č.3 - Maskil

Někdy se to nepovedeJe to smutné, ale někdy se přece jen může stát, že jakkoli manželství začalo jako růžová pohádka, tak končí jako onen rozbitýpohárek pod chupou. Nemyslím si, že pokud některé situace, které k tomu mohou vést, popíšu, tak to zabrání nějakémurozvodu, koneckonců od toho jsou zástupy psychologů, rabínů, právníků a dalších poradců, kteří někdy skutečně mohouzmírnit dopady nepříjemných situací, ke kterým mezi manžely došlo.Povězme si ale napřed o tom, jak je tomožné, že vůbec o rozvodu diskutujeme,pokud hovoříme o židovské náboženskétradici staré tisíce let. Naši učenci aplikovalislova Tóry (5M 24,1) a následně jetéma rozpracováno v talmudickém traktátuGittin, kde je probráno do detailu, a existujespousta tradičné právnické literatury, kteráaplikuje přijatá právní řešení na aktuálnísituace. Rozvod v judaismu jako řešení hlubokémanželské krize při zachování právženy je v historii první taková možnost.Z monoteistických náboženství křesťanstvírozvod prakticky vůbec nepřipouští a rozvodyse snad povolovaly mocným tohotosvěta přímo papežem. Islám zná možnostrozvodu pouze jako vyhnání neposlušnéženy (neposlušné z hlediska manžela), anižby bylo nějak zvlášť hleděno na její práva.Podívejme se ale na situaci, kdy manželédojdou k závěru, že už to dál nejde. Musímese ovšem podívat na to, kdo jsou ti manželéa jaká byla svatba. Tedy především pokudmanželé, kteří jsou Židy podle halachy, mělisvatbu u jakéhokoli rabína nebo před státnímúředníkem v jakékoli zemi a nechtějí spoludále žít, případně chtějí uzavřít nový sňatek,musí mít rozvodový list, aby mohli uzavřítmanželství právoplatné podle židovské halachy,a hlavně aby další děti, které se ženěnarodí s jiný partnerem, nebyly mamzery.Jak známo, mamzer je dítě vdané ženys mužem, který není její manžel. O situacimamzerů si povíme snad někdy později.Problém je, že podle tradice rozvodový listmusí předat muž ženě. Pouze při výjimečnýchsituacích může rozvod proběhnout bezjeho přítomnosti anebo proti jeho vůli. Naopaktaké žena, pokud rozvodový list nepřijme,zůstává vdaná i proti vůli manžela.Snad ještě důležitější, než řešit složitésituace v souvislosti s rozvodem, je naučit serozvodům předcházet. To začíná už odkolébky výchovou dětí, pokračuje výběrempartnera, partnerky a dále fungováním jejichsoužití, které se bude odvíjet podle toho, jakbyli vychováni, jak umí řešit neobvyklé situacea také v jakých sociálních a společenskýchsituacích žijí. A pro rozvod není směrodatné,jestli se manželé poznali na náhodnémromantickém setkání, znají se od školníchlet anebo je seznámil dohazovač či přátelé.Všechno je to o tom, jestli se spolunaučí žít, jestli umějí v pravou chvíli ustoupitjeden druhému, podržet jeden druhéhov těžké situaci a pomoci si navzájem tam,kde je to třeba. Dobré manželství nenítakové, kde se neustále cukruje, ale takové,kde se žije ve vztahu, kde manžel i manželkavědí, že se na toho druhého mohou v jakékolii mezní situaci spolehnout. Tam, kdemanželé spolu umí komunikovat a respektovatjeden druhého, rozvodová situace nenastane,protože k ní zpravidla není důvod.Naopak na rozvod je zaděláno, pokudmanželé vstupovali do manželství s přehnanýmipředstavami o partnerovi a také o sobě.Jakákoli krajnost je nebezpečná, můžeme tovidět například při problémech kolem peněz,kdy si mladí, ale i starší manželé myslí, žemohou s penězi zacházet bez zodpovědnosti,anebo například v situacích, kdy se jedenanebo i oba partneři rozhodnou pro určitýzpůsob života, např. že budou vegetariánianebo že budou dodržovat veškerá pravidlahalachy v podmínkách, které k tomu nejsouúplně nakloněné, a chtějí jít do takovéhoživotního stylu překotně, aniž by si napříkladřekli, že si k tomu či onomu způsobuživota dojdou pomalu a uvidí, jak to funguje.Pokud jeden partner takový způsob životavnucuje druhému a například manželka tosice dodržuje, ale v nějakou chvíli ji zlomíurčitá zdánlivě zanedbatelná maličkost,nastávají problémy.Domnívám se, že prvotní záměr umožnitrozvod pramenil z potřeby řešení určitýchmezních situací a spíše fungoval jako pojistka,o níž doufáme, že ji nikdy nebudemepotřebovat. Dnes se k rozvodům přistupujes určitou lehkostí, rozvody jsou na dennímpořádku a i v Izraeli v ortodoxním prostředípočet rozvodů stoupá. Prostě je taková doba,společenská atmosféra, lidé sice umí komunikovatsatelitními mobily, ale někdy neumíkomunikovat doma v kuchyni. Je jednoduššíjít na rabínský soud, a tam už to nějak dopadne.Někdy se ve spojitosti s rozvodem –getem – hovoří o ženách, které jsou formálněvdané, ale protože manžel s nimi nežije, aninení k nalezení, tak jsou agunot, opuštěnéženy. Mnoho takových situací nastalo poválce, kdy neexistovali svědci, kteří mohlijednoznačně potvrdit, zda muž zahynul,anebo ne. Stejně tak tomu bylo i 11. září2001 v New Yorku. Je potom na rabínech,jak problém vyřeší podle halachy a lidsky.Je smutné, že mnohdy rozvádějící semanželé dávají vinu za průběh rozvodu,který není podle jejich představ, rabínům,aniž by si uvědomili, že si celou situaci zavinilisami. Ketuba, kterou si předali napočátku manželství, není nějaký abstraktnímilostný dopis, ale právní dokument, kterýjasně stanovuje jejich práva a povinnosti,a jsou to právě rozvádějící se manželé, kteříustanovení v ketubě nedodrželi. Ketuba jenapsaná aramejsky, stejně jako rozvodovýlist. Snad by rabíni měli před svatbou textketuby dát k přečtění každému v jeho mateřskémjazyce, aby pár rozuměl, k čemu sezavazuje, a nemuseli si pak předávat nesrozumitelnýget, v kterém je na dvanácti řádcíchkvalifikovaným písařem podle přesnýchpravidel napsáno o konci jejich manželství,do kterého vstupovali s tolika ideály.◗ Hana Mayerová8 Prosinec 2008