č.3 - Maskil

Dny světlaNeznámý příběh íránských ŽidůDr. Houman Sarshar, ředitel vydavatelství Centra pro íránskou židovskou ústní tradici, je editorem třídílnépublikace Moderní dějiny íránských Židů, knihy Esteřiny děti: portrét íránských Židů a přispěvatelemEncyclopaedia Iranica.Jak daleko sahá historie Židů v Íránu?Židé žili na íránské náhorní plošině přibližněod roku 720 př.o.l., asi tisíc let předpříchodem islámu. Ve starověku se bezomezení zapojovali do všech sfér společenskéhoživota, armádou počínaje a soudnímsystémem konče. To se však změnilos příchodem islámu v roce 650 o.l. Od tédoby byli všichni nemuslimové považovániza občany druhé kategorie a muselinosit oděv zvláštní barvy. Roku 807vydal kalif Hárun al-Rašíd nařízení,podle nějž museli všichni Židé nosit našatech žluté nášivky. Situace se ještězhoršila po roce 1501 s nástupem dynastieSafávidů, za jejichž vlády se dominantnímvyznáním v zemi stal šíitskýislám. Šíitští duchovní zavedli teoriináboženské nečistoty, již vztahovali navšechny ne-šíity včetně sunitských muslimů.Židé se museli podřídit celé řaděponižujících omezení: nesměli opouštětsvé domy ve dnech, kdy pršelo, nesmělisi stavět vyšší domy, než měli jejich muslimštísousedé, nesměli své domy natíratbíle, kupovat majetek od muslimů nebo jimnaopak prodávat potraviny. Na veřejnostimuseli židovští muži nosit neobvykle velkéturbany, aby byli na první pohled k poznání,a ženy si musely na své čádory (závoje)připevňovat zvonečky. Pokud se Židv obchodě s potravinami dotkl nějakéhozboží, musel si jej poté koupit a zaplatit zaněj jakoukoliv cenu obchodník žádal,neboť jídlo bylo nyní považováno zanečisté a šíité jej již nemohli konzumovat.Tato nařízení, jejichž tvrdost a důslednostjejich prosazování se v průběhu staletí opakovanězvyšovala či polevovala, platilaz větší části až do začátku dvacátého století,kdy v roce 1906 íránský parlament přijalústavu, v níž je řečeno (v článku 8), žeŽidé, zoroastristé a křesťané nesmějí býtdále považováni za občany druhé kategorie.Následně byla zrušena tzv. daň z hlavy,kterou museli odvádět všichni nemuslimové,a stejně tak byl zrušen celý balík dalšíchdiskriminačních zákonů. Židé nynísměli vykonávat vojenskou službu, kupovatdomy a otevírat obchody i mimo židovskéčtvrti. Krátce řečeno, trvalo to téměřtřináct století, než Židé získali zpět svobodu,kterou měli ve starověku.Židé žili v Persii již v biblických dobách. V této hrobcejsou podle tradice pochováni Ester a Mordechaj.Tento proces opětovné asimilace nabralna obrátkách na začátku 40. let s nástupemMuhammada Rezy Šáha Pahlavího. Jehootec Réza Šáh, ultranacionalista, který sympatizovals nacisty, byl v roce 1941 po spojeneckémsummitu v Teheránu nucen vzdátse koruny. Šáh byl pevně rozhodnut zahájitnovu etapu vztahů se Západem – rychlenavázal diplomatické styky se spojenci a přijaljejich politickou linii v podstatě ve všechotázkách zahraniční politiky. Navíc osobněsympatizoval se Židy. Jako vládce země cítilvelké emocionální pouto s Kýrem Velkým,který v roce 539 př.o.l. povolil Židům návratz babylónského exilu do Jeruzaléma a obnoveníChrámu. O nějakých dvacet pět stoletípozději se Šáhův Írán stal jednou z prvníchzemí na Blízkém východě, která uznala StátIzrael.Přátelství mezi Šáhem a íránskými Židyse ještě upevnilo v roce 1953, kdy došlov Íránu ke státnímu převratu za pomoci CIA,který skončil svržením ministerského předsedyMosaddeka. Následovaly nepokoje,které donutily Šáha a jeho rodinu uprchnoutze země. Když se židovský obchodníkMorad Arieh dozvěděl, že se Šáh s rodinouuchýlil do jednoho římského hotelu, poslalmu bianco šek s dopisem, že Jeho Výsostmůže čerpat z Ariehova švýcarskéhokonta dle libosti a splatit půjčku až tehdy,kdy se věci vrátí do normálu. BěhemŠáhovy 25leté vlády byla klíčová odvětvíjako bankovnictví, pojišťovnictví, farmaceutický,textilní průmysl, výroba plastů,papírenství, výroba hliníku, přepravníslužby, import, výroba stavebních materiálů,výroba a distribuce alkoholickýchnápojů buď přímo v rukou Židů jakožtozakladatelů a majitelů nebo je Židé alespoňfinancovali a řídili. Historik HabibLevy označuje tuto dobu za zlatou éruíránského židovstva.Takže to byly pro Židy v Íránunejlepší časy.Ano, ale to neznamená, že tu neexistovalantisemitismus; jen nebyl posvěcený vládou.Například rok po Šestidenní válce se izraelskýnárodní fotbalový tým utkal s Íránemv souboji asijského mistrovství 1968 na třicetitisícovémteheránském stadionu Amjadieh.Kolovaly falešné zvěsti, že židovskýíránský magnát Habib Elghanian skoupilpatnáct tisíc lístků na zápas a rozdal je zdarmaíránským Židům, aby měla izraelskáreprezentace v hledišti mohutnou podporu.Nakonec Írán zvítězil 2:1, přičemž vítěznýgól padl až ke konci zápasu, což v hledištibujaře slavilo téměř výhradně muslimsképublikum. Poté se pro změnu vyrojily pověsti,že Šáh podplatil rozhodčího, aby zachrániltvář íránské reprezentace anebo že Izraelciprohráli schválně, aby darovali Šáhovivítězství, kterého se nepodařilo dosáhnoutArabům – tedy vítězství nad Izraelem.O šest let později, v roce 1974, propuklodoslova peklo den poté, co vláda dala dooběhu milión kusů dvousetriálové bankovky ➤4Prosinec 2008