborprofesorů, kteří se na svém pracovišti plně věnují pedagogickéa vědecké práci a jsou přirozenými autoritami ve svých oborech.ILUSTRACE: FRANTIŠEK MIZERA, MFF UKJejich práce by měla být kvalifikovaně a s minimálníbyrokratickou zátěží pravidelně hodnocena. K tomuby měla sloužit Akreditační komise obsazená přirozenýmiautoritami a její hodnocení by mělo být velmi náročné.Na akreditované studijní programy by pak měly být alokoványpeníze ve výši, která není ostudně malá. Napříkladfinanční prostředky poskytnuté na doktorské studijníprogramy by měly umožňovat provádět na pracovišti základnívýzkum na slušné úrovni. Sbor vyučujících by poténemusel každý rok řešit, zda dosáhne na grant, kterýjim pokryje cestu na konferenci nebo umožní přijmout zahraničníhohosta. Jen tak budou mít pedagogové ke svépráci dostatek klidu a budou schopni studijní programyprůběžně a smysluplně inovovat. Pokud se někde vyučujeobor personálně garantován lidmi, kteří se mu prokazatelněplně a s potřebnou erudicí věnují, mělo by míttakové pracoviště zajištěnu stabilní institucionální podporu.Jen tak lze plánovat jeho další rozvoj. Pro provozovánífinančně náročnější vědy, případně pro nastartovánímladých a perspektivních vědeckých týmů nebo pro konkrétnía časově omezené projekty by měly dobře fungovatgrantové soutěže. Počátkem devadesátých let jsemab28si naivně myslel, že právě takovým směrem se budounaše univerzity ubírat. Hluboce jsem se však mýlil.Vývoj se postupně začal ubírat jiným směrem. Mnoholidí začalo prosazovat názor, že účelové financovánía soutěživost je to jediné, co zvýší kvalitu vědy i vzdělávání.Jelikož měli zastánci této myšlenky politickoumoc, dosáhli toho, že je dnes poměr mezi institucionálníma účelovým financováním takový, že se mnoháinstitucionálně podfinancovaná pracoviště potácejí odjedné grantové soutěže ke druhé místo toho, aby koncepčněplánovala budoucí rozvoj. Výsledkem je, že nelzevědomě rozvíjet a dlouhodobě budovat týmy. Velmičasto peníze jsou, když jich tolik není potřeba, a nejsou,když se jich zoufale nedostává.Současný stav považuji za kritický hned z několika důvodů.Jako příklad uvedu financování katedry, jejíž jsempo mnoho let vedoucím. Nejde právě o malý kolektiv, čítápřes šedesát lidí. To, že je financován z více než dvacetizdrojů, však považuji za nepřiměřené. Jak mohu plánovatrozvoj katedry při takové skladbě rozpočtu? Často ani nevidím(a vidět ani nemohu) do výplat svých podřízených,takže těžko mohu provádět nějakou personální politiku.Ke sledování finančních toků potřebujeme profesionálníhoekonoma. Každý zdroj našich financí za sebou skrýváarmádu dalších úředníků, působících mimo naše pracoviště,kteří nám většinou jen komplikují život.Normativ na studenty akreditovaných studijních programůrok od roku klesá a peníze na základní výzkumjsou rozdělovány na základě zdánlivě objektivních, aleobskurních kritérií. Přesto si myslím, že v celém systémuje peněz relativně dost. Problém je ve způsobu jejichrozdělování. Ministerstvo školství v posledních letechvyhlásilo celou řadu programů s nemalou finančnídotací. Jsou časově omezené na dva až tři roky a tematickysměřují do inovací studijních programů, budovánísítí pracovišť, mobility studentů a učitelů, přijímánípostdoktorandů atd. Ve srovnání s penězi na vědu,které je v současné době stále těžší získat, se jednáo poměrně snadno dostupné prostředky. K jejich získánístačí napsat dobré slohové cvičení, jež se „trefí“ dovyhlášení soutěže. Administrování těchto projektů jevětšinou spojeno s byrokracií, nad kterou často zůstávározum stát. Aby financování pracoviště zůstalo na rozumnéúrovni, nezbývá než se do těchto projektů zapojit.Mnozí mladí kolegové, kteří se v uplynulých letech