1. Úvod

Základy kapilární izotachoforézy
Λ = z ⋅ F ⋅ m
0
i
0
i
(rovnice 14),
kde z je počet elementárních nábojů nesených iontem, F je Faradayova konstanta
(96 487 C mol -1 ).
Pro odhad limitní pohyblivosti (10 -9 m 2 V -1 s -1 ) menších iontů lze použít Joklovy
rovnice, která má tvar
m
0
=
z
⋅
485
M
−
9,
6
(rovnice 15),
kde M je molekulová hmotnost. Chyba odhadu se zpravidla pohybuje okolo ± 10 %,
pro některé ionty je však vyšší (pro octan 25 %, pro dusičnan 30 %).
Teplotní závislost iontové pohyblivosti je způsobena především závislostí viskozity na
teplotě a může být popsána vztahem
( 1+
⋅∆T
)
mT = mT
α
2
1
(rovnice 16),
kde ∆T = T2 - T1 a koeficient α, který se poněkud liší pro různé ionty, má pro vodné
roztoky průměrnou hodnotu 0.02 K -1 . Jinými slovy lze říci, že vzrůst teploty o 1 K
způsobí vzrůst pohyblivosti o 2%.
V reálných podmínkách však nepracujeme při nekonečném zředění a už při relativně
nízkých koncentracích řádu µmol/l se pohyblivost iontů významně liší od limitní
tabelované hodnoty díky vzájemným interakcím mezi ionty. Velikost odchylky je dána
koncentrací iontu, velikostí náboje a vlastnostmi rozpouštědla. Z uvedeného je
zřejmé, že pohyblivost iontu ovlivňují acidobázické a komplexační rovnováhy a
použité rozpouštědlo. Z hlediska elektroforetické separace látek a její optimalizace je
výhodné rozdělit parametry ovlivňující pohyblivost do dvou skupin, a to:
a) faktory ovlivňující pohyblivost iontových forem
b) faktory ovlivňující rozdělení do jednotlivých iontových forem
20 CITP v analýze potravin