vox pediatriae 5/2009 - Dětský lékař

V O X P E D I A T R I A Ených 7,5 miliard korun. Nikdo z těch, kteřínavrhují zrušení poplatků, neřekl, kde tytopeníze pro zdravotnictví získá,“ varuje prvnínáměstek ministryně zdravotnictví MarekŠnajdr.Součástí navrhovaných změn jsou rovněžúpravy v oblasti lékové politiky. Změnyv této oblasti by měly přinést do českéhozdravotnictví v roce 2010 dalších 2,5 miliardykorun. „Cena 1. generika by se snížilao 25 % místo původních 20 %, cena 2. generikapak o dalších 10 %. Zároveň by došlok rychlejšímu vstupu generických léků natrh z 90 na 30 dnů a snížení administrativnínáročnosti,“ říká Daniela Filipiová a dodává:„Již od začátku roku 2008 funguje zcelanový systém stanovení cen a úhrad. Díkyněmu se daří postupně realizovat významnéúspory a zároveň panuje na trhu nejlepšídostupnost léků pro pacienty v historiiČeské republiky.“Všechna plánovaná opatření povedouk plné stabilizaci zdravotnického systémuv České republice a zároveň nebudou mítžádný negativní vliv na pacienty. Ministerstvozdravotnictví jim bude i nadále garantovatrozsáhlý komfort a dostupnost specializovanépéče.Vyčíslení dopadů protikrizových opatřenív sektoru zdravotnictví v mld. Kč.nPro VOX připravilMUDr. Pavel NeugebauerReforma zdravotnictví padlaa lepší to nebudePoplatky, o kterých se má opět jednat veSněmovně, budou zřejmě s výjimkou „stravného“v nemocnicích zrušeny jako třída,fúze zdravotních pojišťoven budou zakázány.Protikrizový balíček pro zdravotnictví si budemuset vyřešit úřednická vláda. Pokud na tobude mít odvahu a chuť. Z nejambicióznějšíhočeského pokusu o reformu zdravotnictví odroku 1993 nezůstane stát kámen na kameni.Než začneme nasazovat reformátorůmoslí uši, nutno říci, že nebyla ani tak špatněmíněná, jako spíše nedodělaná a politickyneodpracovaná. Poplatky mohly a mělyvypadat jinak, ale pokud jde o věc samu,nenajdete v Česku ani kdekoli jinde člověka,který věci trochu rozumí a zároveň popírásmysl regulace poptávky po zdravotní péči.Regulovat poptávku ve zdravotnictví musítebuď poplatkem, nebo přídělovým systémem.Kdokoli tvrdí opak, kecá. Právě tak nenajdetev Evropě kohokoli, kdo by nesledoval holandskoureformu založenou na přísně regulované,privatizované správě veřejného zdravotníhopojištění - kontroverzní, ale elegantní, a protostudované. I pokud jde o ty fúze pojišťoven,stojí za to se podívat přes hranice.Nizozemsko mělo ještě před patnácti letyskoro stovku zdravotních pojišťoven, předpěti lety jich už nezůstalo ani šedesát a dnesje trh ovládán čtyřmi velkými privátními skupinamitéměř s 90 procenty trhu. Logikou fúzí jezisk, to nikdo nepopírá. Holandské pojišťovnysi konkurují cenou nominální složky pojistky,jejíž výši si mohou stanovit samostatně, druháčást je odvozena od výše příjmu. Pojištěnecsi zkrátka vybere tu pojišťovnu, která munabídkou služeb vyhovuje, a přihlíží k ceně.Na rozdíl od Holandska je v mnohem většímNěmecku zdravotních pojišťoven pořádhodně a většinou neziskových veřejnoprávních.Musíte vydělávat dost peněz, abystemohli z veřejnoprávního systému vystoupita pojistit se soukromě. K letošnímu lednuse počet těch veřejnoprávních snížil na201, tedy ani ne na polovinu stavu předpěti lety. Od letoška nesmějí soutěžit výšísazby odvozené od příjmu pojištěnce, alebonusem - dřív jste mohli platit nižší procento,dnes vám (možná) vrátí peníze.V Česku jsme za posledních patnáct let nemělinic, co by se ve zdravotních pojišťovnáchpodobalo cenové soutěži, ať už holandské(nižší cena předem) nebo dnešní německé(vrácení peněz). To je skoro jedno. Nemělijsme ani jedno, ani druhé, a padlá reformaznamená, že nejméně pár dalších let ani mítnebudeme. Výdaje na vnitřní provoz pojišťovenjsou u nás přísně regulovány formounepřekročitelného limitu, který je v mezinárodnímsrovnání nízký (zhruba 3,5 procenta,což je mimochodem méně než ve státněmonopolní britské Národní zdravotní službě).Ministerstvo zdravotnictví by v rámci bojeproti krizi limit snad o půl procentního bodusnížilo. Pojišťovny to do fúzí víceméně nutí,protože fúzí lze ušetřit na vnitřním provozu.Pojišťovny si nemohly konkurovat cenou, taksi „konkurovaly“ plavenkami a přilbami nakolo, což je skoro o ničem. Jak jsme si to(blbě) udělali, tak to máme. Není divu, žeVšeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) mástále skoro dvě třetiny trhu, kam se hrabeHolandsko, natož pak Německo s jejich tržnímikoncentracemi. V Česku si však Sněmovnaláme hlavu nad tím, jak zabránit fúzímtrpaslíků, v nichž vidí nebezpečí monopolu.Ideální stav pro Česko je vyvážená tržnístruktura nejméně se čtyřmi pěti srovnatelněvelkými, politicky nemanipulovanýmia finančně stabilními hráči na trhu, kteřísi konkurují cenou a kvalitou pojistky. Anio píď nepokročili k tomuto ideálu, přitommohl být klidně veřejnoprávní, pokud privatizacepojišťoven je natolik politicky citlivá.Kouzlem nechtěného jsme si vyasfaltovalidálnici k monopolní zdravotní pojišťovně,platebně ovládané státem. Pro její zastánceje jakékoli číslo větší než jedna pořádještě příliš mnoho. Představa zglajchšaltováníje doufám ještě pořád odpudivá, alejak zpívá moje oblíbená Dani Klein, „Weare heading for a fall“, padneme do toho.Dojde nám do čeho, ale pozdě.Regulovat poptávku ve zdravotnictví musítebuď poplatkem, nebo přídělovým systémem.Z nejambicióznějšího pokusu o reformuzdravotnictví od roku 1993 však nezůstanekámen na kameni.nIng. Miroslav ZámečníkZdroj: Dnes 11.5.2009VOX PEDIATRIAE • květen/2009 • č. 5 • ročník 9